20 Cdo 840/2003
Datum rozhodnutí: 26.02.2004
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 840/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky - Finančního úřadu Ostrava 1, se sídlem v Moravské Ostravě, Jurečkova 2, proti povinnému O. Č., zastoupenému advokátem, za účasti manželky povinného J. Č., pro 1.306.760,- Kč, postižením jiných majetkových práv, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 92 E 1321/2001, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2002, č.j. 10 Co 638/2002-16, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 23. 1. 2002, č.j. 92 E 1321/2001-7, nařídil Okresní soud v Ostravě podle platebního výměru z 6. 5. 1998, č. 1218, č.j. 59554/98/388910/0646, výkazu nedoplatků z 18. 9. 1998, č.j. 97443/98/388910/0646, a exekučních příkazů z 20. 10. 1999, č.j. 116285/99/388940/3416, z 24. 2. 2000, č.j. 29082/00/388940/3416, z 24. 2. 2000, č.j. 29097/00/388940/3416, z 20. 3. 2000, č.j. 40905/00/388940/3416, k uspokojení pohledávky ve výši 1 306.760,- Kč výkon rozhodnutí postižením členských práv a povinností povinného ve Stavebním bytovém družstvu H., O.

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil s tím, že změna se dotýká toliko výčtu exekučních titulů (výkonu exekučních příkazů z 24. 2. a 20. 3. 2000 se oprávněná nejen nedomáhala, ale tyto příkazy povinnost k peněžitému plnění neukládají). Předpoklady vymezené ustanoveními § 251, § 320 odst. 1 a § 320a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ), pokládal odvolací soud za splněné.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž namítal, že řízení před soudy obou stupňů je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Tuto vadu spatřuje v absenci své procesní způsobilosti (§ 20 odst. 1 o.s.ř.), odvíjející se z duševní poruchy, která ho činí neschopným právně jednat (§ 38 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů).

Oprávněná navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Dovolání není přípustné.

Je-li napadeným rozhodnutím (a o tento případ v dané věci jde, neboť rozhodnutí soudů obou stupňů bez ohledu na to, jak odvolací soud svůj výrok formuloval nejsou diformní) usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon, nepředcházelo dřívější odvolacím soudem zrušené rozhodnutí téhož soudu), je možné přípustnost posuzovat jen v intencích ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že dovolací přezkum je otevřen pouze pro posouzení otázek právních, a to těch, které dovolatel prostřednictvím důvodu uvedeného § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, zpochybnil. Z tohoto důvodu však správnost rozhodnutí odvolacího soudu nepoměřuje. Namítá-li, že v řízení před soudy obou stupňů neměl procesní způsobilost, vytýká tzv. zmatečnostní vadu (srov. § 229 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), jejíž (případná) existence přípustnost dovolání není s to založit (k uvedené vadě by mohl dovolací soud přihlédnout jen za zde nenaplněného předpokladu, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, viz § 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

Povinný (dovolatel) zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, oprávněné však prokazatelné náklady v tomto stadiu řízení nevznikly; tomu odpovídá výrok, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§ 243b odst. 5, věta první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. února 2004

JUDr. Pavel Krbek, v.r.

předseda senátu