20 Cdo 693/2004
Datum rozhodnutí: 26.05.2004
Dotčené předpisy: § 236 předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY



20 Cdo 693/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné VZP, (OP VZP v Š.), zastoupené advokátkou, proti povinnému L. M. T., s.r.o., pro 10.545,- Kč přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. E 256/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočky Olomouci ze dne 31. července 2003, č.j. 40 Co 695/2003-19, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 28.1.2003, č.j. E 256/2003-5, kterým Okresní soud v Šumperku nařídil podle předloženého platebního výměru k vymožení pohledávky ve výši 10.545,- Kč výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinného. Podle odvolacího soudu byly předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí splněny, zejména uzavřel, že podkladové rozhodnutí je vykonatelné (§ 251 zákona, § 274 písm.f/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále jen o.s.ř. ). Odvolací soud rovněž nepřisvědčil námitce, že osoba, která podala návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, postrádá právní subjektivitu a procesní způsobilost.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný (za něhož jednal zaměstnanec s právnickým vzděláním) dovoláním, jímž vytýká, že v návrhu označený účastník oprávněný - neodpovídá označení účastníka, který je právnickou osobou ( blíže viz ust. § 1 a § 2 odst. 3 zákona č. 551/1991 Sb.), neboť zde není uvedeno sídlo a je zde uvedena jen organizační složka . Navrhl, aby dovolací soud usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. l o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. l písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější odvolacím soudem zrušené rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ se jedná zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (237 odst. 3 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jimž lze dovolání odůvodnit (a kterým je při přezkumu dovolací soud vázán, viz § 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je tedy pouze důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci).

Posuzováno podle obsahu podání (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) dovolatel nevytýká, že odvolací soud vystavěl své rozhodnutí na nesprávném právním posouzení otázek, jež jsou v daném stadiu vykonávacího řízení z věcného hlediska relevantní, jeho námitky nesměřují proti nedostatku věcné legitimace oprávněné (neoponuje odvolacímu soudu ani v rovině danosti podmínek řízení, tj tomu, že oprávněná disponuje způsobilostí být účastnicí řízení), ale týkají se jejího označení v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, jež podle dovolatele neodpovídá tomu, co vyplývá z ustanovení § 79 odst. 1, věty druhé, ve spojení s § 254 odst. 1, věty první, o.s.ř. Uvedená argumentace upozorňující na neúplnost či nesprávnost v označení oprávněného subjektu je podřaditelná důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; k takovým vadám, jakož i k tzv. zmatečnostním vadám může však dovolací soud přihlédnout jen za zde nenaplněného předpokladu, že shledá napadené rozhodnutí zásadně právně významným (srov. § 242 odst. 3, větu druhou, o.s.ř.).

Jestliže tedy dovolatel nenapadl právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž tvrdil, že se oprávněná označila v návrhu na nařízení výkonu v rozporu s požadavky zákona, je třeba dovolání jako nepřípustné odmítnout (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněné náklady v tomto stadiu řízení nevznikly a povinný na jejich náhradu nemá právo).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek .

V Brně dne 26. května 2004

JUDr. Pavel Krbek, v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Marie Plhalová