20 Cdo 67/2012
Datum rozhodnutí: 27.03.2013
Dotčené předpisy: § 55 odst. 5 předpisu č. 120/2001Sb.




20 Cdo 67/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. v exekuční věci oprávněného J. H. , zastoupeného Mgr. Bc. Ladislavem Kočkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 709/33, proti povinnému J. B. , pro 1.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 17 Nc 5129/2006, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 24. 5. 2011, č. j. 11 Co 246/2011-61, takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni z 24. 5. 2011, č. j. 11 Co 246/2011-61, a usnesení soudního exekutora Mgr. Luďka Němce, Exekutorský úřad Karlovy Vary ze 29. 3. 2011, č. j. 55 EX 1149/06-39, se ruší a věc se vrací soudnímu exekutorovi Mgr. Luďku Němcovi k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :


Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 24. 5. 2011, č. j. 55 EX 1149/06-39, jímž soudní exekutor zastavil exekuci a oprávněného zavázal k zaplacení částky 7.800,- Kč na nákladech exekuce. Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že oprávněný ani přes výzvu k zaplacení zálohy ve výši nepřesahující 50 % vymáhané částky zálohu nezaplatil, a že proto pověřený exekutor správně podle § 55 odst. 5 exekučního řádu exekuci zastavil. Na řešenou věc nedopadá žádná z výjimek daných uvedeným ustanovením a důvodná není ani námitka, že výzva k zaplacení zálohy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a byla-li oprávněnému řádně doručena, nemá formu usnesení. Pokud jde o námitky nedostatku aktivity exekutora, ty na zastavení exekuce nemohou mít vliv.

V dovolání oprávněný odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 4376/2010, 20 Cdo 531/2008 a 20 Cdo 609/2008 namítá, že se nezabýval otázkou, zda je dán jiný důvod, pro nějž lze exekuci zastavit. Nesložení zálohy podle jeho názoru nemůže vést k zastavení exekuce, neboť z obsahu spisu neplyne, že by exekutor pro oprávněného za dobu téměř pěti let něco vymohl, je tedy zjevně dán jiný důvod k zastavení exekuce, a to nemajetnost povinného. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i usnesení soudního exekutora zrušil a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.), dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř., jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam daný tím, že řeší otázku zastavení exekuce podle § 55 odst. 5 exekučního řádu v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, od jejíchž závěrů není důvodu se odchýlit.

Dovolání je důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 90 odst. 3 exekučního řádu, ve znění účinném od 1. 11. 2009, má exekutor, nejde-li o exekuci k vymožení výživného nezletilého dítěte, právo požadovat od oprávněného přiměřenou zálohu na náklady exekuce. Podle § 55 odst. 5 citovaného zákona, v tomtéž znění, nesloží-li oprávněný přiměřenou zálohu na náklady exekuce, exekutor exekuci zastaví. Exekutor exekuci nezastaví pouze tehdy, jsou-li splněny podmínky pro osvobození oprávněného podle zvláštního právního předpisu nebo je-li vymáháno výživné na nezletilé dítě.

Nejvyšší soud již v usneseních ze 14. května 2009, sp. zn. 20 Cdo 609/2008, ze 3. září 2009, sp. zn. 20 Cdo 531/2008, a ze 6. ledna 2011, sp. zn. 20 Cdo 4376/2010, uzavřel, že účelem exekuce je uspokojit oprávněného, nesplnil-li povinný svou povinnost uloženou mu vykonávaným rozhodnutím nebo jiným titulem, a že podstatou institutu zálohy na náklady exekuce je zajištění prostředků pro následné vedení exekuce, resp. úkony exekutora, vedoucí k jejímu úspěšnému ukončení; za tímto účelem je exekutor oprávněn požadovat na oprávněném v rámci exekučního řízení zaplacení zálohy, jejíž výši a lhůtu k úhradě si určuje sám (§ 12 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění účinném od 1. 11. 2009 /do 29. 2. 2012/). Nejvyšší soud ve výše uvedených rozhodnutích rovněž připomenul, že za stavu, kdy z obsahu spisu neplyne, že by exekutor pro oprávněného něco vymohl, nemůže vést nesložení zálohy k zastavení exekuce, je-li dán zjevně jiný důvod, pro nějž lze exekuci zastavit, totiž nemajetnost povinného.

Odvolací soud se však při posuzování otázky, zda byly splněny podmínky pro zastavení exekuce podle § 55 odst. 5 exekučního řádu, nezabýval tím, zda je dán jiný důvod, pro který lze exekuci zastavit, a to nemajetnost povinného. Tato skutečnost přitom vyplývá přímo z obsahu spisu, neboť soudní exekutor v podání z 8. 3. 2011, č. j. 55 EX 1149/06-35, sdělil, že pohledávka oprávněného je obtížně vymahatelná, protože proti povinnému je vedeno více exekucí a až do roku 2021 vykonává trest odnětí svobody.

Právní posouzení věci odvolacím soudem z hlediska smyslu a účelu institutu zálohy, uzavřel-li, že postup soudního exekutora podle § 55 odst. 5 exekučního řádu nelze považovat za chybný, je tedy neúplné a tudíž nesprávné a dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. tak byl naplněn.

Protože napadené usnesení není správné, Nejvyšší soud je podle § 243b odst. 2, části věty za středníkem o. s. ř. zrušil, a poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudního exekutora, jenž se, stejně jako odvolací soud, otázkou existence jiného důvodu pro zastavení exekuce, a to podle § 268 odst. 1 písm. e/ o. s. ř., nezabýval, zrušil i jeho rozhodnutí a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i soudního exekutora závazný (§ 243d odst. 1, část první věty za středníkem o. s. ř.).

V novém rozhodnutí bude rozhodnuto nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. března 2013

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu