20 Cdo 635/2004
Datum rozhodnutí: 30.03.2005
Dotčené předpisy:




20 Cdo 635/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci žalobce J. Ch., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému Č. T., a.s., o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 285/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. listopadu 2003, č.j. 12 Co 455/2003, takto:

I. Dovolání se odmítá

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozsudkem krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 25. 2. 2003, č.j. 6 C 285/2002-26, kterým Okresní soud v Klatovech zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal vyloučení označených movitých věcí z výkonu rozhodnutí. Odvolací soud vyšel ze skutkových závěrů soudu prvního stupně a ve shodě s ním uzavřel, že žalobce neprokázal vlastnické právo (tj. právo nepřipouštějící ve smyslu § 267 odst. l zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů /dále jen též o.s.ř. / výkon rozhodnutí) k věcem, které sepsal soudní vykonavatel dne 5. 12. 2002 při provádění výkonu rozhodnutí vedených u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. E 1377/2000, E 1378/2000 a E 1379/2000.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 odst. l písm. c/ o.s.ř., a vytýká soudům obou stupňů nesprávné právní posouzení věci. Namítá vady spočívající v neúplném zjištění skutkového stavu (nevyslechnutí navrhované svědkyně H.), stejně jako vady spočívající v nesprávném hodnocení jeho tvrzení o získání movitých věcí od F. R. E., zaplacení soudního poplatku společností A. P. s.r.o., resp. panem E., a vztahu této společnosti k nebytovým prostorám, v nichž měl žalobce věci umístěny. Poukázal na obdobná řízení vedená u soudu prvního stupně pod sp. zn. 9 C 148/2002 a 7 C 284/2002, v nichž byli žalobci, jejichž postavení bylo shodné s postavením dovolatele, úspěšní, a dále v souvislosti s protokolací jeho výpovědi na skutečnost, že byl poprvé u soudu. Navrhl proto, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. l o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, je dovolání přípustné za podmínek vymezených v ustanovení § 237 odst. l písm. b/ nebo c/ o.s.ř. Protože použití ustanovení § 237 odst. l písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (rozsudku soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější odvolacím soudem zrušené rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. l písm. c/ o.s.ř., která ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu § 237 odst. l písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci), jímž je dovolací soud (včetně jeho obsahového vymezení) vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Odvolací soud rozsudek, jímž rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, postavil na závěru, podle něhož právo k věcem nepřipouštějící exekuci (vlastnictví) žalobce ve sporu neprokázal; tento závěr však dovoláním zpochybněn nebyl. Byť žalobce ohlašuje jako dovolací důvod nesprávné právní posouzení věci, podle obsahu dovolání předně namítá, že skutková zjištění jsou neúplná (podle jeho názoru soud prvního stupně měl provést navržené důkazy a předloženými důkazy se zabývat). Námitka neúplnosti skutkových zjištění je podřaditelná ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., jímž lze vytýkat, že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; tento důvod, i kdyby byl skutečně naplněn, přípustnost dovolání není s to založit. K uvedené vadě řízení, stejně jako vadám způsobujícím zmatečnost, dovolací soud totiž přihlíží jen za předpokladu (v projednávaném případě nenaplněného), že dovolání je přípustné (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.). Jelikož právní závěr, který byl pro odvolací soud určující, dovolatel relevantním způsobem nenapadl, chybí zde současně prostor pro posouzení toho, zda má rozsudek zásadní význam ve smyslu § 237 odst. l písm. c/ o.s.ř.

Pokud dále žalobce namítá nesprávné hodnocení důkazů (jeho výpovědi o nabytí movitých věcí, zaplacení soudního poplatku R. E., vztahu společnosti A. P. s.r.o. k prostorám, ve kterých byly movité věci umístěny), uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ke skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování).Dovolání z tohoto důvodu lze však podat pouze tehdy, je-li dovolání přípustné podle § 237 odst.1 písm. a/ a b/ o.s.ř.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. l, věta první, o.s.ř.) odmítl (§ 243b, odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

Podle ustanovení § 243b, odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. je dovolatel povinen, odmítne-li soud dovolání, hradit ostatním účastníkům jejich náklady; protože žalovanému náklady v tomto stadiu řízení (podle obsahu spisu) nevznikly, rozhodl dovolací soud, jak je uvedeno shora.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. března 2005

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu