20 Cdo 831/2009
Datum rozhodnutí: 16.03.2011
Dotčené předpisy: § 337b odst. 3 o. s. ř., § 337b odst. 2 o. s. ř.




20 Cdo 831/2009

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci žalobkyně Z. K. , zastoupené JUDr. Pavlem Švábem, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská 13, proti žalované LEASING STAR spol. s r. o. , se sídlem v Teplicích, Nákladní 1006, zastoupené JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 25, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 27 C 391/2007, o popření pravosti pohledávky, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze z 5. 11. 2008, č. j. 69 Co 331/2008-54, takto:

I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.760,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. PhDr. Oldřicha Choděry. O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem ze 14. 4. 2008, č. j. 27 C 391/2007-22, obvodní soud zčásti vyhověl (výrok I.) odporové žalobě (§ 267a o. s. ř.) bývalé manželky povinného (odůvodněné neplatností zástavní smlouvy podle § 145 odst. 2 a § 40a občanského zákoníku, uzavřené povinným jako zástavním dlužníkem a žalovanou jako /přihlášenou/ zástavní věřitelkou) a určil, že pohledávka žalované uplatněná v exekučním řízení vedeném proti povinnému u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 Nc 18784/2003 není po právu. Soud uzavřel, že žalobkyně je aktivně legitimována jako (bývalá) manželka povinného, která má právo na podíl ze zbytku rozdělované podstaty, když došlo k prodeji (neplatně zastavených) nemovitostí, které byly ve společném jmění manželů. Ve zbytku pak žalobu zamítl (výrok II.).

K odvolání žalované městský soud shora označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně v napadené, tj. vyhovující části (tedy ve výroku I.) změnil tak, že žalobu zamítl, a žalobkyni zavázal k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Své rozhodnutí odůvodnil s poukazem na ustanovení § 337 odst. 2 a § 337b odst. 3 větu první o. s. ř. závěrem, že ve fázi rozvrhu rozdělované podstaty manželka povinného účastnicí rozvrhového jednání není, a proto nemůže ani popírat vyčíslené pohledávky. Žalobkyně svou případnou pohledávku za povinným z titulu vypořádání společného jmění manželů v exekuci ani nepřihlásila a ostatně tak důvodně učinit nemohla, neboť pohledávka nebyla přiznána exekučním titulem ani zajištěna zástavním právem ve smyslu ustanovení § 336f odst. 1 o. s. ř. Na tomto závěru podle odvolacího soudu nemůže nic změnit ani skutečnost, že podání odporové žaloby uložil žalobkyni (exekuční) soud.

V dovolání žalobkyně posuzováno podle jeho obsahu namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. spatřuje v ryze formalistickém výkladu pojmu účastníka řízení , jímž městský soud tudíž de facto odňal žalobkyni možnost domoci se ochrany svých práv. S poukazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 50/03 vyjadřuje přesvědčení, že takovýmto přepjatě formalistickým přístupem je obhajována zjevná nespravedlnost a odňato její zjevné právo. Zdůrazňuje, že smlouvu, jíž její bývalý manžel kromě svých pozemků zřídil ve prospěch žalované zástavní právo i na stavby (dům a garáž) spadající do jejich společného jmění, uzavřel bez jejího souhlasu a tedy neplatně. Jestliže týž obvodní soud (v jiném řízení, pod sp. zn. 27 C 105/2002) její žalobu o neplatnost zástavní smlouvy, odůvodněnou poukazem na ustanovení § 145 odst. 2 a § 40a občanského zákoníku, zamítl, pak jedině proto, že podle jeho názoru žalobkyně pozbytím práva k oběma stavbám (v důsledku jejich vydražení) nemohla již mít naléhavý právní zájem na určení neexistence zástavního práva k nim. Soud nicméně v odůvodnění onoho rozhodnutí vyslovil názor (jímž se žalobkyně posléze řídila), že otázku (ne)existence zástavního práva bude nutno řešit v exekučním řízení (v němž byla soudem odkázána na podání předmětné odporové žaloby).

Žalovaná navrhla zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání, přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., není důvodné.

Jelikož vady podle § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným ani jiné vady řízení (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud je-li dovolání přípustné povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně k podání odporové žaloby v důsledku skutečnosti, že jako (bývalá) manželka povinného není účastnicí té fáze exekučního řízení, v níž soud rozhoduje o rozvrhu.

Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného práva, ale a o takový případ jde v souzené věci i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 337 odst. 2 o. s. ř. k jednání soud předvolá účastníky rozvrhu , kterými jsou oprávnění, ten, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, povinný, vydražitel, osoby, které podaly přihlášku, ledaže by jejich přihláška byla odmítnuta (§ 336f), a osoby, o nichž je známo, že v jejich prospěch váznou na nemovitosti závady s výjimkou těch, o nichž bylo rozhodnuto, že prodejem v dražbě nezaniknou (§ 336a odst. 1 písm. c/).

Podle první věty § 337b odst. 3 o. s. ř. může každý z účastníků rozvrhu popřít vyčíslené pohledávky co do jejich pravosti, výše, zařazení do skupiny a pořadí.

V předmětné věci odvolací soud obě (správně použitá) ustanovení občanského soudního řádu vyložil správně. Z ustanovení § 337b odst. 3 věty první o. s. ř. totiž nelze než dovodit závěr jediný, a to, že právo popřít vyčíslenou pohledávku nemá nikdo jiný než účastník rozvrhu. Závěr, že takovým účastníkem rozvrhu není manžel, a tedy ani bývalý manžel povinného (jenž samozřejmě účastníkem předchozích relativně samostatných fází exekučního řízení za splnění podmínek předepsaných ustanovením § 255 odst. 2 o. s. ř. je) pak vyplývá z taxativního výčtu osob vyjmenovaných v ustanovení § 337 odst. 2 o. s. ř. mezi nimiž manžel, a tedy ani rozvedený manžel povinného uveden není (k závěru, že manžel povinného účastníkem rozvrhového jednání není, srov. též např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II., § 201-376 Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, 2540 s., vysvětl. 3).

S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy aniž se musel zabývat dalšími námitkami, jež jsou z hlediska právního posouzení věci, na němž napadené rozhodnutí spočívá, nerelevantní bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání jako nedůvodné podle § 243b odst. 2 části věty před středníkem, odst. 6 o. s. ř. zamítl.

Protože dovolání bylo zamítnuto, vzniklo procesně úspěšné žalované podle ustanovení § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 2.000,- Kč představující sazbu odměny za zastoupení advokátem (§ 1 odst. 1, § 2 odst. 1, § 10 odst. 3, § 12 odst. 1, písm. b/ vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů, sníženou o 50% podle § 18 odst. 1 vyhlášky), a v částce 300,- Kč paušální náhrady podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, jakož i DPH ve výši 20 %, tj. částce 460,- Kč.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. března 2011 JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r. předseda senátu