20 Cdo 701/2004
Datum rozhodnutí: 31.08.2004
Dotčené předpisy:




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

20 Cdo 701/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Okresní správy sociálního zabezpečení v P., proti povinnému P. J., zastoupenému advokátkou, pro 15.625,- Kč, přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 21 E 696/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 10. prosince 2003, č.j. 23 Co 516/2003-18, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 18. 7. 2003, č.j. 21 E 696/2003-5, kterým Okresní soud v Pardubicích nařídil podle předložených platebních výměrů k vymožení pohledávky 15.625,- Kč výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a odst. l písm. c/ o.s.ř. a důvodnost shledával v nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Namítá, že při vstřícném přístupu oprávněné, která měla k dispozici jeho přiznání k dani fyzických osob a věděla tak o jeho nízkých příjmech, by ke vzniku pohledávky představující penále za nezaplacené zálohy na pojistné za roky l994 a 1995 nemuselo dojít. Oprávněná jednala v rozporu s principem hmotného práva, podle něhož výkon práv a povinností nesmí být v rozporu s dobrými mravy, a rovněž odvolací soud věc posuzoval pouze z hlediska ustanovení § 251 o.s.ř. Poukázal na svoji finanční situaci a navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 236 odst. l zákona č.99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější odvolacím soudem zrušené rozhodnutí téhož soudu), je možné přípustnost posuzovat jen v intencích ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se může týkat jen právních otázek, jejichž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právnímu významu ve smyslu § 237 odst. l písm. c/ o.s.ř. předpokládá); dovolání lze tudíž odůvodnit pouze ustanovením § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., na který dovolatel odkázal. Při přezkumu napadeného rozhodnutí - a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil - je dovolací soud uplatněným důvodem včetně obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Otázka, kterou dovolatel předestřel pro účely dovolacího přezkumu, shora uvedené znaky nesplňuje; odvolací soud ji vyřešil v souladu s ustálenou praxí (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 20 Cdo 535/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 4/2003 pod č. 67).

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. l a § 146 odst. 3 o.s.ř.(oprávněné, která by měla na náhradu nákladů řízení nárok, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly a povinný na jejich náhradu nemá právo).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. srpna 2004

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu