20 Cdo 5964/2016
Datum rozhodnutí: 01.02.2017
Dotčené předpisy: § 267 o. s. ř. ve znění do 30.06.2015, § 262a o. s. ř. ve znění do 30.06.2015, § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014



20 Cdo 5964/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph. D., a JUDr. Ivany Kudrnové v právní věci žalobkyně Ing. M. T. , zastoupené JUDr. Danuškou Grygarovou, advokátkou se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Hážovice č. 2130, proti žalované VŠEOBECNÉ ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNĚ ČESKÉ REPUBLIKY se sídlem v Praze 3, Orlická č. 2020/4, identifikační číslo osoby 41197518, o vyloučení nemovité věci z exekuce, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 17 C 6/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. května 2016, č. j. 11 Co 134/2016-53, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24. května 2016, č. j. 11 Co 134/2016-53, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 19. října 2015, č. j. 17 C 6/2015-28, jímž byla mimo jiné zamítnuta žaloba, aby z exekuce vedené soudním exekutora JUDr. Tomášem Vránou pod sp. zn. 103 EX 01108/14 byly vyloučeny nemovité věci p. č. 3447 lesní pozemek, p. č. 3448 zastavěná plocha se stavbou, rod. rek., č. e. 11, p. č. 3449 orná půda, p. č. 3451 orná půda, p. č. 3452 zahrada, p. č. 3453 zahrada, p. č. 3454 ovocný sad, p. č. 3455 trvalý travní porost, p. č. 3456 lesní pozemek, p. č. 3457 ostatní plocha a p. č. 3458/1 lesní pozemek, zapsaných na LV 2814 v katastrálním území a obci Z. u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Valašské Meziříčí (dále jen nemovité věci ), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Uvedl, že vymáhaná pohledávka byla splatná již dne 20. listopadu 2001, přestože platební výměr, jímž bylo příslušenství (penále) vyčísleno, byl vydán až dne 1. června 2006. Vymáhaná pohledávka tudíž vznikla (byla splatná) ještě před uzavřením smlouvy o zúžení společného jmění, která byla uzavřena dne 21. října 2004. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nemovité věci nabyla až ve dnech 18. a 19. září 2008, považují se ve smyslu § 262a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. června 2015 (dále jen o. s. ř. nebo občanský soudní řád ), za součást společného jmění a nemohou proto být podle ustanovení § 267 odst. 1, ani odst. 2, o. s. ř. z exekuce vyloučeny.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž mimo jiné namítá, že o vzniku vymáhané pohledávky nevěděla, nemohla proto žalovanou informovat o obsahu smlouvy o zúžení společného jmění z roku 2004. Podle názoru žalobkyně je v souladu s principem právní jistoty, aby za situace, kdy dlužný manžel druhému manželu nesdělí relevantní informace o závazku, za který má nést spoluodpovědnost, informační povinnost ohledně tohoto závazku vůči žalobkyni splnila sama žalovaná. Dále uvádí, že žalovaná měla k vymáhání pohledávky přistoupit dříve, v opačném případě se jedná o šikanozní výkon práva, který odporuje dobrým mravům. Samotná exekuce je navíc v rozporu se zásadou přiměřenosti, když jí byl postižen majetek daleko vyšší hodnoty, než činí pohledávka žalované. Navrhuje proto, aby dovolací soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. května 2016, č. j. 11 Co 134/2016-53, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Dovolatelka namítá, že odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, se nezabýval tím, zda věděla či mohla vědět o existenci exekučně vymáhané pohledávky, stejně jako ani tím, zda žalovaná vůči ní splnila svou byť zákonem výslovně neupravenou informační povinnost. Jak ovšem správně dovodil odvolací soud, i soud prvního stupně, vědomost dovolatelky o pohledávce jejího manžela (povinného) v této věci není podstatná. Rozhodná je toliko skutečnost, kterou dovolatelka nijak nerozporuje, že vymáhaná pohledávka byla splatná již v roce 2001, tj. ještě před tím, než s povinným (dlužným manželem) uzavřela smlouvu o zúžení společného jmění, a nemovité věci, jejichž vyloučení se domáhá, nabyla za trvání manželství a současně až po uzavření shora zmíněné smlouvy o zúžení společného jmění. Nejvyšší soud v této souvislosti opakovaně judikoval, že právní vztahy vytvořené v době vzniku pohledávky nemohou být smlouvou o zúžení společného jmění dotčeny. Žaloba na vyloučení majetku z exekuce (výkonu rozhodnutí) nemůže být úspěšná, jestliže vymáhaná pohledávka vznikla za trvání manželství jednomu z manželů před uzavřením smlouvy o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů. Použití ustanovení § 267 odst. 1 a 2 o. s. ř. je tudíž vyloučeno (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. července 2010, sp. zn. 20 Cdo 2909/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2004, sp. zn. 20 Cdo 1389/2003, uveřejněný pod číslem 85/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. prosince 2015, sp. zn. 21 Cdo 608/2014).

Namítá-li dále dovolatelka nevhodnost zvoleného způsobu exekuce a její nemravnost, jde rovněž o námitky v řízení o vyloučení věci z exekuce irelevantní (srovnej například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. října 2008, sp. zn. 20 Cdo 964/2007).

S ohledem na výše uvedené proto v dovolacím řízení nelze pokračovat a Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. 2. 2017

JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu