20 Cdo 85/2000
Datum rozhodnutí: 31.08.2000
Dotčené předpisy:




20 Cdo 85/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně R., spol. s r.o., proti žalované L. P., o zaplacení 1. 400.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 7 C 37/98, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. června 1999, č.j. 11 Co 503/99-53, takto :

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.187,50 Kč, do tří dnů od právní moci usnesení, k rukám advokátky.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. června 1999, č.j. 11 Co 503/99-53, odmítl podle § 218 odst. 1 písm. c/ ve spojení s § 202 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř."), odvolání žalované proti rozsudku pro zmeškání ze dne 28. září 1998, č.j. 7 C 37/98-28, jímž Okresní soud v Novém Jičíně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 1.400.000,- Kč s příslušenstvím.

Předpoklady, s nimiž občanský soudní řád spojuje možnost rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání (§ 153b odst. 1, 3), měl odvolací soud za splněny. Z obsahu spisu (zejména z doručenky na č.l. 22) zjistil, že žalovaná bez omluvy zmeškala první jednání nařízené na den 28. září 1998, ačkoli jí bylo předvolání k tomuto jednání postupem předvídaným v § 47 odst. 2 o.s.ř. řádně doručeno; v odvolacím řízení netvrdila, že by se zdržovala na jiné adrese než ve F., M. 21, a výslovně uvedla, že nepřevzetí předvolání k jednání nemůže nijak objasnit (navíc to nepovažuje za důležité). Souhrn žalobních tvrzení pak podle odvolacího soudu poskytl dostatečný podklad pro závěr o odůvodněnosti nároku žalobkyně po stránce hmotněprávní (plnění z titulu půjčky).

Žalovaná (zastoupená advokátem) podala proti usnesení odvolacího soudu včasné dovolání, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení § 238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř. Podle názoru dovolatelky je doručenka zkoumaná odvolacím soudem neúplná (a tudíž nezpůsobilá bez dalšího prokázat doručení předvolání fikcí podle § 47 odst. 2, věty třetí, o.s.ř.), jestliže chybí výslovná rubrika o tom, zda se adresát zdržuje v místě doručování", a postup při doručování podle § 47 odst. 2 o.s.ř. byl porušen i tím, že hned po prvním bezúspěšném pokusu o doručení předvolání (1. září 1998) uložil doručovatel zásilku na poště, o čemž žalovanou uvědomil. V době, kdy došlo k prvnímu pokusu o doručení, se dovolatelka - podle tvrzení v dovolání - v místě doručení nezdržovala; dne 31. srpna 1998 absolvovala lékařské vyšetření v nemocnici v P., jeden až dva dny před tímto vyšetřením již přebývala u M. a S. S. v P. a od 1. září do 10. září 1998 byla v uvedené nemocnici hospitalizována. Odvolacímu soudu vytýká, že ji nevyzval k upřesnění konkrétních odvolacích důvodů", a to potud, aby odvolání doplnila o skutečnosti, jež se týkají toho, zda se v době doručování předvolání k jednání zdržovala v místě bydliště. Z těchto důvodů navrhla, aby napadené usnesení, případně i rozsudek soudu prvního stupně, byly zrušeny a věc vrácena odvolacímu soudu (soudu prvního stupně) k dalšímu řízení.

Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry odvolacího soudu a navrhla dovolání zamítnout; tvrzení žalované ohledně toho, kde se v době doručování zdržovala, označila za účelové.

Dovolání, směřující proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, je ve smyslu § 236 odst. 1 o.s.ř. přípustné (§ 238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř.), není však důvodné.

Dovolatelka své argumenty výslovně nepodřadila žádnému z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v ustanovení § 241 odst. 3 o.s.ř., po obsahové stránce však jimi vystihla dovolací důvody dle § 241 odst. 3 písm. b/ a d/ o.s.ř., jejichž prostřednictvím lze namítat, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (měla-li být vyzvána k upřesnění odvolání), a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (co do závěru o splnění předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání ohledně řádného předvolání k jednání, při němž byl vydán).

Z úřední povinnosti posuzuje dovolací soud pouze vady vyjmenované v § 237 odst. 1 o.s.ř. (tzv. zmatečnosti) a jiné vady řízení, pokud mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.); protože jiné vady nebyly v dovolání namítány a z obsahu spisu nevyplývají, zabýval se dovolací soud tím, zda řízení je postiženo vadou, kterou dovolatelka uplatnila v dovolání.

Dovolatelka v odvolání proti rozsudku pro zmeškání uvedla, že nemůže spolehlivě objasnit, proč nepřevzala zásilku s předvoláním k jednání nařízenému na den 28. září 1998, a dodala, že tento údaj nepovažuje za důležitý". Jinak řečeno, v odvolání neuváděla žádné rozhodné skutečnosti týkající se toho, že se v době doručování předvolání zdržovala na jiném místě než ve F., M. 21, a to nejen proto, že takovému tvrzení nepřikládala důležitost, ale i z toho důvodu, že okolnosti - presentované následně až v dovolání - jí nebyly tehdy známy. Za této situace odvolací soud při posuzování účinnosti náhradního doručení předvolání správně vycházel z obsahu spisu (zejména z doručenky); protože odvolání obsahovalo náležitosti vyžadované ustanovením § 205 odst. 1 o.s.ř., včetně tzv. odvolacích důvodů (sdělení, v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu), nebyl důvod k opatřením ve smyslu § 43 odst. 1 (ve spojení s § 209) o.s.ř.

Vadou namítanou v dovolání (a ani jinou vadou ve smyslu § 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.) tedy řízení netrpí.

Dovolací soud dále přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v intencích žalovanou užitého dovolacího důvodu podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení), jímž - včetně jeho obsahového vymezení - je vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 153b odst. 1 o.s.ř. zmešká-li žalovaný, kterému bylo řádně doručeno předvolání nejméně pět dnů přede dnem, kdy se jednání má konat (§ 47), a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které bylo ve věci nařízeno, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.

Do vlastních rukou je třeba doručit písemnosti, u nichž tak stanoví zákon, a jiné písemnosti, nařídí-li to předseda senátu (§ 47 odst. 1 o.s.ř.). Nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl (§ 47 odst. 2 o.s.ř.).

Místo, den a způsob doručení prokazuje při doručování poštou (§ 45, věta první, o.s.ř.) zásadně doručenka, kterou pošta vrací zpět odesílajícímu soudu. Konkrétní postupy pošty a povinné údaje, vyznačované na doručence, jež osvědčuje náhradní doručení zásilky určené do vlastních rukou adresáta, stanovila v době, kdy soud prvního stupně doručoval žalované předvolání k jednání, v souladu s ustanovením § 47 odst. 2 o.s.ř. vyhláška č. 78/1989 Sb., o právech a povinnostech pošty a jejích uživatelů (poštovní řád), ve znění vyhlášky č. 59/1991 Sb., jmenovitě body č. 17 až 21 její přílohy č. 5 ( Doprava úředních písemností s doručenkou ve vnitřním styku"). Podle zmíněné úpravy nezastihl-li doručovatel adresáta zásilky, zanechal mu v odevzdacím místě tiskopis pošty Výzva" s upozorněním, že mu přijde doručit písemnost znovu v den a hodinu na tomto tiskopise uvedenou; na doručence vyznačil poznámku výzva na ...", kterou doplnil otiskem denního razítka a svým podpisem (bod 18, věty první a třetí). Nevyhověl-li adresát výzvě, uložil doručovatel písemnost i s doručenkou na poště nebo u místního národního výboru (obce) a adresáta o tom uvědomil tiskopisem pošty vyrozumění"; den uložení zásilky vyznačil na doručence (bod 19, věta první). Písemnost se i s doručenkou ukládaly po dobu tří dnů. Nevyzvedl-li si adresát zásilku do tří dnů od jejího uložení, pověřený pracovník ji přezkoušel, doručenku opatřil otisky denního razítka a svým podpisem, oddělil ji a vrátil odesílateli; písemnost zůstala pro adresáta uložena do konce odběrní lhůty (bod 20).

Doručenka je listinou, jež má povahu listiny veřejné, lišící se od listin soukromých svou důkazní silou; potvrzuje, není-li prokázán opak, pravdivost toho, co je v ní osvědčeno (§ 134 o.s.ř.). Obsahuje-li všechny (shora vyjmenované) náležitosti, které v době, kdy soud prvního stupně doručoval předvolání, vyžadoval poštovní řád, učiní soud zjištění potřebná z hlediska ustanovení § 47 odst. 2 (a potažmo § 153b odst. 1) o.s.ř. přímo ze spisu (z doručenky v něm založené); jinak musí vyšetřit, zda bylo doručeno v souladu se zákonem. Důsledek toho, že doručenka (s předepsanými údaji) má povahu veřejné listiny, je ten, že je na účastníku, který tvrdí opak (oproti údajům uvedeným v doručence), že totiž stanovený postup doručování dodržen nebyl, aby ke svým tvrzením nabídl důkazy a jejich prostřednictvím tato opačná tvrzení prokázal (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 1998, sp. zn. 2 Cdon 1532/97, uveřejněné v časopisu Soudní judikatura 18/1998 pod pořadovým číslem 127).

Odvolací soud měl k dispozici obsah spisu, z něhož vyplývá, že předvolání k (prvnímu) jednání nařízenému soudem prvního stupně na den 28. září 1998 v 11.50 hodin bylo žalované prostřednictvím pošty zasláno do vlastních rukou na adresu jejího bydliště (F., M. 21); zásilka byla soudní kanceláří vypravena dne 25. srpna 1998. Návěští doručenky (srov. č.l. 22) potvrzuje, že adresát (žalovaná), ačkoli se v místě doručení zdržoval, nebyl přes písemnou výzvu, která mu byla při prvním pokusu o doručení dne 31. srpna 1998 zanechána v odevzdacím místě, zastižen ani při druhém pokusu o doručení, a proto ho doručovatel vyrozuměl o uložení zásilky dne 1. září 1998 na poště s tím, že si ji má do tří dnů vyzvednout, jinak že poslední den této lhůty se považuje za den doručení. V rubrikách výzva" je vepsáno datum 31. srpna s otiskem razítka dodací pošty a podpisem doručovatele a jako den uložení ( ozn.") je uveden 1. září; rub zásilky obsahuje i datum 17. září 1998, kdy byla zásilka přezkoušena pověřeným pracovníkem a jím podepsána. Zásilka (s neoddělenou doručenkou) byla po uplynutí úložní lhůty vrácena soudu prvního stupně.

Doručence prokazující doručení předvolání k (prvnímu) jednání žalované lze přiznat charakter veřejné listiny i v daném případě. Námitky, na jejichž základě dovolatelka dovozuje, že z ní nevyplývá skutečnost zdržování se žalované v místě doručení dne 31. srpna a že uložení zásilky u pošty dne 1. září nepředcházel první neúspěšný pokus o doručení dne 31. srpna, v konfrontaci s údaji na doručence zjevně neobstojí. Nejvyšší soud pak již v usnesení ze dne 19. dubna 2000, sp. zn. 20 Cdo 2756/99, uvedl, že povahu veřejné listiny má doručenka i tehdy, jsou-li údaje, jimiž musí být opatřena, obsaženy také na obalu zásilky, kterou pošta od doručenky neoddělila a již po uplynutí úložní lhůty vrátila soudu s doručenkou, a v usnesení ze dne 29. února 2000, sp. zn. 20 Cdo 1613/98, zdůraznil, že neoddělení doručenky od zásilky a její nevrácení odesílateli (soudu) ihned po uplynutí třídenní lhůty od uložení je sice porušením práv odesílatele vyplývajících z bodu č. 20 shora citované přílohy poštovního řádu, jež však na závěru, že účinky doručení nastaly třetího dne od uložení zásilky nic nemění. Na tom nemá dovolací soud důvod nic měnit ani v projednávané věci.

Z údajů na doručence, jež předepsané náležitosti má, plyne, že písemnost byla doručena třetím dnem od uložení, to jest 4. září 1998 (dovolatelka tento závěr nevyvrátila). Odvolací soud logicky neměl povinnost ani možnost prověřit správnost právního posouzení věci co do nyní uplatněného tvrzení o závadách v doručení, jelikož v rámci projednatelného odvolání mu je odvolatelka (z jejichž subjektivních - ze spisu nezřetelných poměrů - její tvrzení vycházela) nenabídla.

Je tedy namístě uzavřít, že se dovolatelce prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo; Nejvyšší soud proto dovolání jako nedůvodné zamítl (§ 243b odst. 1, věta před středníkem, odst. 5 o.s.ř.).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Dovolatelce, která nebyla v dovolacím řízení úspěšná, uložil soud povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech tohoto řízení částku 6.187,50 Kč, která představuje výdaje účelně žalobkyní vynaložené na zastoupení advokátem (§ 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k/, § 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Při určení výše odměny se vychází z tarifní hodnoty určené hodnotou peněžního plnění, o něž se vede spor (1.400.000,- Kč), a jeho příslušenství v době započetí úkonu právní služby (18 % úrok od 1. prosince 1994 do 28. února 1995 a 17 % úrok od 1. března 1995 do 11. listopadu 1999, kdy bylo vyhotoveno vyjádření k dovolání); jelikož šlo o úkon v řízení o dovolání proti rozhodnutí, které není rozhodnutím o věci samé, přísluší žalobkyni mimosmluvní odměna za úkon v rozsahu jedné poloviny (§ 11 odst. 2 písm. c a odst. 3 vyhlášky), to jest v částce 6.112,50 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 1999, sp. zn. 20 Cdo 324/98, uveřejněné v časopisu Soudní judikatura 4/2000, po pořadovým číslem 41).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně 31. srpna 2000

JUDr. Vladimír K u r k a , v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová