20 Cdo 74/2003
Datum rozhodnutí: 26.02.2004
Dotčené předpisy: § 239 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 74/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v právní věci žalobkyně H. B., zastoupené advokátem, proti žalovanému Finančnímu úřadu v H. n. J., o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 4 C 69/2001, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19.7.2002, č.j. 17 Co 273/2002-65, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně odmítl odvolání žalobkyně, poněvadž je shledal opožděně podaným.

Žalobkyně (zastoupena advokátem) ve včasném dovolání namítla, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Uvedla, že rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo řádně doručeno, jestliže se tak stalo pouze jejímu zástupci, obecnému zmocněnci , nikoli jí samé.

Dovolání není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 o.s.ř. není dána již proto, že rozhodnutím odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení, kterým by soud prvního stupně rozhodl ve věci samé. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř. jsou k založení přípustnosti dovolání nepoužitelná zcela zjevně, neboť napadené usnesení pod ta, jež jsou zde vyjmenována - jako rozhodnutí proti kterým je dovolání přípustné - podřadit nelze.

Přípustnost dovolání není dovoditelná ani z ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř.; podle něho lze totiž podat dovolání jen tehdy, jestliže bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení (§ 43 odst. 2 o.s.ř.), a nikoliv odmítl-li soud prvního stupně odvolání podle ustanovení § 208 odst.1 o.s.ř. pro opožděnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 41/2003).

Odtud rezultuje konečný závěr, že dovolání v dané věci není přípustné; na tom nemůže změnit nic ani okolnost, že odvolací soud nesprávně poučil účastníky o možnosti dovolání podat, a v jaké lhůtě (viz. kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001).

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud nemohl než podle § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítnout.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 254 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.; žalovanému, jenž by měl na jejich náhradu právo, však v tomto stadiu řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. února 2004

JUDr. Vladimír Kurka, v.r.

předseda senátu