20 Cdo 610/2010
Datum rozhodnutí: 28.07.2011
Dotčené předpisy: § 110 odst. 3 obč. zák., § 55 odst. 1 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění do 30.10.2009, § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., § 269 odst. 1 o. s. ř., § 110 odst. 1 obč. zák.




20 Cdo 610/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného L. G. , zastoupeného JUDr. Petrem Paroubkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jana Masaryka 26, proti povinnému A. G. , zastoupenému Mgr. Josefem Blažkem, advokátem se sídlem v Bruntále, Žižkovo nám. 2, pro 346.312,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 63 Nc 301/2008, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. července 2009, č. j. 66 Co 149/2009-51, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. července 2009, č. j. 66 Co 149/2009-51, a usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 3. prosince 2008, č. j. 63 Nc 301/2008 - 35, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Bruntále k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví uvedeným rozhodnutím odvolací soud potvrdil usnesení ze dne 3. 12. 2008, č. j. 63 Nc 301/2008 - 35, jímž Okresní soud v Bruntále zamítl návrh povinného na částečné zastavení exekuce pro část úroků z prodlení ve výši 318.211,50 Kč za dobu od právní moci exekučního titulu, tj. od 4. 8. 1998 do 6. 1. 2005 , kdy zaplatil jistinu. Exekuce byla nařízena usnesením Okresní soud v Bruntále ze dne 30. 5. 2008, č. j. 63 Nc 301/2008 - 15, ve znění opravného usnesení ze dne 23. 6. 2008, č. j. 63 Nc 301/2008 - 18, podle vykonatelného rozsudku téhož soudu ze dne 5. 3. 1997, č. j. 16 C 266/96 - 46, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 1998, sp. zn. 10 Co 776/97, a usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 15. 3. 1999, č. j. 1 E 1009/98 - 16, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 1999, sp. zn. 10 Co 582/99, a usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 20. 1. 1999, č. j. 1 E 44/99 - 12, k uspokojení pohledávky oprávněného představující úrok z prodlení ve výši 17 % ročně z částky 300.000,- Kč od 2. 2. 1996 do 25. 5. 2001, 17 % úrok ročně z částky 284.210,- Kč od 26. 5. 2001 do 26. 6. 2001 a 17 % úrok ročně z částky 283.740,-. Kč od 27. 6. 2001 do 6. 1. 2005 a pro náklady předchozích řízení ve výši 83.001,- Kč, a jejím provedením byl pověřen soudní exekutor Mgr. Čeněk Bělasta. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že návrh povinného na částečné zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., odůvodněný vznesenou námitkou promlčení práva na úroky z prodlení od 4. 8. 1998 do 6. 1. 2005 (tj. do zaplacení jistiny), není důvodný. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2007, sp. zn. 21 Cdo 681/2006, shodně se soudem prvního stupně dovodil, že vzniká-li povinnost platit úroky z prodlení jednorázově v den, kdy se dlužník ocitl v prodlení se splněním závazku, a byly-li v daném případě úroky z prodlení přiznány rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 5. 3. 1997, č. j. 16 C 266/96 - 46, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 1998, sp. zn. 10 Co 776/97 (pravomocným dne 3. 8. 1998 a vykonatelným dne 7. 8. 1998), jímž žalovanému (povinnému) byla - mimo jiné - uložena povinnost zaplatit žalobci (oprávněnému) částku 300.000,- Kč se 17 % úrokem z prodlení od 2. 2. 1996 do zaplacení, pak je nutno aplikovat § 110 odst. 1 větu první obč. zák. a právo na úroky z prodlení se promlčí ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno . Úroky, jejichž splatnost nastala do právní moci rozhodnutí soudu (v daném případě povinnost platit úroky z prodlení nastala dne 2. 2. 1996) se promlčují v desetileté promlčecí době (viz Švestka, J., Spáčil, J. Škárová, M., Humlák, M., a kol. Občanský zákoník I. § 1 - 459, Komentář, 1. vydání, Praha, C.H.Beck, 2008, str. 564). Byl-li návrh na exekuci podán dne 9. 4. 2008 a vykonatelnost exekučního titulu nastala dnem 7. 8. 1998, pak desetiletá promlčecí lhůta dosud neuplynula.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání z důvodů uvedených v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Vadu řízení spatřuje v tom, že soudy obou stupňů otázku promlčení úroků, ohledně nichž se zastavení exekuce domáhal, nesprávně posuzovaly podle § 110 odst. 1 obč. zák., ačkoliv promlčení úroků splatných po právní moci exekučního titulu, tj. od 3. 8. 1998 je nutno posoudit podle § 110 odst. 3 obč. zák. (pro úroky do právní moci exekučního titulu, tedy od 2. 2. 1996 do 3. 8. 1998 se zastavení exekuce nedomáhal). Poukazuje na odbornou literaturu, a to Občanský zákoník - Velký akademický komentář I., Linde, Praha 2008, str. 440, bod 7, v němž se uvádí, že úroky a opětující se plnění, jejichž splatnost nastala po uznání nebo po právní moci rozhodnutí, se promlčují po 3 letech. O počátku běhu promlčecí doby platí i v tomto případě, že se váže ke splatnosti jednotlivých dospělých splatných částek úroků a opětujících se plnění . Soudy obou stupňů tak na danou věc aplikovaly nesprávné ustanovení zákona a v důsledku toho věc nesprávně právně posoudily. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněný se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto, resp. zamítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (článek II, bod 12 části první zákona č. 7/2009 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, dospěl po přezkoumání věci podle § 242 o. s. ř. k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., daný tím, že otázku promlčení soudem pravomocně přiznaného práva na zaplacení úroků z prodlení, jejichž splatnost nastala po právní moci podkladového rozhodnutí, vyřešil jinak, než jak byla řešena Nejvyšším soudem ČR a bývalým Nejvyšším soudem SR, a v důsledku toho nesprávně posoudil podmínky pro částečné zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.; dovolání je proto v tomto ohledu přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a je i důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 268 odst. l písm. h) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod pro který rozhodnutí nelze vykonat.

Podle § 269 odst. 1 o. s. ř. nařízený výkon rozhodnutí zastaví soud na návrh nebo i bez návrhu.

Podle § 52 odst. 1 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.

Podle § 55 odst. 1 exekučního řádu, ve znění účinném do 30. 10. 2009, exekutor nerozhoduje o zastavení exekuce podle ustanovení o zastavení výkonu rozhodnutí (§ 268 a 290 občanského soudního řádu).

V posuzované věci je exekučním titulem rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 5. 3. 1997, č. j. 16 C 266/96 - 46, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 1998, sp. zn. 10 Co 776/97, který nabyl právní moci dne 3. 8. 1998 a vykonatelným se stal dne 7. 8. 1998 a jímž žalovanému (povinnému) byla - mimo jiné - uložena povinnost zaplatit žalobci (oprávněnému) částku 300.000,- Kč se 17 % úrokem z prodlení od 2. 2. 1996 do zaplacení. Z odůvodnění těchto rozhodnutí se podává, že soud posoudil vztah mezi účastníky tohoto řízení jako občanskoprávní, neboť se jednalo o povinnost vydat bezdůvodné obohacení získané na základě absolutně neplatné kupní smlouvy.

Podle § 110 odst. 1 věta první obč. zák. bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle tohoto rozhodnutí plněno. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení úroky a opětující se plnění se promlčují po třech letech; jde-li však o práva pravomocně přiznaná nebo písemně uznaná, platí tato promlčecí doba, jen pokud jde o úroky a opětující se plnění, jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí nebo po uznání.

Domáhá-li se tedy povinný částečného zastavení exekuce ohledně 17 % úroku z prodlení z částek uvedených v usnesení o nařízení exekuce splatných od 4. 8. 1998 do 6. 1. 2005 (tj. do zaplacení jistiny), je třeba na danou věc aplikovat ustanovení § 110 odst. 3 obč. zák. a nikoliv § 110 odst. 1 obč. zák., jak dovolatel správně namítá.

Z ustanovení § 110 odst. 3 obč. zák. pak vyplývá, že v tříleté promlčecí době se nepromlčuje právo na úroky z prodlení a opětující se plnění, která byla přiznána pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu za dobu minulou, zatímco právo na úroky a opětující se plnění, jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí soudu nebo po jejich písemném uznání, se promlčují po třech letech. Z hlediska promlčení je proto třeba zvlášť posuzovat právo na úroky z prodlení (majících povahu opětujících se dávek - srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2007, sp. zn. 21 Cdo 681/2006, 21 Cdo 682/2006) do právní moci rozhodnutí soudu, jímž úroky byly přiznány, a zvlášť právo na úroky z prodlení, jejichž splatnost nastala po právní moci tohoto rozhodnutí (srov. též rozsudek bývalého Nejvyššího soudu SSR ze dne 10. 2. 1971, sp. zn. 6 Cz 145/70, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 42, ročník 1971, jehož závěry jsou aplikovatelné i v současné době, a dále usnesení Nejvyššího soudu 19. listopadu 2009, sp. zn. 20 Cdo 5308/2007).

Vzhledem k tomu, že oprávněný podal návrh na nařízení exekuce dne 9. 4. 2008 a povinný vznesl námitku promlčení exekučním titulem přisouzeného 17 % úroku z prodlení z částek uvedených v usnesení o nařízení exekuce, splatných po právní moci rozhodnutí soudu, tj. po 3. 8. 1998 - za dobu od 4. 8. 1998 do 6. 1. 2005 (tj. do zaplacení jistiny), běžela tříletá promlčecí doba podle § 110 odst. 3 obč. zák. nejpozději od 6. 1. 2005 do 6. 1. 2008 a právo na plnění (zaplacení) úroků z prodlení splatných po právní moci rozhodnutí soudu se tudíž promlčelo.

Ze shora uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu není správné, a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl uplatněn důvodně. Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu zrušil (§ 243b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Právní názor uvedený v tomto rozhodnutí je závazný (§ 226 a § 243d odst. 1 o. s. ř.); v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud znovu o nákladech řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. července 2011

JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu