20 Cdo 6063/2016
Datum rozhodnutí: 01.03.2017
Dotčené předpisy: § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., § 268 odst. 4 o. s. ř., § 40 odst. 1 písm. d) předpisu č. 120/2001Sb., § 39 obč. zák.



20 Cdo 6063/2016 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněného L. Z. , Š., zastoupeného Mgr. Barborou Kölblovou, advokátkou se sídlem v Říčanech, Tyrše a Fügnera č. 685/4, proti povinným 1) A. K. , a 2) R. K. , oba B., pro 175 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 9 EXE 1074/2012, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. dubna 2016, č. j. 12 Co 397/2015-1043, takto:

Dovolání oprávněného se odmítá. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. dubna 2016, č. j. 12 Co 397/2015-1043, potvrdil usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 31. března 2015, č. j. 9 EXE 1074/2012-856, v jeho části ohledně zamítnutí návrhu na zastavení exekuce pro vymožení pohledávky oprávněného ve výši 50 000 Kč, jakož i ve výroku II., v jeho části ve vztahu k povinnému 1), v zůstávající části výroku I. usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 31. března 2015, č. j. 9 EXE 1074/2012-856, změnil tak, že exekuce nařízená usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne 26. července 2012, č. j. 9 EXE 1074/2012-16, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. listopadu 2013, č. j. 12 Co 154/2013-394, se zastavuje pro vymožení pohledávky oprávněného ve výši 125 000 Kč a v části výroku II. ve vztahu k povinné 2) usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 31. března 2015, č. j. 9 EXE 1074/2012-856, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl (mimo jiné), že podkladem pro exekuční titul, jímž je exekutorský zápis sepsaný Mgr. Martinou Havlovou, exekutorskou kandidátkou exekutora Mgr. Daniela Vlčka, Exekutorský úřad Praha 7, ze dne 8. září 2010, sp. zn. 101 EZ 084/2010 (dále jen exekuční titul ), byla smlouva o půjčce uzavřená mezi oprávněným a povinnými dne 8. září 2010, v níž se oprávněný zavázal povinným poskytnout půjčku ve výši 50 000 Kč, přičemž byl sjednán smluvní úrok ve výši 25 % p. a. z půjčené částky, který na dobu deseti let činí 125 000 Kč. Z výpisu ze statistik České národní banky týkajících se průměrných úvěrových sazeb obchodních bank vyplynulo, že pokud by tato půjčka byla poskytnuta bankou, pohybovala by se úroková sazba okolo 15 % p. a. (s fixací na 5 let). Obvyklá úroková sazba v září roku 2009 dosahovala rozpětí od 5 % p. a. do 15 % p. a. Sjednaný smluvní úrok mezi oprávněným a povinnými je tak o minimálně 10 % vyšší, než nejvyšší úrokové sazby uplatňované v daném období bankami. Ujednání o smluvním úroku je proto absolutně neplatné ve smyslu ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen obč. zák. ), neboť se příčí dobrým mravům. Na tomto závěru ničeho nezmění ani skutečnost, že smluvní úrok byl sjednán na období 10 let. Odvolací soud proto v části výroku I. usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 31. března 2015, č. j. 9 EXE 1074/2012-856, změnil tak, že exekuce nařízená usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne 26. července 2012, č. j. 9 EXE 1074/2012-16, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. listopadu 2013, č. j. 12 Co 154/2013-394, se pro vymožení pohledávky oprávněného ve výši 125 000 Kč zastavuje.
Oprávněný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, které podle svého obsahu směřuje proti usnesení odvolacího soudu toliko v rozsahu, v jakém bylo usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 31. března 2015, č. j. 9 EXE 1074/2012-856, změněno tak, že exekuce nařízená usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne 26. července 2012, č. j. 9 EXE 1074/2012-16, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. listopadu 2013, č. j. 12 Co 154/2013-394, se pro vymožení pohledávky oprávněného ve výši 125 000 Kč zastavuje. Namítá, že rozpor určitého právního jednání s dobrými mravy je třeba v každém případě posuzovat individuálně s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem jednání účastníků v příslušném období a k jejich někdejšímu postavení (v této souvislosti odkazuje na judikaturu dovolacího soudu). Oprávněný povinným poskytl půjčku jako podnikající fyzická osoba, nikoliv právnická osoba. Půjčky a úvěry uzavírané mimo bankovní sektor přitom vždy obsahují kromě jiného vyšší úrokovou sazbu, neboť na rozdíl od bankovního sektoru, nebankovní poskytovatelé půjček a úvěrů nepožadují po povinných tak kvalitní zajištění. Půjčka či úvěr se poskytují i problematickým klientům/dlužníkům . Smlouva o půjčce uzavřená mezi ním a povinným byla zcela určitá a srozumitelná. Ujednání o smluvním úroku stanoveném pevnou částkou určenou za dobu od poskytnutí půjčky do její splatnosti byla rovněž v souladu s dispozitivním ustanovením § 658 odst. 1 obč. zák. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. dubna 2016, č. j. 12 Co 397/2015-1043, změnil tak, že se usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 31. března 2015, č. j. 9 EXE 1074/2012-856, potvrzuje a odvolatelovi se přiznává náhrada nákladů řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.) dále jen o. s. ř. , a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Již v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. října 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, tento soud dospěl k závěru, že nařídí-li soud podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti [§ 274 písm. e) o. s. ř.] výkon rozhodnutí, ačkoliv oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., resp. k částečnému zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 268 odst. 4 o. s. ř., pokud na vymáhané plnění nemá nárok jen v určitém rozsahu (určité části). Shora uvedené přitom platí i pro exekuce exekutorských zápisů prováděných podle ustanovení § 40 odst. 1 písm. d) a § 78 písm. a) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. prosince 2012 dále jen ex. řád (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2014, sp. zn. 21 Cdo 3776/2013).
Odvolací soud správně v rámci zjišťování skutkového stavu nezbytného pro posouzení přiměřenosti smluvené úrokové sazby považoval za stěžejní vycházet z obvyklé úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček v době uzavření smlouvy o půjčce, resp. v době sepsání exekutorského zápisu (tj. v září 2010), a to s přihlédnutím k okolnostem případu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2014, sp. zn. 33 Cdo 212/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2010, sp. zn. 32 Cdo 2773/2009). Při sjednávání smluveného úroku při peněžité půjčce totiž jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. ledna 2007, sp. zn. 33 Odo 234/2005).
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 ex. řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 3. 2017 JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu