20 Cdo 652/2002
Datum rozhodnutí: 27.08.2002
Dotčené předpisy: § 236 předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 652/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce R. T., státního podniku v likvidaci, proti žalovanému J. Š., o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 10 C 107/93, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. ledna 2002, č. j. 11 Co 677/2001-102, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.200,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce advokáta.

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 8. srpna 2001, č. j. 10 C 107/93-90, jímž okresní soud zamítl návrh žalovaného na povolení obnovy řízení vedeného pod sp. zn. 10 C 107/93 (skončeného pravomocně 9. ledna 1998); o nákladech odvolacího řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný, zastoupený advokátem, včasným dovoláním, jímž uplatňuje dovolací důvody dle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ občanského soudního řádu (zjevně viz poukaz na uvedené ustanovení ve znění účinném od 1. ledna 2001).

Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno po (původním) řízení provedeném podle dosavadních předpisů (viz. bod 16. přechodných a závěrečných ustanovení), Nejvyšší soud, ač rozhodnutí soudů obou stupňů byla vydána po 1. lednu 2001, dovolání projednal a rozhodl o něm - oproti očekávání dovolatele - podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále jen o. s. ř. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237, § 238a a § 239 o. s. ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však v souzené věci nejde.

Ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným, a k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Takové vady namítány nejsou a z obsahu spisu nevyplývají.

Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř., jelikož napadené rozhodnutí není usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím, a nelze je podřadit ani případům vyjmenovaným v odstavci 1 pod písmeny b/ - f/ tohoto ustanovení (a tedy ani pod jeho písmenem d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).

Použitelnost ustanovení § 239 o. s. ř. není dána již proto, že rozhodnutí o povolení (případně nepovolení) obnovy řízení, a tedy ani usnesení odvolacího soudu, jímž bylo takové rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998, pod poř. č. 61). Návrh na připuštění dovolání (předpokládaný ustanovením § 239 odst. 2 o. s. ř.) navíc ani nebyl podán.

Protože dovolání není v dané věci přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je - aniž mohl přezkoumat jeho důvodnost - bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první, odst. 5 části věty za středníkem a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.

Žalovaný z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, takže žalobci vzniklo podle ustanovení § 146 odst. 2 věty první (per analogiam), § 224 odst. 1 a § 243b odst. 4 věty první o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Bylo-li dovolací řízení zahájeno - podáním dovolání u okresního soudu 22. února 2002 (č. l. 104), určuje se výše odměny podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška ), účinné dnem 1. ledna 2001 (ustanovení § 21 vyhlášky).

Náklady dovolacího řízení, jež vznikly žalobci, spočívají (v řízení o povolení obnovy) v částce 1.125,- Kč představující 50 % sazbu odměny za jeden úkon právní služby - vyjádření k dovolání (§ 1 odst. 1, § 2 odst. 1, § 10 odst. 1, § 14 odst. 1, § 15 vyhlášky) - sníženou o 50 % podle § 18 odst. 1 vyhlášky a v částce 75,- Kč paušální náhrady ve smyslu ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 117/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. srpna 2002

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.

předseda senátu