20 Cdo 757/2005
Datum rozhodnutí: 21.09.2005
Dotčené předpisy: § 40 odst. 1 písm. d) předpisu č. 120/2001Sb., § 8 odst. 1 písm. d) předpisu č. 513/1991Sb., § 9 odst. 2 písm. d) předpisu č. 513/1991Sb.




20 Cdo 757/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněného P. G., proti povinné I. C. s.r.o., zastoupené advokátem, o nařízení exekuce a pověření soudního exekutora, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. Nc 5855/2003, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. září 2004, č. j. 25 Co 413/2004-50, takto :

Dovolání povinné se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, jímž byla nařízena exekuce na majetek povinné a provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor, maje za to, že námitky povinné zpochybňující důvodnost nařízení exekuce nejsou způsobilými odvolacími námitkami podle § 44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 120/2001 Sb. ). Dle názoru odvolacího soudu je exekuční titul (exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti) vykonatelný jak po stránce formální, tak i po stránce materiální.

Proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, neboť dle jejího názoru je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. )] a rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Dle dovolatelky byla povinná v době vystavení směnky, návrhu oprávněného na nařízení exekuce a v rozhodnutí soudu prvního stupně označena v rozporu s údaji zapsanými v obchodním rejstříku. Obchodní firma povinné I. C. s.r.o. byla do obchodního rejstříku zapsána až v prosinci roku 2003, zatímco směnka byla vystavena údajně 23.dubna 2003, návrh oprávněného na nařízení exekuce a vlastní rozhodnutí soudu prvního stupně s takto označenou obchodní firmou povinné byly rovněž učiněny již před tímto dnem; ke dni rozhodování soudu prvního stupně byla v obchodním rejstříku zapsána odlišná obchodní firma povinné, a to K. s.r.o. . Nadto byla povinná v návrhu na nařízení exekuce a v rozhodnutí soudu prvního stupně označena nesprávným identifikačním číslem organizace. Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká také nečinnost co do zjišťování skutkových okolností předcházející sepisu exekučního titulu.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (a ve smyslu § 52 odst. 1 a § 130 zákona č. 120/2001 Sb. též o nařízení exekuce); ustanovení § 237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně (odstavec 2).

Z uvedeného plyne, že dovolání proti tomuto usnesení je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v § 237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.

Jelikož napadené usnesení není měnícím (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.

Aby mohlo být dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.

Podmínka přípustnosti (nazírána z hlediska ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř.) je v dané věci splněna, protože odvolací soud dovoláním označovanou právní otázku způsobilosti podkladového exekutorského zápisu být titulem výkonu rozhodnutí řešil bez toho, že by taková otázka již byla posuzována dovolacím soudem a v těch judikatorních podmínkách, kdy dosud nebylo publikováno rozhodnutí, jež by k dovolání nastavenou problematiku výslovně řešilo - jeho rozhodnutí proto nelze v soudní praxi pokládat za běžné.

Dovolací soud je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho jak jej dovolatelka obsahově vymezila (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.), proto je předmětem dovolacího přezkumu (zejména) závěr odvolacího soudu o splnění materiálních podmínek vykonatelnosti exekučního titulu, k němuž argumenty dovolatelky směřují, byť přitom nepřiléhavě klade důraz na skutečnost avalování směnky předcházející sepisu exekutorského zápisu; o tom, že odvolací výhrady směřují k vykonatelnosti exekučního titulu, ani odvolací soud užitým výrazivem zjevně nepochyboval, když se odůvodněním svého rozhodnutí vypořádává s námitkou povinné, že jednatel nejednal při sepisu exekutorského zápisu za povinnou z důvodu neuvedení její skutečné firmy, nýbrž její firmy, která byla do obchodního rejstříku zapsána až posléze (v době rozhodování odvolacího soudu).

Ze spisu předloženého dovolacímu soudu se podává, že dovolatelka byla zapsána do obchodního rejstříku dne 26. března 1993 pod obchodním jménem (firmou) K. s.r.o. ; tato obchodní firma byla z obchodního rejstříku vymazána dne 11. prosince 2003, přičemž k témuž dni došlo k zápisu nové obchodní firmy, a to I. C. s.r.o.

Podle ustanovení § 40 odst. 1 písm. d/ zákona č. 120/2001 Sb. je exekučním titulem též exekutorský zápis podle ustanovení § 78 písm. a/ téhož zákona, tedy o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí nebo exekuce, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Exekutorský zápis je ve smyslu § 79 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb. veřejnou listinou a má jako exekuční titul formální povahu, neboť obsahuje jen takové náležitosti, které vyžaduje a připouští ustanovení § 79 odst. 1/ až 3/ zákona č. 120/2001 Sb. a jež z něj právě exekuční titul pro potřeby exekuce uvedením předpokladů vykonatelnosti činí.

Všeobecně a nerozporně se považuje za nezbytný předpoklad pro nařízení exekučního titulu, a tudíž i exekutorského zápisu, skutečnost, aby obsahoval přesnou individualizaci oprávněného a povinného. Titul, který takovou náležitost nemá, není vykonatelným a nemůže být podkladem pro exekuci (srov. Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářstvích při výkonu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18.2.1981, Cpj 159/79, str. 499 - R 21/1981).

V souzené věci tak bylo na místě porovnat vykonávaný exekutorský zápis (exekutorský zápisu Ex. z. 14/03 ze dne 25. dubna 2003, sepsaný Mgr. E. P., exekutorskou koncipientkou, pověřenou soudním exekutorem JUDr. B. K., ve znění opravného exekutorského zápisu Ex z. 14/03 ze dne 25. dubna 2003) s návrhem na nařízení exekuce i v otázce individualizace a shody povinného subjektu.

Z ustanovení § 8 odst. 1 a 9 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů, upravujících materiálně definiční znak podnikatele právnické osoby, sice plyne, že se její určitý název stává obchodní firmou až zápisem do obchodního rejstříku a že takový zápis má konstitutivní povahu (obdobně viz rozhodnutí Vrchního soud v Praze ze dne 14. července 2000, sp. zn. 7 Cmo 745/99); tento právní závěr však nebyl pro rozhodování soudů v této věci nijak významný.

Shora uvedeným zákonným požadavkům kladeným na vykonatelnost exekutorského zápisu ve smyslu shody identifikace povinné v něm uvedené a označení povinné v tomto řízení vykonávaný exekutorský zápis vyhovuje, jeho věcnou správností se soud nařizující exekuci, včetně soudu odvolacího, nemohl zabývat. I pokud tedy byla povinná ke dni sepisu exekutorského zápisu, tj. ke dni 25. dubnu 2003 v obchodním rejstříku zapsána pod obchodní firmou K. s.r.o. , je nutno mít za vykonatelný i takový exekutorský zápis, ve kterém je označena odlišně (v tomto případě I. C. s.r.o. ), když - byť až - v době rozhodování odvolacího soudu (§ 154 odst. 1 o.s.ř., dle nějž pro rozhodnutí je rozhodující stav v době jeho vyhlášení) nastala shoda v její identifikaci a kdy vlastně neshoda subjektu zpochybňována ani není a kdy lze bez pochybností dovodit, kdo se zavázal se svolením k vykonatelnosti. Ostatně materiální vykonatelnosti titulu v této věci svědčí bez toho i výklad zaujatý v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.4.1999, sp.zn. 21 Cdo 2101/98 uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 6/1999 pod poř. č. 62 anebo v usnesení Nejvyššího soudu z 21.8.2003, sp.zn. 20 Cdo 2019/2002 - ve smyslu takových výkladových tendencí chybné označení subjektu v titulu není významné, lze-li účastníka pro potřeby exekuce identifikovat, a tak tomu nepochybně v projednávané věci je.

Ani dalším námitkám dovolatelky nelze přisvědčit. Pokud dovolatelka namítla nesprávné označení identifikačního čísla povinné, pak přehlédla opravný exekutorský zápis, kterým došlo k upřesnění identifikačního čísla povinné a následné usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 15. dubna 2004, č. j. Nc 5855/2003-39, zohledňující opravný exekutorský zápis. Obrana dovolatelky poukazující na to, že jednatel D. G. nejednal při avalování směnky za společnost, ale sám za sebe, je při nařízení exekuce rovněž nerozhodná. Pro nařízení výkonu rozhodnutí podle exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti, jak již vysvětleno, je - obdobně jako u jiných titulů - podstatné, zda obsahuje všechny náležitosti stanovené pro jeho vykonatelnost, a nikoliv to, zda odpovídá skutečným hmotněprávním vztahům mezi účastníky; věcnou správností se soud při nařízení exekuce vskutku nemůže zabývat. Nařídí-li soud podle exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti exekuci, ačkoliv oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je tato skutečnost důvodem k zastavení exekuce postupem podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2004, sp. zn. 20 Cdo 1232/2004).

S ohledem na výše uvedené proto dovolání Nejvyšší soud bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) podle § 243b odst. 2, věty první o.s.ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne bude rozhodováno v poměrech hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. září 2005

JUDr. František I š t v á n e k , v. r.

předseda senátu