20 Cdo 793/2004
Datum rozhodnutí: 26.04.2005
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 793/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné P. e., a. s., proti povinné P. M., zastoupené advokátkou, pro 163.814,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. Nc 2982/2002, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 8. 2003, č.j. 13 Co 591/2003-24, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 25. 11. 2002, č.j. Nc 2982/2002-5, kterým Okresní soud v Klatovech nařídil podle usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. 6. 2001, sp. zn. 52 C 13/2001, k vymožení pohledávky 163.814,20 Kč s 21 % úroky z prodlení od 3. 3. 1999 do zaplacení a nákladů předcházejícího řízení exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. M. U., soudního exekutora (§ 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 6/2002 Sb., dále jen zákon č. 120/2001 Sb. ). Předpoklady pro nařízení exekuce měl odvolací soud za splněny, zejména uzavřel, že exekuční titul usnesení, kterým soud schválil smír, jímž se povinná zavázala oprávněné zaplatit 177.314,20 Kč s 21 % úroky z prodlení od 3. 3. 1999 do zaplacení v měsíčních splátkách po 1.000,- Kč počínaje červnem 2001 vždy do každého 20. dne v měsíci předem, pod ztrátou výhody splátek, a náklady řízení ve výši 7.096,- Kč ve stejných splátkách splatných měsícem následujícím po uhrazení jistiny s příslušenstvím je po obsahové stránce vykonatelný.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř. ), namítajíc podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávnost závěru o materiální vykonatelnosti podkladového rozhodnutí. Ve smíru není uvedeno, jak a kam by měla posílat splátky, nelze z něj dovodit, ve kterém měsíci nastala splatnost první splátky, a nejasnosti vzbuzuje i určení počátku plnění úroků, neboť na rozdíl od data uvedeného ve výroku se v odůvodnění usnesení hovoří o tom, že faktura za odběr elektrické energie se stala splatnou až 13. 3. 1999. Dovolatelka dále namítla, že smír neměl být schválen, protože jej uzavřela pod značným psychickým tlakem, přestože si byla vědoma, že dluh vůči oprávněné neexistuje. Navrhla proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Oprávněná ve vyjádření označila dovolání za nepřípustné a navrhla, aby bylo odmítnuto.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz § 130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (§ 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože užití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), lze o přípustnosti dovolání uvažovat již jen z pohledu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem, kterým dovolatelka správnost rozhodnutí poměřuje, je dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Při bezcennosti námitek směřujících proti věcné správnosti podkladového rozhodnutí se k přezkumu nabízí toliko otázka materiální vykonatelnosti exekučního titulu co do vymezení rozsahu a obsahu vymáhané povinnosti (§ 261a odst. 1 o.s.ř.); jelikož odvolací soud při jejím řešení nevybočil z mezí ustálené soudní praxe, nelze přípustnost dovolání vyvozovat ani z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (o rozpor s hmotným právem nemůže jít již proto, že napadené rozhodnutí vychází z institutů procesního práva).

Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O nákladech, které oprávněné vznikly v tomto stadiu řízení, rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. dubna 2005

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu