20 Cdo 846/2007
Datum rozhodnutí: 14.06.2007
Dotčené předpisy:





20 Cdo 846/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. z. p. Č. r., Územní pracoviště B.-v., proti povinnému P. F., zastoupenému advokátkou, pro částku 55.302,- Kč s příslušenstvím, srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 16 E 830/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně z 13. 1. 2005, č. j. 16 Co 605/2004-41, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozhodnutí z 15. 6. 2004, č. j. 16 E 830/2002-33, jímž okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí nařízeného usnesením z 2. 9. 2002, č. j. 16 E 830/2002-4, s odůvodněním, že důvod pro zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o. s. ř. ) nebyl naplněn.


V dovolání (doplněném advokátem na č.l. 66) aniž se zabývá otázkou jeho přípustnosti povinný namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť odvolací soud nevzal v potaz skutečnost, dlužnou částku dle svých možností splácí a je již několik let v invalidním důchodu . Navrhuje tedy, aby Nejvyšší soud usnesení soudu prvního i druhého stupně zrušil.


Dovolací soud se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.


Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. - jež podle § 238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. - je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Dovolacím důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je tudíž (vyjma případu o který však v dané věci nejde kdy by samotná vada podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., pokud by jí řízení trpělo, splňovala podmínku zásadního právního významu) pouze důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.


Takový dovolací důvod však povinný ve skutečnosti neuplatnil.


Protože uplatněnými důvody je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 věta první, o. s. ř.), lze otázku, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.


V daném případě však není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek rozhodných ve stadiu nařízení exekuce uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe.


Jak plyne z ustanovení § 261 a následujících o. s. ř., soud při věcném posuzování návrhu na exekuci zkoumá pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného (§ 263 odst. 1 o. s. ř.), zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje exekuce nařízená nebo navržená jiným způsobem (§ 263 odst. 2 o. s. ř.), zda právo není prekludováno a zda navržený způsob exekuce na peněžité plnění není zřejmě nevhodný (§ 264 odst. 1 o. s. ř.). Žádnou nesprávnost právního posouzení věci v uvedeném směru dovolatel odvolacímu soudu nevytýkal.





Protože dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.


Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné, jež by jinak měla podle § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o. s. ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady podle obsahu spisu nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 14. června 2007


JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.


předseda senátu