20 Cdo 666/2003
Datum rozhodnutí: 28.01.2004
Dotčené předpisy: § 264 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY



20 Cdo 666/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného P. N., zastoupeného advokátem, proti povinné H. T., zastoupené advokátkou, pro 128.500,- Kč s příslušenstvím prodejem spoluvlastnického podílu k nemovitostem, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. E 2660/2000, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2002, č.j. 30 Co 109/2002-47, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Povinná je povinna zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.050,- Kč k rukám advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 5. 2. 2001, č.j. E 2660/2000-9, kterým Okresní soud Praha - východ nařídil podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 9 C 198/97, k uspokojení pohledávky ve výši 128.5000,- Kč s 21 % úroky od 30. 4. 1997 do zaplacení, nákladů nalézacího řízení (25.515,- Kč) a určených nákladů exekuce (6.725,- Kč) výkon rozhodnutí prodejem čtvrtinového ideálního podílu označených nemovitostí, povinné zakázal určené podíly na nemovitostech převést nebo je zatížit a uložil jí, aby v určené lhůtě oznámila, zda a kdo k nim má předkupní právo. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 251 a § 335 odst. 1 ve spojení s § 338 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř. ), jsou splněny; zejména uzavřel, že navržený způsob výkonu je ve smyslu ustanovení § 264 odst. 1 o.s.ř. vhodný (povinná ani nedoložila tvrzený nepoměr mezi výší pohledávky s příslušenstvím a cenou postižených nemovitostí).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná včas dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř., namítajíc, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení otázky vhodnosti daného způsobu výkonu (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); podle jejího názoru je prodej podílu předmětných nemovitostí (objektu bydlení se stavební plochou a zahradou) zřejmě nepřiměřený k vymáhané částce. Dále uvedla, že povinnost plnit byla (zčásti) vypořádána dohodou mezi společností A., s. r. o., a oprávněným ze dne 17. 2. 1997 (zmíněná společnost její závazek převzala), a vytkla vadu řízení, v němž byl vykonávaný rozsudek vydán, spočívající v nesplnění podmínek pro ustanovení opatrovníka účastníku neznámého pobytu. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněný se ve vyjádření ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu a námitky dovolatelky neshledal opodstatněnými.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, kterým soud prvního stupně nařídil výkon, nepředcházelo dřívější odvolacím soudem zrušené rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž dovolatelka pokud oponuje závěru o vhodnosti nařízeného způsobu výkonu (§ 258 odst. 1, § 335 odst. 1, § 264 odst. 1 o.s.ř.) správnost rozhodnutí poměřuje. Při přezkumu napadeného rozhodnutí a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právní otázky, jejíž řešení odvolacím soudem dovolatelka zpochybnila je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Nejvyšší soud v mnoha rozhodnutích vysvětlil (i s odkazem na starší judikaturu usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 1967, sp. zn. 7 Co 159/67, uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR, ročník 1968, pod č. 41, a stanovisko Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí, Cpj 159/79 Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981, pod č. 21), že případný nepoměr výše pohledávky a ceny nemovitostí, navrhne-li oprávněný provést výkon jejich prodejem, je podle ustanovení § 264 odst. 1 o.s.ř. pouze jedním (v zákoně výslovně uvedeným) kritériem vhodnosti navrženého způsobu výkonu. Zjištění takového nepoměru nemůže samo o sobě odůvodnit postup podle uvedeného ustanovení (zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí způsobem nevhodným a současně po slyšení oprávněného nařízení výkonu vhodným způsobem); soud totiž musí uvážit, zda je vůbec možné nařídit výkon jiným způsobem, který v přiměřené době povede k naplnění účelu soudní exekuce, jímž je uskutečnění subjektivního práva oprávněné osoby (uspokojení vymáhané pohledávky). V případě, že jiným způsobem nelze pohledávku oprávněného vůbec nebo v přiměřené době uspokojit, není navrhovaný způsob zřejmě nevhodný ani tehdy, jestliže cena předmětu, z něhož má být oprávněný uspokojen, značně přesahuje výši vymáhané pohledávky s příslušenstvím.

Ostatní námitky dovolatelky, týkající se vypořádání pohledávky oprávněného dohodou uzavřenou se třetí osobou a údajného pochybení soudu v řízení, v němž byl exekuční titul vydán, jsou v dané fázi řízení bezcenné.

Protože odvolací soud otázku vhodnosti způsobu výkonu vyřešil v souladu se standardní soudní praxí, nemá napadené usnesení zásadní význam po stránce právní a Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

Povinná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, má podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 254 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. povinnost nahradit oprávněnému náklady, jež sestávají z odměny za jeho zastupování advokátem v dovolacím řízení; výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení § 1 odst. 1, § 2 odst. 1, 2, § 10 odst. 3, § 12 odst. 1 písm. a/, bodu 1, § 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb., tj. částkou 2.975,- Kč. Součástí nákladů, které oprávněný v dovolacím řízení vynaložil, je dále paušální částka náhrad za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 75,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje i na tyto náklady (§ 270 odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. ledna 2004

JUDr. Pavel Krbek, v.r.

předseda senátu