20 Cdo 720/2006
Datum rozhodnutí: 02.05.2006
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 720/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a/ nezletilé H. K., b/ nezletilé M. K., zastoupených matkou H. K., proti povinnému M. K., zastoupenému advokátem, srážkami ze mzdy, pro výživné, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 E 2042/2004, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. května 2005, č. j. 54 Co 161/2005-24, takto :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :



Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného, neboť je toho názoru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro jeho nařízení. Neshledal také důvodnou námitku povinného, podle které byla vymáhaná částka na dlužném výživném oprávněným uhrazena, a to již před samotným nařízením výkonu rozhodnutí.

Povinný v dovolání namítl, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále také jen o.s.ř. )]. Je toho názoru, že v dané věci nastala překážka věci rozsouzené (rei iudicate), když pro tentýž exekuční titul již byl veden výkon rozhodnutí u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 35 E 1031/2003, který byl již pravomocně zastaven. Dále namítá, že řízení před soudem prvního stupně bylo také stiženo vadou protokolace, neboť nebyly řádně zaprotokolovány povinným uváděné skutečnosti svědčící o řádném uhrazení vymáhaného výživného.

Matka oprávněných uvedla, že považuje dovolání za bezpředmětné, protože povinný nedodržel termín dovolání , přičemž jeho jednání shledává pouze za další formu psychického nátlaku.

Dovolání není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení § 237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).

Z uvedeného plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v § 237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.

Jelikož napadené usnesení není měnícím (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.

Aby mohlo být dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.

Z toho plyne, že případné poukazy povinného na vady řízení (zejména pak napadání způsobu protokolace soudem prvního stupně), odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (i kdyby existovaly), jsou naopak - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a tím i o přípustnosti dovolání (nepromítají-li se do právního posouzení) - bezcenné.

Ani o existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), zde nejde; rozpor s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.) nemůže být dán tam, kde námitky dovolatele vycházejí z práva procesního.

Hodnocením námitek, jež dovolatel v dovolání vznesl, k závěru, že v daném případě jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, dospět nelze.

V námitce věci pravomocně rozsouzené, kterou dovolatel spatřuje v již dříve zastaveném vykonávacím řízení, je zcela zjevně pomíjena skutečnost, že uvedená zásada (§ 159a odst. 5 o.s.ř.) má své místo nejen z hlediska toho, o čem a jak bylo již rozhodnuto, nýbrž i toho, čeho bylo při předcházejícím výkonu rozhodnutí (exekuce) dosaženo. Oprávněný tak může své právo (za splnění dalších podmínek) vymáhat v případě bezúspěšnosti předcházejícího nuceného výkonu i opakovaně (obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. ledna 2006, sp. zn. 20 Cdo 2644/2005). Pokud snad povinný použitou argumentací ve svém podání naznačuje zánik vykonávané povinnosti splněním, tato je v dané procesní fázi bezpředmětná; soud totiž při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) vychází zásadně z tvrzení oprávněného o tom, že taková povinnost splněna nebyla. Tvrzení o zániku přiznaného práva splněním naplňuje důvod zastavení výkonu rozhodnutí dle § 268 odst. 1, písm. g/ o.s.ř.

Nelze přisvědčit ani námitce matky oprávněných o nedodržení termínu dovolání povinným, když tento své podání učinil v zákonem stanovené lhůtě (viz č. l. 25 verte spisu a č. l. 26 spisu) a stejně jej také v soudem určené lhůtě doplnil prostřednictvím jím zvoleného advokáta (viz. č. l. 30a verte spisu a č. l. 36 spisu).

Protože dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu vystavil kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze, a není-li možné dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm c/, odst. 3 o.s.ř.

Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinného podle § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.

Dovolání povinného bylo odmítnuto, oprávněným, které by jinak měly právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ust. § 146 odst. 3, 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. května 2006

JUDr. František I š t v á n e k , v.r.

předseda senátu