20 Cdo 787/2005
Datum rozhodnutí: 27.10.2005
Dotčené předpisy: § 243a odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 787/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné B., státního podniku v likvidaci , zastoupené advokátem, proti povinnému V. S., zastoupenému opatrovnicí M. Š., vyšší soudní úřednicí Okresního soudu v Litoměřicích, pro částku 13.692,- Kč s příslušenstvím prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. E 108/2004, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem z 11. 1. 2005, č.j. 12 Co 757/2004-28, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 15. 10. 2004, č.j. E 108/2004-21, jímž Okresní soud v Litoměřicích zastavil výkon rozhodnutí podle § 326a občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř. ); odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že podmínky tohoto ustanovení byly v daném případě splněny, jelikož v bytě povinného ani na jiném soudu známém místě se nepodařilo sepsat žádnou věc, a oprávněný na výzvu, aby soudu označil místo, kde jsou věci povinného, jež by mohly být prodány, takové místo neoznačil.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř. (aniž však kromě obecné poznámky, že soudy nepostupují v těchto případech jednotně uvádí, v čem spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí), oprávněná namítá, že při nedostatečné snaze soudu o realizaci soudních rozhodnutí vzniká situace nevynutitelnosti práva , a že snaha soudu míti co nejméně otevřených případů výkonů rozhodnutí vede ke zbytečným nákladům likvidujících státních podniků s podáváním opakovaných návrhů na nařízení výkonu za účelem stavení promlčecí lhůty, ke zbytečné administrativě a v neposlední řadě ke ztrátě národního majetku .

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř. jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně (a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř.) je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu ve věci samé (kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí) přípustné jen dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem.

Tak tomu však v souzené věci není; oprávněná (jíž je - má-li být dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. - k dispozici pouze dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., kterým lze namítat nesprávné právní posouzení věci) ostatně sama ani posuzováno podle obsahu dovolání nenamítá, že by v rozporu s hmotným (či, jak je tomu v daném případě, procesním) právem, případně s judikaturou, bylo samotné rozhodnutí odvolacího soudu, resp. že by jím byla řešena otázka dosud nejudikovaná. Její dovolání nesměřuje proti právnímu závěru odvolacího soudu (že nepodařilo-li se sepsat žádnou postižitelnou věc, bylo za splnění dalších předpokladů uvedených v § 326a o.s.ř. výkon rozhodnutí nutno zastavit), nýbrž proti důsledkům aplikace ustanovení § 326a o.s.ř., jež ona sama spatřuje v nevynutitelnosti práva a ve zbytečných nákladech oprávněných osob spojených s opakovaným (aby se předešlo promlčení výkonu) podáváním návrhů na exekuce. Takováto námitka však relevantním uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není.

Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, povinnému, jenž by jinak měl podle § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o. s. ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. října 2005

JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.

předseda senátu