20 Cdo 700/2011
Datum rozhodnutí: 18.04.2012
Dotčené předpisy: § 90 odst. 3 předpisu č. 120/2001Sb., § 55 odst. 5 předpisu č. 120/2001Sb.




20 Cdo 700/2011

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Vojenské zdravotní pojišťovny České republiky , se sídlem v Praze 9, Drahobejlova 1404/4, identifikační číslo osoby 47114975, proti povinné GARDECO s. r. o. , se sídlem v Praze 4 Bráníku, Ke Krči 26/759, pro 26 658,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 68 Nc 2868/2009, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2010, č. j. 13 Co 321/2010-16, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Soudní exekutorka JUDr. Jana Tvrdková usnesením ze dne 17. 5. 2010, č. j. 095 Ex 609/09/U 01-010, zastavila exekuci nařízenou usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 10. 2009, č. j. 68 Nc 2868/2009-5, podle § 55 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb. Oprávněné uložila zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 7 800,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení a žádnému z účastníků nepřiznala právo na náhradu nákladů exekučního řízení.

Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím usnesení soudní exekutorky potvrdil. Dospěl k závěru, že je dán důvod pro zastavení exekuce podle § 55 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen zákon č. 120/2001 Sb. ). Považoval za postačující, že soudní exekutorka vyzvala oprávněnou k zaplacení zálohy pouze neformálním způsobem zasláním faktury, neboť na rozdíl od postupu soudu ve výkonu rozhodnutí podle § 270 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o. s. ř. ), není s nezaplacením zálohy spojeno její vymáhání, ale pouze možnost exekutora zastavit exekuci a vydání usnesení k výzvě oprávněnému proto není třeba. Stejně tak považoval za přiměřenou výši zálohy, neboť nepřesahuje 50 % odměny, jež by soudní exekutorce za vymožení částky 26 568,- Kč (z níž 22 121,- Kč tvoří jistina a 4 537,- Kč penále) náležela. Skutečnost, že dříve soudní exekutorka po oprávněné složení zálohy nepožadovala, je nepodstatná. Dále odvolací soud neshledal, že by doba pěti měsíců, jež uplynula mezi nařízením exekuce a uložením zálohy, odporovala smyslu a účelu zálohy a průběhu exekuce.

Oprávněná v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 a § 238a odst. 1 písm. d) /správně písm. c)/ o. s. ř., namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Uvedla, že soudní exekutorka v dané věci provedla šetření na ČÚZK dne 8. 10. 2009 s nulovým výsledkem, dne 14. 10. 2009 dotazem na dopravním inspektorátu zjistila zapsané motorové vozidlo Š 125 z roku 1989, dotazem u VZP ČR ověřila, že povinná nemá již zaměstnance a že zdravotní pojištění neplatí. Dne 22. 10. 2009 učinila soudní exekutorka osm dotazů adresovaných bankám a dne 19. 1. 2010 zjistila, že povinná nemá aktivovanou datovou schránku, proto usnesení o nařízení exekuce spolu s výzvou doručovala prostřednictvím úřední desky. K zaplacení zálohy soudní exekutorka oprávněnou vyzvala teprve po téměř čtyřech měsících od nařízení exekuce, přičemž neodůvodnila, k jakému účelu tyto náklady požaduje. Oprávněná s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 609/2008 a sp. zn. 20 Cdo 531/2008 uvedla, že i v tomto případě měla být exekuce zastavena pro nemajetnost povinné, nikoliv pro nezaplacení zálohy. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zastavení exekuce, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř.), ve spojení s § 130 zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen zákon č. 120/2001 Sb. ) Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.

Ačkoliv dovolatelka přisuzuje napadenému rozhodnutí po právní stránce zásadní význam, posouzením námitek v dovolání obsažených k tomuto závěru dospět nelze.

Podle § 55 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb. ve znění účinném od 1. 11. 2009 platí, že nesloží-li oprávněný přiměřenou zálohu na náklady exekuce, exekutor exekuci zastaví. Exekutor exekuci nezastaví pouze tehdy, jsou-li splněny podmínky pro osvobození oprávněného podle zvláštního právního předpisu nebo je-li vymáháno výživné na nezletilé dítě.

Podle § 90 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb. nejde-li o exekuci k vymožení výživného nezletilého dítěte, má exekutor právo požadovat od oprávněného přiměřenou zálohu na náklady exekuce. Spotřebovaná část zálohy se oprávněnému nevrací a stává se nákladem oprávněného (§ 87 odst. 2).

Nejvyšší soud již v usneseních ze dne 14. května 2009, sp. zn. 20 Cdo 609/2008, ze dne 3. září 2009, sp. zn. 20 Cdo 531/2008, a ze dne 6. ledna 2011, sp. zn. 20 Cdo 4376/2010, konstatoval, že účelem exekuce je uspokojit oprávněného, jestliže povinný nesplnil svou povinnost uloženou mu vykonávaným rozhodnutím nebo jiným titulem, a že podstatou institutu zálohy na náklady exekuce je pak zajištění prostředků pro následné vedení exekuce, resp. úkony exekutora, vedoucí k jejímu úspěšnému ukončení; za tímto účelem je exekutor oprávněn požadovat na oprávněném v rámci exekučního řízení zaplacení zálohy, jejíž výši a lhůtu k úhradě si určuje sám (§ 12 odst 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění účinném od 1. 11. 2009).

Nejvyšší soud ve výše uvedených rozhodnutích rovněž připomenul, že za situace, kdy z obsahu spisu nevyplývá, že by exekutor pro oprávněnou něco vymohl, nemůže vést nesložení zálohy k zastavení exekuce, je-li dán zjevně jiný důvod, pro který lze exekuci zastavit (nemajetnost povinné osoby).

V souzené věci však oprávněná zpochybňuje důvod zastavení exekuce podle § 55 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb. existencí jiného důvodu pro zastavení exekuce teprve v dovolacím řízení, kdy popisuje, jaké úkony soudní exekutorka provedla ke zjištění majetku povinné před výzvou k zaplacení zálohy. Z § 241a odst. 4 o. s. ř. však vyplývá, že v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé. Proto Nejvyšší soud k těmto tvrzením přihlédnout nemohl. Je třeba navíc podotknout, že oprávněná má právo, aby od soudního exekutora, kterému projevila důvěru tím, že ho provedením exekuce pověřila, si vyžádala zprávu o stavu exekučního řízení, popř. nahlédla do spisu (§ 94 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).

Pokud jde o námitku, že soudní exekutorka nezdůvodnila, k jakému účelu má záloha sloužit, pak je třeba uvést, že v exekučním řízení postačí, pokud exekutor oprávněného vyzve k úhradě zálohy neformálním postupem, který však v případě nezaplacení zálohy a podání návrhu na zastavení exekuce bude exekutor schopen soudu prokázat, zpochybní-li jej oprávněný. Vydání usnesení k výzvě oprávněnému na zaplacení zálohy není třeba, neboť (jak správně uvedl již odvolací soud) není s nezaplacením spojeno vymáhání zálohy na oprávněném, ale možnost exekutora zastavit exekuci (Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 238).

Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Povinné podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Tomu odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§ 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. dubna 2012 JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu