20 Cdo 847/2008
Datum rozhodnutí: 17.02.2010
Dotčené předpisy: § 44 odst. 2 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění do 31.10.2009, § 275 odst. 2 o. s. ř., § 154 odst. 1 o. s. ř., § 36 odst. 3, 4 předpisu č. 120/2001Sb.




20 Cdo 847/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného A - Z FINANCE i.c., s.r.o. , se sídlem v Petřvaldu, Ostravská 814, IČ 25820095, proti povinnému ELVIS - ALFA s.r.o. , se sídlem v Bruntále, Pod Vrbami 934/20, IČ 484 01 013, adresa pro doručování: Ing. J. Z., pro 3.391.762,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 ENc 861/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. ledna 2007, č. j. 56 Co 14/2007 - 107, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2007, č. j. 56 Co 14/2007 - 107,
a usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 21. 9. 2006, č. j. 1 ENc 861/2005 - 79,
se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Návrhem podaným u Okresního soudu v Bruntále dne 3. 6. 2005 se původní oprávněný AVERSEN ENTERPRISES LIMITED, IČ (Reg. No.) 107 986, se sídlem Simis, 12, KITI, P.C. 7550, Larnaca, Kyperská republika, domáhal nařízení exekuce na majetek povinného k uspokojení pohledávky ve výši 3.391.762,- Kč s příslušenstvím, a to na základě směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 1998, č. j. 1 Sm 334/98 - 16. Návrh odůvodnil zejména tím, že exekuční titul byl vydán na návrh žalobce Agrobanka Praha, a.s., na základě směnky vystavené dne 3. 3. 1997 na částku 3.391.762,- Kč a že Agrobanka Praha, a.s., v likvidaci, převedla směnku rubopisem na oprávněného.

Usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne 5. 9. 2005, č. j. 1 ENc 861/2005 - 35, bylo návrhu původního oprávněného vyhověno a na majetek povinného byla nařízena exekuce. K odvolání povinného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. 2. 2006, č. j. 56 Co 54/2006 - 57, usnesení okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, aby původního oprávněného vyzval k doplnění skutkových tvrzení v návrhu, z nichž dovozuje přechod nebo převod práva z exekučního titulu, a k označení listin vydaných anebo ověřených státním orgánem nebo notářem, jimiž bude přechod či převod práva z exekučního titulu v jeho prospěch prokázán; indosament na směnce totiž přechod práva z exekučního titulu neprokazuje.

Okresní soud v Bruntále poté usnesením ze dne 21. 9. 2006, č. j. 1 ENc 861/2005 - 79, opětovně nařídil podle směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 1998, č. j. 1 Sm 334/98 - 16, k uspokojení pohledávky původního oprávněného ve výši 3.391.762,- Kč s 6 % úrokem od 6. 9. 1997 do zaplacení, dále částky 11.305,88 Kč, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 144.220,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Exekutorský úřad Praha 5. Dospěl k závěru, že předpoklady pro nařízení exekuce podle § 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen exekuční řád ), byly splněny, neboť původní oprávněný v řízení prokázal předloženou a úředně ověřenou smlouvou o převodu veškerých práv z exekučního titulu, uzavřenou mezi ním a postupitelem Agrobankou Praha, a.s. v likvidaci, ze dne 8. 11. 2005 (kterou soud posoudil jako smlouvu o postoupení pohledávky), převod práva z exekučního titulu podle § 36 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb. Námitkami povinného uvedenými v odvolání proti původnímu usnesení o nařízení exekuce ohledně údajné nevykonatelnosti exekučního titulu se okresní soud nezabýval, neboť soud při nařizování exekuce vychází z předpokladu správnosti vyznačené doložky právní moci a vykonatelnosti na exekučním titulu .

K odvolání povinného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 1. 2007, č. j. 56 Co 14/2007 - 107, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud měl - shodně se soudem prvního stupně - všechny předpoklady pro nařízení exekuce podle § 37 odst. 1 ve spojení s § 36 odst. 3 a 4, § 38 odst. 1 a § 40 odst. 1 písm. a) zákona č. 120/2001 Sb. za splněné; zejména uzavřel, že námitka povinného o nedostatku materiální a formální vykonatelnosti exekučního titulu neobstojí v situaci, kdy je zde pravomocné a vykonatelné rozhodnutí, které zavazuje povinného k plnění, o jehož exekuci oprávněný usiluje. Namítal-li povinný, že vykonatelný titul mu nebyl doručen, neboť jej za povinného převzala osoba, která k tomu neměla oprávnění, jde o důvod pro podání opravného prostředku proti exekučnímu titulu, v rámci kterého by správnost doručení směnečného platebního rozkazu (resp. opožděnost či včasnost podání námitek proti němu) musela být nalézacím soudem řešena jako otázka předběžná. Opatření exekučního titulu doložkou právní moci ve vztahu k povinnému zakládá vyvratitelnou domněnku, že titul právní moci a uplynutím lhůty k plnění také formální vykonatelnosti nabyl . Odvolací soud nepřisvědčil ani námitce povinného o nedostatku věcné legitimace původního oprávněného k podání návrhu na nařízení exekuce, neboť ze Smlouvy o převodu veškerých práv z exekučního titulu uzavřené dne 8. 11. 2005 mezi postupitelem Agrobankou Praha, a.s. v likvidaci a postupníkem AVERSEN ENTERPISES LIMITED, IČ (Reg. No.) 107 986, se sídlem Simis, 12, KITI, P.C. 7550, Larnaca, Kyperská republika, bylo zjištěno, že právo vyplývající z exekučního titulu na původního oprávněného přešlo (§ 36 odst. 3 a 4, § 37 odst. 1 exekučního řádu); současně konstatoval, že oprávněný k prokázání té skutečnosti, že má způsobilost být účastníkem řízení s plnou procesní způsobilostí k jednání před soudem (§ 19 a § 20 odst. 1 o. s. ř.) , neboť předložil úředně ověřené fotokopie listin vydaných příslušnými úřady Kyperské republiky opatřené ověřovací doložkou Apostille, jimiž je tato skutečnost prokázána.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodů uvedených v § 241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3) o. s. ř. Opětovně namítá, že exekuční titul mu nikdy nebyl doručen, jelikož doručenku nikdy nepodepsal (a nikdo jiný nemohl doručenku podepsat, neboť v době doručení byl jediným jednatelem společnosti, která neměla zaměstnance). Má za to, že bylo povinností soudů zabývat se touto námitkou, zejména i vzhledem k tomu, že tvrdil rozhodné skutečnosti a navrhoval důkazy k prokázání svých tvrzení (v době doručování se nenacházel v místě doručování, navrhoval vypracování znaleckého posudku za účelem potvrzení skutečnosti, že podpis na doručence není podpisem jednatele společnosti atd.), a nikoliv jen formalisticky vycházet z toho, že exekuční titul je opatřen doložkou právní moci a vykonatelnosti. Názor odvolacího soudu, že uvedené námitky byly důvodem pro podání opravného prostředku proti exekučnímu titulu, považuje dovolatel za nesprávný, neboť povinný nemůže podat řádný opravný prostředek proti směnečnému platebnímu rozkazu, který mu nebyl doručen. Znovu poukazuje rovněž na skutečnost, že nepodepsal směnku, na základě níž byl exekuční titul vydán, a že směnka obsahuje padělaný podpis tehdejšího jednatele společnosti ELVIS-ALFA s.r.o. Leo Šimečka jako směnečníka a akceptanta, jak bylo zjištěno v trestním řízení, které skončilo odložením trestního stíhání jen z důvodu promlčení (viz usnesení Policie České republiky Ostrava ze dne 20. 2. 2006, č.j. ČTS:PSM-327/HK-23-2005, usnesení Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 16. 3. 2006, č.j. 4 KZV 10/2006 - 14, a znalecký posudek z oboru kriminalistická expertiza ručního písma ze dne 17. 12. 2005). Dále dovolatel namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil i otázku aktivní věcné legitimace (původního) oprávněného, neboť rozhodující pro posouzení, zda jsou splněny podmínky pro nařízení exekuce, je okamžik podání návrhu na nařízení exekuce, a nikoliv stav v době vydání rozhodnutí soudu. Ke dni podání návrhu na nařízení exekuce (původní) oprávněný nesplnil zákonem stanovené podmínky , neboť smlouva o postoupení pohledávky byla uzavřena až poté, co (původní) oprávněný podal návrh na nařízení exekuce, přičemž tímto postupem se snažil zhojit vadu, která zde byla již v okamžiku podání návrhu na nařízení exekuce . Jestliže tedy (původní) oprávněný ke dni podání návrhu na nařízení exekuce neprokázal svoji aktivní legitimaci, nebyl způsobilým účastníkem exekučního řízení a neměl ani procesní způsobilost. Již s ohledem na tyto skutečnosti bylo povinností odvolacího soudu řízení zastavit. Navrhl, aby dovolací soud rozhodl o zastavení řízení , popř. aby usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Původní oprávněný se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu, konstatoval své přesvědčení, že všechny podmínky pro podání návrhu na nařízení exekuce byly splněny, a navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto.

Vzhledem k tomu, že usnesením ze dne 15. 7. 2008, č. j. 067 EX 3074/06 - 113, rozhodl Mgr. Jiří Komárek, exekutorský kandidát a ustanovený zástupce pověřeného soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., tak, že do řízení na místo původního oprávněného AVERSEN ENTERPRISES LIMITED, IČ (Reg. No) 107986, se sídlem Simis, 12, KITI, P.C. 7550, Larnaca, Kyperská republika, vstupuje A - Z FINANCE i.c., s.r.o. , se sídlem v Petřvaldu, Ostravská 814, IČ 25820095, jednal dovolací soud s touto společností jako s oprávněným.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12., část první zákona č. 7/2009 Sb.). Po přezkoumání věci podle § 242 o. s. ř. dospěl dovolací soud k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., daný tím, že odvolací soud v rozporu s procesním právem a ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu vyřešil otázku formální vykonatelnosti exekučního titulu a že nesprávně vyřešil též otázku aktivní věcné legitimace oprávněného [tj. zda pro rozhodnutí soudu o nařízení exekuce je z hlediska posouzení věcné legitimace oprávněného (§ 37 odst. 1 exekučního řádu) rozhodující stav v době vydání rozhodnutí o nařízení exekuce (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) či stav v době zahájení exekučního řízení (podání návrhu na nařízení exekuce)], kterou dovolací soud dosud výslovně neřešil; dovolání je proto přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a § 130 exekučního řádu a je i důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá exekuční titul, může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce (§ 37 odst. 2 exekučního řádu).

Podle § 40 odst. 1 písm. a) exekučního řádu exekučním titulem je vykonatelné rozhodnutí soudu, pokud přiznává právo, zavazuje k povinnosti nebo postihuje majetek.

Podle § 44 odst. 2, věty první exekučního řádu, ve znění účinném do 31. 10. 2009, soud usnesením nařídí exekuci a jejím provedením pověří exekutora do 15 dnů, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro nařízení exekuce, jinak návrh zamítne.

Při rozhodování o návrhu na nařízení exekuce (výkonu rozhodnutí) pro vymožení peněžitého plnění soud - z hlediska jeho věcného posouzení - zkoumá, zda rozhodnutí (jiný způsobilý titul), jehož výkon je navrhován, bylo vydáno orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelné po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon rozhodnutí navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo navržený jiným způsobem, zda vymáhané právo není prekludováno a zda navržený způsob výkonu rozhodnutí není zřejmě nevhodný.

Podle § 52 odst. 1 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Se zřetelem k tomuto ustanovení je třeba vycházet z § 275 odst. 2 o. s. ř., podle nějž je však soud vždy oprávněn před nařízením výkonu rozhodnutí přezkoumávat správnost potvrzení o vykonatelnosti, a to u všech titulů; přichází-li v úvahu, že výkon rozhodnutí bude nutné zastavit, vyžádá si soud zpravidla vyjádření orgánu, který rozhodnutí vydal (odst. 3).

Nejvyšší soud již opakovaně ve své rozhodovací činnosti zdůraznil, že okolnosti významné pro závěr, že je podkladové rozhodnutí vykonatelné (případně nikoliv), zjišťuje soud i v případě, že je opatřeno tzv. doložkou vykonatelnosti, resp. je-li vykonatelnost rozhodnutí potvrzena přímo na návrhu na nařízení exekuce (§ 38 odst. 2 exekučního řádu, § 261 odst. 2, 3 o. s. ř.), jestliže její správnost je účastníkem zpochybněna. Vyvstanou-li pochybnosti o tom, zda se exekuční titul stal vykonatelným, zejména zda byl řádně doručen povinnému, je soud oprávněn (a povinen) provést potřebná zjištění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2002 pod poř. č. 25).

V témže usnesení Nejvyšší soud dále vyslovil, že při zkoumání, zda k výkonu navržené rozhodnutí bylo povinnému doručeno, vychází soud ze skutečností vyplývajících z obsahu spisu, v němž bylo vykonávané rozhodnutí vydáno, popřípadě ze skutečností o okolnostech doručení, zjištěných pomocí šetření, které provedl. I když při zjišťování skutečností rozhodných pro posouzení předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí nejde o dokazování, soud při něm postupuje přiměřeně podle ustanovení § 122 a násl. o. s. ř. Účastníci proto mají mimo jiné právo být přítomni při výslechu svědků (§ 126 o. s. ř.), výslechu účastníků (§ 131 o. s. ř.) či provádění důkazu listinou (§ 129 o. s. ř.), jejíž obsah je zaměřen ke zjištění rozhodných skutečností, vyjádřit se k její pravosti či správnosti a k výsledkům provedeného šetření (srov. § 123 o. s. ř.).

Ze shora uvedeného vyplývá, že právní názor odvolacího soudu, podle nějž namítá-li povinný, že mu exekuční titul nebyl doručen, jde o důvod pro podání opravného prostředku proti exekučnímu titulu, je nesprávný, neboť soud výkonu rozhodnutí (exekuce) je oprávněn (a povinen) se touto námitkou zabývat a provést potřebná šetření. Jestliže tedy povinný v odvolání napadl závěr soudu prvního stupně o vykonatelnosti exekučního titulu námitkou, že mu exekuční titul (směnečný platební rozkaz) nebyl doručen, neboť jej za povinného převzala osoba, která k tomu neměla oprávnění, měl se odvolací soud touto jeho námitkou za přiměřeného použití § 122 a násl. o. s. ř. zabývat, a případně provést potřebné důkazy.

Je též třeba přisvědčit námitce dovolatele, že odvolací soud nesprávně posoudil i otázku aktivní věcné legitimace (původního) oprávněného v řízení o nařízení exekuce, neboť z hlediska § 36 odst. 1 exekučního řádu je rozhodující stav v době zahájení exekučního řízení (podání návrhu na nařízení exekuce) a nikoliv stav v době vydání rozhodnutí o nařízení exekuce (§ 154 odst. 1 o. s. ř.).

Podle § 36 odst. 1 exekučního řádu účastníky exekučního řízení jsou oprávněný a povinný. Vymezení účastníků řízení se v tomto případě zakládá procesním způsobem; oprávněným je ten, kdo podal u soudu nebo exekutora návrh na nařízení exekuce, a povinným je ten, koho oprávněný v návrhu na nařízení exekuce označil. Podle toho, zda takto označený účastník vystupuje na straně oprávněného nebo na straně povinného, je rozlišována buď aktivní procesní legitimace, anebo pasivní procesní legitimace.

Od procesní legitimace účastníka je třeba odlišovat tzv. věcnou legitimaci, která přestavuje vztah účastníka ke konkrétní projednávané věci (předmětu řízení); vyjadřuje, zda tomu, kdo návrh na výkon rozhodnutí podává, svědčí i oprávnění podle vykonávaného rozhodnutí a zda výkon rozhodnutí je veden proti tomu, jemuž z vykonávaného rozhodnutí svědčí povinnost.

Podle § 36 odst. 3 exekučního řádu proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, lze provést exekuci, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo přešlo či bylo převedeno právo z exekučního titulu. Podle § 36 odst. 4 exekučního řádu přechod povinnosti nebo přechod či převod práva lze prokázat jen listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu.

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29. 6. 2006, sp. zn. 20 Cdo 178/2006, vyslovil a odůvodnil závěr, že k prokázání aktivní nebo pasivní legitimace v exekučním vztahu nestačí sama okolnost, že došlo k přechodu práva nebo povinnosti z titulu, resp. že tato okolnost byla (jakkoliv) prokázána (§ 256 odst. 1 o. s. ř.), podmínkou je, aby přechod práva nebo povinnosti byl (v okamžiku posuzování splnění předpokladů pro nařízení exekuce) prokázán kvalifikovaně (§ 36 odst. 4 exekučního řádu). Zákon pak ukládá oprávněnému prokázat přechod práva nebo povinnosti kvalifikovaným způsobem spolu s návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce); nestalo-li se tak, nejde o vadu (neúplnost) návrhu, nýbrž o nedostatek věcný, který - není-li ani po poučení podle § 254 odst. 3 o. s. ř. odstraněn - má za následek, že soud návrhu na nařízení exekuce vyhovět nemůže, a již proto jej bez dalšího zamítne.

Judikatura Nejvyššího soudu dále dovodila, že přechod práva přiznaného směnečným platebním rozkazem ve smyslu § 256 odst. 2 o. s. ř. neprokazují indosamenty na směnce, podle které byl směnečný platební rozkaz vydán, ale jen listiny vydané nebo ověřené státním orgánem anebo notářem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. 20 Cdo 461/2004, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 165, ročník 2005).

V odůvodnění usnesení ze dne 27. 7. 2006, sp. zn. 20 Cdo 969/2006, Nejvyšší soud dále uvedl, že důsledky hmotněprávní (univerzální či singulární) sukcese, jež nastala v době od vydání exekučního titulu do zahájení řízení o výkon rozhodnutí , se projevují v tom, že subjekt, který návrh podává, je odlišný od toho, komu rozhodnutí nebo jiný titul přiznává právo, případně návrh směřuje proti jinému, než kdo je titulem zavázán k plnění povinnosti. V takovém případě je na (procesně) oprávněném, aby nejen tvrdil, že právo nebo povinnost přešly, ale přechod (převod) - nevyplývá-li přímo z právního předpisu - také způsobem předepsaným ustanovením § 256 odst. 2 o. s. ř. prokázal.

V odborné literatuře (srov. Kůrka, V., Drápal, L.: Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha 2004, str. 242) je dále zastáván názor, že důsledky úpravy aktivní a pasivní legitimace, založené ustanovením § 256 o. s. ř., se mohou (pozitivně) uplatnit (přímo) jen tehdy, jestliže k tvrzenému přechodu práva nebo povinnosti došlo v době od vydání titulu do zahájení exekučního řízení .

Exekuční řízení je zahájeno dnem, kdy návrh na nařízení exekuce došel exekutorovi nebo příslušnému soudu (§ 35 odst. 2 exekučního řádu).

Pro závěr - jenž z citované judikatury vyplývá - že důsledky singulární nebo universální sukcese upravené v § 256 o. s. ř., resp. § 36 odst. 3 a 4 exekučního řádu, se mohou z hlediska aktivní nebo pasivní věcné legitimace uplatnit jen tehdy, jestliže k tvrzenému přechodu práva nebo povinnosti došlo v době od vydání titulu do zahájení exekučního řízení , svědčí i ustanovení § 332 odst. 1 o. s. ř., podle kterého pořadí, v jakém soud provádí výplatu jednotlivých pohledávek, se řídí dnem, kdy došel soudu návrh na nařízení výkonu rozhodnutí pro jednotlivé pohledávky, ustanovení § 335a o. ř. s., podle nějž pro nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí je rozhodující stav v době zahájení řízení, a dále ustanovení § 338g odst. 1 o. s. ř., podle kterého pro nařízení výkonu rozhodnutí prodejem podniku je rozhodující stav v době zahájení řízení. K tomu srov. též Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 1059, v němž se uvádí, že v řízení o výkon rozhodnutí se § 154 odst. 1 o. s. ř. uplatní - jak vyplývá z povahy tohoto řízení - jen omezeně, zpravidla jen tam, kde exekuční soud provádí dokazování nebo kde se nestanoví, že rozhodným okamžikem je již doba, kdy soudu došel návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (např. § 332, § 335a, § 338g odst. 1 o. s. ř.).

V posuzované věci je exekučním titulem směnečný platební rozkaz Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 1998, č. j. 1 Sm 334/98 - 16, jímž žalovaným 1) BMS-SPED spol. s r.o., 2) ELVIS-ALFA s.r.o., 3) L. Š. a 4) Ing. I. V. bylo uloženo, aby do tří dnů od doručení tohoto rozkazu zaplatili žalobci Agrobanka Praha, a.s., společně a nerozdílně částku 3.391.762,- Kč s 6 % úrokem od 6. 9. 1997 do zaplacení, částku 11.305,88 Kč a náklady řízení ve výši 144.220,- Kč (a to na základě směnky na řad vystavené společností BMS-SPED spol. s r.o. dne 3. 3. 1997 na částku 3.391.762,- Kč). Podle tvrzení oprávněného v návrhu na nařízení exekuce, doručenému soudu prvního stupně dne 3. 6. 2005 , převedla Agrobanka Praha, a.s., v likvidaci, směnku, na jejímž základě byl směnečný platební rozkaz vydán, rubopisem (indosamentem) na oprávněného. V průběhu řízení - poté, co Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. 2. 2006, č. j. 56 Co 54/2006 - 57, zrušil usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 5. 9. 2005, č. j. 1 ENc 861/2005 - 35, jímž návrhu oprávněného na nařízení exekuce bylo vyhověno, se závazným právním názorem, že indosament na směnce přechod práva z exekučního titulu neprokazuje - pak k výzvě soudu prvního stupně oprávněný podáním ze dne 14. 6. 2006 doplnil skutková tvrzení v žalobě tak, že dne 8. 11. 2005 uzavřel s postupitelem Agrobankou Praha, a.s., v likvidaci, smlouvu, kterou mu Agrobanka Praha, a.s., v likvidaci, postoupila veškerá práva z exekučního titulu, což současně doložil touto smlouvou.

Jestliže tedy na oprávněného přešla teprve po zahájení exekučního řízení (dne 3. 6. 2005 ) ve smyslu § 37 odst. 3 a 4 exekučního řádu veškerá práva z exekučního titulu smlouvou uzavřenou dne 8. 11. 2005 s Agrobankou Praha, a.s., v likvidaci, pak nelze než uzavřít, že v době podání návrhu na nařízení exekuce na majetek povinného nebyl oprávněný k podání takového návrhu aktivně věcně legitimován, neboť (ještě) nebyl nositelem práva z exekučního titulu. Nedostatek aktivní věcné legitimace oprávněného v době zahájení exekučního řízení tak může mít za následek jen zamítnutí návrhu na nařízení exekuce, neboť nebyl splněn jeden z předpokladů pro její nařízení.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu není správné a že dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl uplatněn právem. Nejvyšší soud je proto podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Pokud dovolatel namítá, že nebyl-li oprávněný ke dni podání návrhu na nařízení exekuce aktivně věcně legitimován, nebyl způsobilým účastníkem exekučního řízení a neměl ani procesní způsobilost, a že již vzhledem k této skutečnosti bylo povinností odvolacího soudu řízení zastavit , pak je zřejmé, že nerozlišuje rozdíl mezi otázkou věcné legitimace účastníků, kterou soud řeší v konečném rozhodnutí ve věci, a nedostatkem podmínky řízení, spočívajícím v nezpůsobilosti být účastníkem řízení, což je procesněprávní institut. Vymezení účastníků řízení se zakládá, jak již bylo shora uvedeno, procesním způsobem - oprávněným je ten, kdo podal u soudu nebo exekutora návrh na nařízení exekuce, a povinným je ten, koho oprávněný v návrhu na nařízení exekuce označil. Nedostatek věcné legitimace může vést jen k zamítnutí návrhu na nařízení exekuce, a nikoliv k zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení.

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.), případně bude o náhradě nákladů rozhodnuto ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. února 2010

JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu