20 Cdo 65/2012
Datum rozhodnutí: 31.05.2012
Dotčené předpisy: § 90 odst. 3 předpisu č. 120/2001Sb., § 55 odst. 5 předpisu č. 120/2001Sb.




20 Cdo 65/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného J. H. , zastoupeného Mgr. Bc. Ladislavem Kočkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 709/33, proti povinnému P. K. , pro 17.955,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 17 Nc 3585/2005, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2011, č. j. 56 Co 261/2011-54, takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2011, č. j. 56 Co 261/2011-54, a usnesení soudního exekutora Mgr. Luďka Němce, Exekutorský úřad Karlovy Vary ze dne 26. 3. 2011, č. j. 55 EX 1098/05-29, se ruší a věc se vrací soudnímu exekutorovi Mgr. Luďku Němcovi k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :


Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 26. 3. 2011, č. j. 55 EX 1098/05-29, kterým soudní exekutor Mgr. Luděk Němec zastavil exekuci nařízenou usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 23. 6. 2005, č. j. 17 Nc 3585/2005-5, a oprávněného zavázal k zaplacení 7800,- Kč na náklady exekuce. Krajský soud dospěl k závěru, že oprávněný přes výzvu k zaplacení nezaplatil zálohu na náklady exekuce, a proto pověřený exekutor správně podle § 55 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb. exekuci zastavil. Záloha nebyla požadována bezdůvodně a lhůta k předepsání zálohy ani forma výzvy k jejímu zaplacení stanovena není, navíc v souzené věci oprávněný potvrzuje, že výzva k zaplacení zálohy mu doručena byla.

Oprávněný v dovolání, namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů, dále též jen o. s. ř. ). S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 4376/2010, 20 Cdo 531/2008 a 20 Cdo 609/2008 vytýká soudu, že se nezabýval tím, zda je dán jiný důvod, pro který lze exekuci zastavit. Nesložení zálohy zde nemůže vést k zastavení exekuce, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by exekutor pro oprávněného za dobu téměř šesti let něco vymohl, a je dán zjevně jiný důvod k zastavení (nemajetnost povinného). Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu včetně usnesení soudního exekutora zrušil a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.). Dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen exekuční řád ), jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam daný tím, že řeší otázku zastavení exekuce podle § 55 odst. 5 exekučního řádu v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu v obdobných věcech, od jejichž závěrů nemá dovolací soud se v této věci odchýlit. Dovolání je důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 90 odst. 3 exekučního řádu, ve znění účinném od 1. 11. 2009, má exekutor, nejde-li o exekuci k vymožení výživného nezletilého dítěte, právo požadovat od oprávněného přiměřenou zálohu na náklady exekuce. Podle § 55 odst. 5 citovaného zákona, v tomtéž znění, nesloží-li oprávněný přiměřenou zálohu na náklady exekuce, exekutor exekuci zastaví. Exekutor exekuci nezastaví pouze tehdy, jsou-li splněny podmínky pro osvobození oprávněného podle zvláštního právního předpisu nebo je-li vymáháno výživné na nezletilé dítě.

Nejvyšší soud již v usneseních ze dne 14. května 2009, sp. zn. 20 Cdo 609/2008, ze dne 3. září 2009, sp. zn. 20 Cdo 531/2008, a ze dne 6. ledna 2011, sp. zn. 20 Cdo 4376/2010, konstatoval, že účelem exekuce je uspokojit oprávněného, jestliže povinný nesplnil svou povinnost uloženou mu vykonávaným rozhodnutím nebo jiným titulem, a že podstatou institutu zálohy na náklady exekuce je pak zajištění prostředků pro následné vedení exekuce, resp. úkony exekutora, vedoucí k jejímu úspěšnému ukončení; za tímto účelem je exekutor oprávněn požadovat na oprávněném v rámci exekučního řízení zaplacení zálohy, jejíž výši a lhůtu k úhradě si určuje sám (§ 12 odst 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění účinném od 1. 11. 2009 /do 29. 2. 2012/). Nejvyšší soud ve výše uvedených rozhodnutích rovněž připomenul, že za situace, kdy z obsahu spisu nevyplývá, že by exekutor pro oprávněnou něco vymohl, nemůže vést nesložení zálohy k zastavení exekuce, je-li dán zjevně jiný důvod, pro který lze exekuci zastavit (nemajetnost povinné osoby).

Odvolací soud se však při posuzování otázky, zda byly splněny podmínky pro zastavení exekuce podle § 55 odst. 5 exekučního řádu, nezabýval tím, zda je dán jiný důvod, pro který lze exekuci zastavit, a to nemajetnost povinného. Tato skutečnost přitom vyplývá přímo z obsahu spisu, neboť soudní exekutor v podání ze dne 21. 4. 2011 (čl. 45 spisu) konstatoval, že pohledávka oprávněného je obtížně vymahatelná, neboť povinní (jedná se obecně o vymáhání nájemného za nájem bytů v panelovém domě obývaném převážně sociálně slabšími a nepřizpůsobivými občany) nemají žádný postižitelný majetek.

Právní posouzení věci odvolacím soudem z hlediska smyslu a účelu samotného institutu zálohy, pokud uzavřel, že soudní exekutor v daném případě nepochybil, jestliže exekuci zastavil, neboť na danou věc nedopadá žádná z výjimek uvedených v ustanovení § 55 odst. 5 exekučního řádu , je tak neúplné a tudíž nesprávné a dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl naplněn.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; Nejvyšší soud je proto podle § 243b odst. 2, části věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudního exekutora, jež se, stejně jako soud odvolací, nezabýval z hlediska smyslu a účelu samotného institutu zálohy tím, zda je dán jiný důvod pro zastavení exekuce, a to nemajetnost povinného (srov. např. § 268 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.), zrušil i toto rozhodnutí a vrátil věc soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.).

Dovolací soud dále uvádí, že není třeba, aby výzva k úhradě zálohy na náklady exekuce měla formu usnesení, musí z ní však být patrno, že se jedná o zálohu (tuto otázku již Nejvyšší soud řešil například v usnesení ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 20 Cdo 700/2011). Na tom nic nemění skutečnost, že někteří exekutoři pro tuto výzvu volí formu usnesení, v němž oprávněného zároveň poučí o následcích spojených s nezaplacením zálohy.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soudního exekutora závazný (§ 243d odst. 1, část první věty za středníkem o. s. ř.).

V novém rozhodnutí bude rozhodnuto nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. května 2012

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu