20 Cdo 6039/2016
Datum rozhodnutí: 01.03.2017
Dotčené předpisy: § 237 předpisu č. 99/1963Sb., § 241a odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.



20 Cdo 6039/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Ing. L. M. , procesního nástupce L. M., proti povinné V. M. , zastoupené JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, Ph.D., advokátem se sídlem v Třebíči, Bráfova č. 770/52, zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech, pro 900 000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 11 E 3/2013, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. června 2014, č. j. 37 Co 129/2014-44, takto:

Dovolání povinné se odmítá.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :

Nejvyšší soud České republiky dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 6. 2014, č. j. 37 Co 129/2014-44, kterým odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 2. 12. 2013, č. j. 11 E 3/2013-23, ve výrocích I. a II., kterým byl nařízen podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 2. 10. 2007, č. j. 9 C 826/2003-239, k zajištění pohledávky oprávněného ve výši 900 000,- Kč, výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech ve výlučném vlastnictví povinné, a to pozemku p. č. st. 272, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 121 m2, pozemku p. č. st. 273, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 42 m2, pozemku p. č. 2077/2, zahrada o výměře 617 m2, pozemku č. 2077/3, orná půda o výměře 1 319 m2, budově, bydlení nacházející se na pozemku p. č. St. 272, budově bez č.p./č.e., zem stav. nacházející se na pozemku p. č. st. 273, se všemi součástmi a příslušenstvím, tak, jak jsou tyto nemovitosti zapsány na listu vlastnictví č. 683 vedeném Katastrálním úřadem pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Třebíč, pro obec a katastrální území P., s tím, že pořadí soudcovského zástavního práva zřízeného tímto usnesením na nemovitostech se řídí dnem 29. 3. 2013, a ve výroku III., jímž soud prvního stupně uložil povinné povinnost zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů výkonu rozhodnutí 1 500,- Kč, odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil k dalšímu řízení, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) dále jen o. s. ř. , odmítl, neboť dovolatelkou nastolené právní otázky byly již dovolacím soudem vyřešeny a odvolací soud se v dovoláním napadeném usnesení neodchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.

Dovolatelka v dovolání ze dne 28. 8. 2014 především uvedla, že se dovolací soud má zabývat dosud neřešenými otázkami, zda a) je pro odvolací soud při nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva rozhodnou skutečností, zda povinná před podáním návrhu na výkon rozhodnutí zřízením zástavního práva splnila to, co jí ukládalo vykonatelné rozhodnutí soudu (exekuční titul) ať už zcela nebo zčásti, a zda ovlivňuje tato skutečnost rozsah zajištění pohledávky oprávněného zřízením soudcovského zástavního práva , a jestli b) je možné, aby odvolací soud nenařídil jednání ve věci, pokud oprávněný a povinný se neshodují v tom, zda povinná splnila před podáním návrhu na výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva to, co jí ukládalo vykonatelné rozhodnutí soudu (exekuční titul) . K tomu dodala, že k zániku předmětné pohledávky oprávněného vůči povinné došlo zčásti vymožením a zčásti dobrovolným splněním již během dřívější exekuce nařízené Okresním soudem v Třebíči pod sp. zn. 10 EXE 656/2010, jež byla zastavena usnesením soudní exekutorky JUDr. Ivany Kozákové ze dne 30. 8. 2012, č. j. 042 EX 500/10-54. Dovolatelka konečně zpochybnila, zda soud prvního stupně mohl ve výroku o nařízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech povinné upřesnit označení těchto nemovitostí tak, aby odpovídalo jejich identifikaci, jak je uvedena v katastru.

Nejvyšší soud dlouhodobě zastává právní názor, že při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí soud nezkoumá, zda a v jaké míře plnil povinný oprávněnému. Taková okolnost může být vyhodnocena jen v případě řízení o zastavení soudního výkonu podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. (srov. s rozsudkem Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 20. 8. 1965, sp. zn. 5 Cz 57/65, uveřejněným pod č. 69/1965 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR, nebo s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2011, sp. zn. 20 Cdo 1891/2009). Má-li být výkon rozhodnutí nařízen zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech, musí oprávněný navíc podle ustanovení 338b odst. 1 o. s. ř. doložit, že nemovitá věc, jež má být zatížena soudcovským zástavním právem, je ve vlastnictví povinného (srov. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2000, sp. zn. 21 Cdo 182/2000, uveřejněným pod číslem 55/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); ani v tomto případě však není pro nařízení výkonu rozhodnutí podstatné, zda pohledávka oprávněného za povinným již zanikla. Z výše uvedené judikatury se též podává, že o nařízení výkonu (a to i zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech) soud rozhoduje zpravidla bez jednání (srov. i s ustanovením § 253 odst. 1, 2 o. s. ř.). Od výše popsané rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se odvolací soud neodchýlil.

Rovněž postup soudu prvního stupně, jenž v usnesení o nařízení soudního výkonu rozhodnutí ve srovnání s návrhem upřesnil označení nemovitostí, na nichž je zřizováno soudcovské zástavní právo, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, která připouští, že obsah návrhu (tedy i petitu) může být dovozen i z jasného obsahu listin, které navrhovatel (zde oprávněný) k návrhu přiložil a na které výslovně odkazuje (srov. například s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2006, sp. zn. 33 Odo 1370/2004, nebo s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 2 Cdon 180/96, uveřejněným pod číslem 26/98 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jestliže oprávněný v návrhu na nařízení soudního výkonu rozhodnutí výslovně uvedl, že výkon rozhodnutí má být nařízen zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech povinné, které jsou popsány na zcela konkrétním listu vlastnictví a tento list vlastnictví zároveň k návrhu přiložil, je zcela zřetelné, o které nemovitosti jde a soudu nic nebránilo, aby je ve výroku usnesení o nařízení soudního výkonu označil v souladu s ustanoveními § 5 odst. 1 písm. a), c) zákona č. 344/1992 Sb., katastrálního zákona. I v tomto směru je tedy dovoláním napadené usnesení v souladu s již existující rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. března 2017

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu