20 Cdo 636/2009
Datum rozhodnutí: 16.02.2011
Dotčené předpisy: § 338e odst. 1 o. s. ř.




20 Cdo 636/2009


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné L. B. , zastoupené Mgr. Jitkou Hronovou, advokátkou se sídlem v Jihlavě, Husova 46, proti povinné Mgr. G. T. , pro 4.300,- Kč, za účasti manžela povinné Ing. P. T. , zastoupeného JUDr. Lucií Bartoňovou, advokátkou se sídlem v Brně, IBC Příkop 8, zřízením soudcovského zástavního práva, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 12 E 38/2008, o dovolání oprávněné a manžela povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně z 1. 10. 2008, č. j. 54 Co 51/2008-49, takto:

I. Dovolání manžela povinné se odmítá .
II. Usnesení Krajského soudu v Brně z 1. 10. 2008, č. j. 54 Co 51/2008-49, se ruší a věc se vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení z 25. 4. 2008, č. j. 12 E 38/2008-32, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí, tak, že návrh na jeho nařízení s poukazem na ustanovení § 263 odst. 2 o. s. ř. zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že pro vymožení téže pohledávky (částky 4.300,- Kč představující náhradu nákladů řízení o zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., vedeného u téhož okresního soudu pod sp. zn. 12 E 59/2007, viz č.l. 7) byl k návrhu oprávněné usnesením Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 16 E 392/2008 z 22. 5. 2008 nařízen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy. I s ohledem na výši vymáhané pohledávky má odvolací soud zato, že výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy lze považovat za způsob k uspokojení této pohledávky zřejmě dostatečný. Současné zajištění téže pohledávky výkonem rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech, ohledně nichž byl titulovým rozhodnutím stejný výkon zastaven, navíc za situace, kdy již pouze náklady na nařízení takovéhoto výkonu rozhodnutí se téměř rovnají výši vymáhané pohledávky, považuje odvolací soud za postup, který je veden více snahou o poškození povinné než zájmem na ochraně práv oprávněné.

V dovolání oprávněná namítá nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Podle jejího názoru byly pro nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech splněny všechny zákonné podmínky, takže odvolací soud měl rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdit. Na uvedeném nemůže podle jejího názoru nic změnit ani to, že se uspokojení své pohledávky domáhá také návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy, protože samotné zřízení soudcovského zástavního práva (jež je institutem pouze zajišťovacím) na nemovitostech k přímému uspokojení pohledávky nevede.

Jelikož vady podle § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., které by řízení činily zmatečným ani jiné vady řízení (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud je-li dovolání přípustné povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu učiněný podle ustanovení § 263 odst. 2 o. s. ř., že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského práva na nemovitostech je třeba zamítnout, domáhá-li se oprávněná uspokojení své (relativně nevysoké) pohledávky již návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy.

Dovolání, přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je důvodné.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i a o takový případ jde v souzené věci práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). O první z vyjmenovaných případů jde v souzené věci.

Podle § 338e odst. 1 o. s. ř. se při výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitosti nepoužijí ustanovení § 263 až 266, 267a a § 268 odst. 1 písm. e). Ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) lze použít jen tehdy, zaniklo-li právo rozhodnutím přiznané před podáním návrhu na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí.

Z první věty uvedeného ustanovení plyne, že návrh na nařízení tohoto druhu (typu) výkonu rozhodnutí není možné zamítnout s odůvodněním, že jiný způsob výkonu bude zřejmě postačovat k uspokojení vymáhané pohledávky (viz též např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I., § 1-200z a. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, 2197 s., vysvětl. 3).

Posouzení věci odvolacím soudem je tedy nesprávné; protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) podle § 234b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc mu podle první věty třetího odstavce téhož ustanovení vrátil k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.). Pro úplnost se dodává, že předmětné rozhodnutí není v nesouladu s usnesením Nejvyššího soudu z 22. 9. 2010, sp. zn. 20 Cdo 882/2009, jelikož v souzené věci je exekučním titulem výrok o náhradě nákladů řízení podle § 271 o. s. ř. obsažený v rozhodnutí o zastavení jiného výkonu, zatímco ve věci sp. zn. 20 Cdo 882/2009 bylo rozhodováno o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí k vymožení náhrady nákladů přiznané v jiném ( dosud trvajícím ) vykonávacím řízení podle § 270 o. s. ř.

V novém usnesení soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl dovoláním také manžel povinné; jeho dovolání je však subjektivně nepřípustné (k subjektivní nepřípustnosti dovolání srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998 pod poř. č. 28).

Protože tedy v daném případě dovolání podal někdo, kdo k jeho podání oprávněn nebyl, Nejvyšší soud je - aniž se mohl zabývat jeho důvodností - podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. února 2011

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu