20 Cdo 698/2009
Datum rozhodnutí: 23.02.2011
Dotčené předpisy: § 73 předpisu č. 71/1967Sb.




20 Cdo 698/2009
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Olgy Puškinové v exekuční věci oprávněné městské části Praha 4 , se sídlem v Praze 4, Táborská 350, proti povinnému Ing. P. P. , zastoupenému Mgr. Miroslavou Pechovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Ke strži 371, s adresou pro doručování Praha 1, Rytířská 10, veden u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 Nc 16424/2005, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze 16.9.2008, č.j. 23 Co 402/2008-111, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze 16.9.2008, č. j. 23 Co 402/2008-111, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Napadeným rozhodnutím městský soud změnil usnesení z 19.5.2008, č.j. 13 Nc 16424/2005-62, jímž obvodní soud nařídil podle rozhodnutí městské části Praha 4 (odboru stavebního a dopravy) z 24.2.2004, č.j. P4/9554/04/OSD/VLCH/13782, ve spojení s rozhodnutím stavebního odboru Magistrátu hl. m. Prahy z 24.6.2004, č.j. MHMP-59724/OST/Ca/Li, exekuci k vymožení povinnosti odstranit část stavby (specifikovanou ve výroku rozhodnutí soudu I. stupně), tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl. Odvolací soud uzavřel, že k exekuci navržené rozhodnutí vydané ve správním řízení lze ve smyslu § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení /správní řád/ ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 71/1967 Sb. ), vykonat nejpozději do tří let po uplynutí lhůty stanovené pro splnění uložené povinnosti; jelikož stanovená lhůta dne 8.11.2007, tedy již v době, kdy soud I. stupně rozhodoval o nařízení exekuce, marně uplynula, exekuci podle jeho názoru nařídit nelze.

V dovolání oprávněná namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) Odvolací soud se podle ní nevypořádal s ustanovením § 73 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.) ve vztahu k § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. tj. s otázkou, zda pozastavení účinku rozhodnutí může zůstat bez vlivu na běh prekluzívní lhůty pro nařízení exekuce. Pokud přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti byly pozastaveny do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem ČR účinky rozsudku Městského soudu v Praze z 26.4.2005, č.j. 8 Ca 176/2004-74 a zároveň i účinky správního rozhodnutí (viz odůvodnění rozhodnutí NSS ČR ze dne 4.1.2006, č.j. 3 As 51/2005-126 /č. l. 28 30/), nemohla po dobu přiznaného odkladného účinku kasační stížnosti běžet lhůta k provedení exekuce podle § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. a muselo dojít k zastavení jejího běhu. Vykonatelnost rozhodnutí má totiž více účinků než jen vznik oprávnění domáhat se exekucí splnění uložené povinnosti. Dalším účinkem je i skutečnost, že vykonatelností správního rozhodnutí začíná běžet prekluzívní lhůta k výkonu rozhodnutí dle § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. Stejně to platí i pro výkon rozhodnutí (exekuci) dle § 108 odst. 4 nyní platného správního řádu. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti omezuje oprávněného v možnosti vynutit splnění povinností uložených exekučním titulem. Nelze-li povinnost vynucovat, nemůže zároveň běžet prekluzívní lhůta pro nařízení exekuce (viz např. nález ÚS ČR sp.zn. II. ÚS 1260/07 z 30. 9. 2008). Opačný výklad by měl dopad na rozhodování ve správním soudnictví při posuzování splnění podmínek pro přiznání odkladného účinku žaloby či kasační stížnosti, zejména podmínky, že odkladný účinek se nepřiměřeným způsobem nedotkne práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem. Povinný, ač byl ve věci samé neúspěšný, by tak zvrátil meritorní rozhodnutí ukládající povinnost k odstranění stavby pouhým procesním rozhodnutím o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Stačilo by vyčkat uplynutí prekluzívní lhůty, aniž by do té doby muselo být vydáno meritorní rozhodnutí NSS ČR. Ostatně rozsudek NSS ČR v této věci, jímž byla kasační stížnost povinného zamítnuta, byl vydán dne 21.11.2007 a již dne 8.11.2007 (tedy v době, kdy vykonatelnost byla ještě odložena) měla podle odvolacího soudu uplynout prekluzívní lhůta. Odkladný účinek správní žaloby či kasační stížnosti proto způsobuje zastavení běhu prekluzívní lhůty pro výkon správního rozhodnutí, a to od rozhodnutí správního soudu, kterým byl odkladný účinek přiznán, do pravomocného skončení věci správními soudy (§ 73 odst. 3 s.ř.s.). Neaplikuje-li exekuční soud tento odkladný účinek na běh prekluzívní lhůty (za předpokladu, že správní rozhodnutí obstálo v přezkumu správními soudy) a nesprávně návrh na nařízení exekuce zamítne či exekuci zastaví, dochází k zastavení běhu prekluzívní lhůty k výkonu správního rozhodnutí i po dobu řízení u exekučního soudu, a to až do právní moci měnícího či rušícího rozhodnutí nadřízeného soudu. Jinak by totiž již jen delším projednáváním dovolání mohla prekluzívní lhůta opět marně uběhnout. Oprávněná navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno a aby věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Povinný ve vyjádření k dovolání uvedl, že odvolací soud zcela správně věc posoudil podle ust. § 44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb. a správně dovodil, že exekučním titulem je správní rozhodnutí vydané dle zákona č. 71/1967 Sb., a že takové rozhodnutí lze vykonat jen do 3 let po uplynutí lhůty stanovené pro splnění uložené povinnosti. Správně aplikoval § 71 odst. 3 tohoto zákona a dovodil, že vymáhaná povinnost měla být vykonána do 8.11.2007 a nelze proto již rozhodnout o nařízení exekuce a exekuci provést. Odkladný účinek kasační stížnosti nemá vliv na stavení prekluzívní lhůty. Soudní řád správní stavení lhůt pro výkon rozhodnutí výslovně upravuje, a to v § 41, v němž taxativně uvádí konkrétní případy (jedná se především o rozhodnutí ve věcech přestupků a jiných správních deliktů), kdy lhůta pro nařízení exekuce po dobu řízení před (správním) soudem podle s.ř.s. neběží. Protože exekuční titul takovým rozhodnutím není, ke stavení prekluzívní lhůty dojít nemohlo. Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu i s dosavadní judikaturou (např. s rozhodnutím publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 19/1973). Navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl a zavázal oprávněného k úhradě nákladů dovolacího řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání (přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ ve spojení s ustanovením § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř.) je důvodné.

Odvolací soud zjistil, že v souzené věci je exekučním titulem rozhodnutí městské části Praha 4 (odboru stavebního a dopravy) z 24.2.2004, č.j. P4/9554/04/OSD/VLCH/13782, ve spojení s rozhodnutím stavebního odboru Magistrátu hl. m. Prahy z 24.6.2004, č.j. MHMP-59724/OST/Ca/Li, jímž byla povinnému uložena povinnost odstranit část stavby rodinného domu provedené v rozporu se stavebním povolením; rozhodnutí nabylo vykonatelnosti dne 8.11.2004. Žaloba povinného proti těmto rozhodnutím byla zamítnuta rozsudkem Městského soudu v Praze z 26.4.2005, č.j. 8 Ca 176/2004-74, a kasační stížnost proti rozhodnutí městského soudu byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu z 21.11.2007. č.j. 3 As 51/2005-150, který nabyl právní moci dne 28.12.2007. V průběhu řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud usnesením ze 4.1.2006 přiznal kasační stížnosti povinného odkladný účinek podle § 73 s.ř.s.

Podle ustanovení § 251 o.s.ř., nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Titulem soudního výkonu je ve smyslu ustanovení § 274 písm. f/ o.s.ř. i rozhodnutí, jehož výkon oprávněný navrhl.

Lhůta, v níž lze správní rozhodnutí vykonat, se posuzuje podle předpisu, na jehož základě bylo rozhodnutí vydáno, není-li stanoveno jinak (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 22.4.2010, sp.zn. 20 Cdo 2279/2008, případně z 30. 10. 2008, sp. zn. 20 Cdo 1802/2007, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 8, ročník 2009 pod poř. č. 83). Exekučním titulem je rozhodnutí vydané v řízení podle zákona č. 71/1967 Sb., a protože se nejedná o rozhodnutí, kterým by bylo přiznáno právo soukromoprávní povahy vyplývající ze závazkového právního vztahu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze 6.2.2005, sp.zn. 31 Cdo 1966/2004), lze je podle § 71 odst. 3 vykonat nejpozději do 3 let po uplynutí lhůty stanovené pro splnění uložené povinnosti. Protože exekuce byla zahájena za účinnosti zákona č. 71/1967 Sb. (návrh na exekuci byl podán dne 22.9.2005), dokončí se v souladu s ustanovením § 179 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. (jímž byl zrušen zákon č. 71/1967 Sb.) podle dosavadních přepisů.

Součástí konstantní soudní praxe je i závěr, že stanoví-li zákon, že správní rozhodnutí lze vykonat jen do určité doby, musí v této době být jeho výkon nařízen i proveden; po jejím marném uplynutí již takové rozhodnutí podkladem exekuce být nemůže, návrh na její nařízení tudíž musí být zamítnut a byla-li exekuce již nařízena, soud ji jako nepřípustnou podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. zastaví, neboť tu je jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat (např. usnesení Městského soudu v Praze z 28. 2. 1972, sp. zn. 11 Co 84/72, uveřejněné pod č. 19/1973 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze 13. 1. 1999, sp. zn. 21 Cdo 1887/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 2/1999 pod poř. č. 21).

Exekuční titul se stal vykonatelným dnem 8.11.2004, podle § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. jej bylo možné vykonat jen do 8.11.2007. V té době však byla vykonatelnost tohoto titulu rozhodnutím Nejvyššího správního soudu odložena. Lze tudíž přisvědčit námitce dovolatelky, že tato okolnost má pro běh doby, v níž je možné rozhodnutí vykonat, právní význam.

Podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu samo o sobě odkladný účinek nemá (§ 73 odst. 1 s.ř.s.), lze jej však rozhodnutím přiznat (§ 73 odst. 2 s. ř. s.). Podle § 73 odst. 3 s.ř.s. se přiznáním odkladného účinku pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí. Obecně se u rozhodnutí - individuálních aktů aplikace práva - rozlišuje účinnost (vykonatelnost v širším smyslu) a vynutitelnost (vykonatelnost v užším smyslu). Zatímco účinností se rozumí to, že rozhodnutí vyvolává v právní sféře zamýšlené účinky (např. povinnost se něčeho zdržet), vynutitelností se rozumí možnost dosáhnout splnění povinnosti uložené rozhodnutím, není-li plněna dobrovolně. Stanoví-li ustanovení § 73 odst. 3 s.ř.s., že se pozastavují účinky rozhodnutí , je tím třeba rozumět odklad vykonatelnosti v širším smyslu, která zahrnuje i vykonatelnost ve smyslu užším (ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu z 30.9.2008, sp.zn. II. ÚS 1260/07).

Účelem institutu odložení vykonatelnosti správního rozhodnutí je, jak plyne z § 73 odst. 2 s.ř.s., minimalizace škodlivých následků, tj. zásahů do subjektivních práv osob v důsledku vydaného správního rozhodnutí. Odklad vykonatelnosti napadeného individuálního správního aktu znamená jeho sistaci, akt tedy z formálního hlediska sice zůstává pravomocným, avšak jím uložené právní povinnosti nelze vynucovat.

Je-li přiznání odkladného účinku opatřením dočasné povahy, které suspenduje na určitý čas (do rozhodnutí soudu ve věci samé) účinky rozhodnutí, pak musí mít vliv i na běh doby, po kterou je možné rozhodnutí vykonat, neboť právě na základě rozhodnutí soudu podle § 73 s.ř.s. nemůže rozhodnutí být po přechodnou dobu vykonáno. Tuto dobu proto nelze započítat do doby podle § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. Je-li zákonem doba, v níž je možné rozhodnutí vykonat, omezena, musí mít oprávněný po celou dobu také možnost rozhodnutí exekuovat. Tuto možnost však po dobu odložení vykonatelnosti rozhodnutí nemá.

Uvedený závěr není v rozporu ani s ustanovením § 41 s.ř.s. (na něž poukazuje ve svém vyjádření povinný); toto ustanovení upravuje běh některých lhůt u správních deliktů, aniž by však řešilo vztah odkladného účinku rozhodnutí podle § 73 s.ř.s. a běhu lhůty pro nařízení exekuce podle § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb.

Odkladný účinek kasační stížnosti přiznal Nejvyšší správní soud usnesením ze 4.1.2006, řízení ve věci samé pak bylo pravomocně skončeno dne 28.12.2007. Tato doba, během níž nemohl být exekuční titul vykonán, se do doby stanovené v § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. nezapočítá. K uplynutí doby, v níž bylo možné rozhodnutí vykonat, tak došlo až v listopadu 2009.

V době, kdy rozhodoval odvolací soud, lhůta podle § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. tedy ještě neuplynula.

Dospěl-li odvolací soud k závěru jinému, je jeho právní posouzení věci nesprávné, a protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.), aniž se musel zabývat dalšími argumenty dovolání, podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc tomuto soudu podle první věty třetího odstavce téhož ustanovení vrátil k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je závazný (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem o.s.ř.).

V novém usnesení soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.), případně o nich bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. února 2011
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu