20 Cdo 741/2016
Datum rozhodnutí: 19.10.2016
Dotčené předpisy: § 104 odst. 1 o. s. ř., § 254 odst. 1 o. s. ř., § 337c o. s. ř.



20 Cdo 741/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra České republiky , se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2577/178, identifikační číslo osoby 47114304, proti povinnému V. K. , za účasti vydražitele P. M. , zastoupeného JUDr. Vladimírem Škrétou, advokátem se sídlem v Liberci II, U Soudu 363/10, a věřitelů 1) Wüstenrot hypoteční banky a. s. , se sídlem v Praze 4, Na hřebenech II 1718/8, identifikační číslo osoby 26747154, zastoupené JUDr. Markem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 2, Šafaříkova 453/5, 2) V. K. , 3) Exekutorského úřadu Liberec, soudní exekutorky JUDr. Soni Karasové, se sídlem v Liberci, Truhlářská 515/2a, 4) O. T. , 5) UniCredit Leasing CZ, a. s. , se sídlem v Praze 4, Želetavská 1525/1, identifikační číslo osoby 15886492, zastoupené Mgr. Petrem Šabatkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Perlová 371/5, 6) CACTON LIMITED , společnosti zapsané pod č. 06654819, se sídlem v Londýně SW1Y6AW, 5th Floor, 86 Jermyn Street, Spojené Království Velké Británie a Severního Irska, zastoupené Mgr. Jaromírem Kráčalíkem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Lipová alej 3205/6, 7) Okresní správy sociálního zabezpečení Liberec se sídlem v Liberci, Frýdlantská 1399/20, pro 34 168 Kč s příslušenstvím a pro penále 22 142 Kč, vedené u soudního exekutora JUDr. Jiřího Štrincla, Exekutorský úřad Jablonec nad Nisou pod sp. zn. 090 EX-347/12, o dovolání vydražitele a věřitele 1) proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci ze dne 22. 9. 2015, č. j. 36Co 171/2015-63, takto:

I. Dovolání se zamítá .
II. Vydražitel je povinen zaplatit věřiteli 5) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 635 Kč k rukám advokáta Mgr. Petra Šabatky.
III. Věřitel 1) je povinen zaplatit věřiteli 5) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 635 Kč k rukám advokáta Mgr. Petra Šabatky.
IV. Jinak ve vztahu mezi vydražitelem a věřitelem 1) na straně jedné a ostatními účastníky řízení na straně druhé nemá žádný právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :
Soudní exekutor JUDr. Jiří Štrincl, Exekutorský úřad Jablonec nad Nisou usnesením ze dne 3. 3. 2015, č. j. 090 EX-347/12-51, rozhodl, že z rozdělované podstaty ve výši 490 000 Kč se pohledávky uspokojují v tomto pořadí:
I. Pohledávka soudního exekutora na nákladech exekuce ve výši 84 494,30 Kč.
II. Částečná úhrada pohledávky zástavní věřitelky Wüstenrot hypoteční banky a. s., ve výši 405 505,70 Kč.

Krajský soud napadeným usnesením usnesení soudního exekutora o rozvrhu zrušil a řízení o rozvrhu rozdělované podstaty zastavil (výrok I.) a dále žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení o rozvrhu před soudním exekutorem ani před soudem odvolacím (výrok II.). Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že v průběhu odvolacího řízení svým usnesením ze dne 23. 7. 2015, č. j. 36 Co 170/2015-39, zamítl návrh oprávněného na nařízení exekuce, neboť exekuční titul nebyl povinnému řádně doručen. Současně odvolací soud zjistil, že exekuce je nepřípustná i v důsledku vad exekučního titulu. Usnesení nabylo právní moci dne 24. 8. 2015. Odvolací soud poté uzavřel, že rozhodnutí o odvolání povinného proti usnesení o rozvrhu brání neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, tj. existence nařízené a trvající exekuce. Proto postupoval podle § 103, § 104 odst. 1 a § 254 odst. 1 o. s. ř., napadené usnesení o rozvrhu zrušil a rozvrhové řízení zastavil.

Vydražitel P. M. v dovolání namítá, že odvolací soud měl v souzené věci postupovat analogicky podle Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. Cpjn 201/2009, uveřejněného pod číslem 48/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž Nejvyšší soud zaujal názor, že pokud usnesení o příklepu nabylo právní moci, je třeba, aby soudní exekutor nařídil jednání o rozvrhu rozdělované podstaty a rozvrhovým usnesením rozhodl o rozdělované podstatě, a to i v případě, že byl výkon rozhodnutí exekuce zastaven, neboť výsledek dražby zůstává zastavením výkonu rozhodnutí (exekuce) nedotčen a na fázi prodeje nemovitosti navazuje fáze rozdělované podstaty. Protože právní závěr odvolacího soudu je nesprávný, navrhl vydražitel, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Zástavní věřitelka Wüstenrot hypoteční banka a. s. také v podaném dovolání odkázala na shora citované Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu a namítá, že se odvolací soud od závěrů přijatých v tomto stanovisku odchýlil. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

K dovoláním se vyjádřila věřitelka UniCredit Leasing CZ, a. s., která má rovněž za to, že odvolací soud nepostupoval správně a rovněž odkázala na citované stanovisko.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále též jen o. s. ř. ., a dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolacím soudem dosud neřešené otázky procesního práva, zda zamítnutí návrhu na nařízení exekuce poté, co usnesení o příklepu již nabylo právní moci, brání pokračování v exekuci a provedení rozvrhu rozdělované podstaty.

Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a), b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Takové vady se však z obsahu spisu nepodávají.

Dovolání není důvodné.

Právní posouzení věci ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného i procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí vysvětlil, že zákonná úprava rozděluje průběh výkonu rozhodnutí (exekuce) prodejem nemovitostí do několika relativně samostatných fází, z nichž v každé se řeší vymezený okruh otázek. Těmito fázemi jsou 1) nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), 2) určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitostí spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou a určení výsledné ceny, 3) vydání usnesení o dražební vyhlášce, 4) vlastní dražba a 5) jednání o rozvrhu. Úkony soudu, účastníků řízení a osob na řízení zúčastněných jsou zpravidla završeny pravomocným rozhodnutím, jímž je ukončen určitý úsek a je předpokladem pro další pokračování v řízení. Současně jeho účinky vylučují možnost v další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo rozhodnuto (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2006/2006, usnesení ze dne 10. 1. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2769/2006, nebo usnesení ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 20 Cdo 901/2008).

Podle ustálené soudní praxe je předpokladem pro nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) vykonatelné rozhodnutí jako podklad tohoto výkonu, tj. listina vydaná k tomu oprávněným orgánem, která má potřebnou formu a obsah a která ukládá určitému subjektu povinnost něco plnit (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981, sp. zn. Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10, ročník 1981 pod č. 21, str. 498, příp. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 20 Cdo 2418/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 20 Cdo 409/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 20 Cdo 3548/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 20 Cdo 3578/2011).

Nařízení exekuce podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2012 (od 1. 1. 2013 dochází v souvislosti s novelou exekučního řádu již jen k pověření exekutora vedením exekuce) je předpokladem k tomu, aby soudní exekutor mohl exekuci vést, zvolit vhodný způsob jejího provedení atd. Smyslem vedení exekuce je vymožení povinnosti, jež byla uložena vykonatelným rozhodnutím, a přitom nebyla dobrovolně splněna. Je-li však návrh na nařízení exekuce zamítnut (pro zjištěný nedostatek vykonatelnosti exekučního titulu) dříve, než rozhodnutí o rozvrhu rozdělované podstaty nabylo právní moci, není již možné rozhodnutí o rozvrhu v odvolacím řízení potvrdit jako správné, neboť pro další provádění exekuce chybí řádný exekuční titul, další pokračování v exekuci by znamenalo neoprávněný zásah do majetkových práv povinného a řízení o rozvrhu je třeba zastavit pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení (§ 104 odst. 1 o. s. ř.). Tím pozbývají účinnosti i usnesení ve věci dříve vydaná.

V souzené věci Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 25. 7. 2012, č. j. 60 EXE 5251/2012-8, nařídil exekuci na majetek povinného na základě platebního výměru ZP MV ČR, č. j. 0135/2012, ze dne 17. 3. 2012 k vymožení pohledávky ve výši 34 168 Kč s příslušenstvím a pro dlužné penále ve výši 22 142 Kč. Soudní exekutor JUDr. Jiří Štrincl, Ph.D., exekučním příkazem ze dne 3. 8. 2012, č. j. 90 EX-347/12-7, přikázal provést exekuci prodejem nemovitostí povinného (byt a podíl na společných částech domu, parcela s podílem). Usnesením o příklepu ze dne 16. 1. 2015, č. j. 090 EX-347/12-40, soudní exekutor udělil příklep k vydraženým nemovitostem vydražiteli P. M. za nejvyšší podání ve výši 490 000 Kč. Usnesení o příklepu nabylo právní moci dne 6. 2. 2015. Usnesením o rozvrhu ze dne 3. 3. 2015, č. j. 090 EX-347/12-51, soudní exekutor rozvrhl rozdělovanou podstatu ve výši 490 000 Kč. K odvolání povinného proti usnesení o rozvrhu Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci usnesením ze dne 22. 9. 2015 , č. j. 36 Co 171/2015-63, usnesení soudního exekutora o rozvrhu zrušil a řízení o rozvrhu rozdělované podstaty zastavil, neboť zjistil, že usnesením téhož krajského soudu ze dne 23. 7. 2015 , č. j. 36 Co 170/2015-39, bylo změněno usnesení okresního soudu ze dne 25. 7. 2012, č. j. 60 EXE 5251/2012-8, tak, že návrh oprávněné na nařízení exekuce byl zamítnut. K zamítnutí návrhu došlo z důvodu zjištění, že exekuční titul nebyl povinnému doručen. Usnesení nabylo právní moci dne 24. 8. 2015.

Protože krajský soud v napadeném rozhodnutí dospěl ke stejnému závěru jako soud dovolací, Nejvyšší soud dovolání podle § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Dovolatelé v této fázi řízení nebyli úspěšní a dle obsahu spisu vznikly náklady pouze věřiteli 5). Náklady věřitele 5) sestávají z odměny advokáta 750 Kč za sepis vyjádření k dovolání (§ 9 odst. 1 a § 11 odst. 2 písm. e/, odst. 3 advokátního tarifu), z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a 21% daně z přidané hodnoty ve výši 221 Kč. K úhradě nákladů věřitele 5) byli dovolatelé zavázáni každý jednou polovinou.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. října 2016

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu