20 Cdo 5957/2016
Datum rozhodnutí: 08.03.2017
Dotčené předpisy: § 237 předpisu č. 99/1963Sb.



20 Cdo 5957/2016 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné CASPER CONSULTING a. s. , se sídlem v Praze 1, Olivova č. 2096/4, identifikační číslo osoby 63980401, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště č. 55, proti povinnému V. W. , B., za účasti manželky povinného J. W. , tamtéž, oběma právně zastoupeným JUDr. Janou Kopáčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Kroftova č. 329/1, pro 6 938 803,91 Kč s příslušenstvím, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. září 2015, sp. zn. 14 Co 294/2015, 14 Co 295/2015, 14 Co 296/2015, o udělení příklepu, takto:

I. Dovolání povinného se odmítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :


Dovoláním napadeným rozhodnutím bylo výrokem I. (pouze tento výrok je napaden dovoláním) potvrzeno usnesení soudního exekutora JUDr. Vladimíra Plášila ze dne 21. 1. 2015, č. j. 063 EX 859/05-445, jímž byl udělen příklep na nemovitých věcech, a to k pozemku parc. č. st. 105 (nyní 251) se stavbou (nyní nezapsaná stojící na pozemcích parc. č. 251, 33/4 a 33/12), k pozemku parc. č. 33/12 a 33/4, vše v k. ú. O. u Z. na LV č. 415, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha západ. Dospěl k závěru, že námitky, které povinný a jeho manželka vznesli v odvolání (že nemovitosti byly v dražební vyhlášce označeny údaji uvedenými v katastru nemovitostí, ačkoliv faktický stav byl jiný, když stavba aktuálně stojící na vydražených pozemcích není zapsána v katastru nemovitostí a naproti tomu stavba už neexistuje, a že cena nemovitostí nebyla stanovena s přihlédnutím k hodnotě trvalých porostů, které jsou součástí pozemků), nejsou námitkami, o které by povinný a manželka povinného mohli v souladu s ustanovením § 336k odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), ve znění do 31. 12. 2012 (neboť exekuce byla nařízena v roce 2005), opřít svoji věcnou legitimaci k podání odvolání vůči usnesení o udělení příklepu. Dodává se, že aplikace ustanovení § 336k odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2012 nebyla odvolatelem zpochybněna.
Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před 1. 1. 2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen "o. s. ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2006/2006, zdůraznil, že porušením zákona při nařízení dražebního jednání ve smyslu ustanovení § 336k odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2012 se rozumí kromě případů, kdy dražební vyhláška byla vydána před právní mocí usnesení o výsledné ceně (§ 336a odst. 1 písm. d/ o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2012) nebo kdy neobsahovala všechny výroky předepsané ustanovením § 336b odst. 2 o. s. ř., také případy, kdy některý z výroků byl v dražební vyhlášce uveden v rozporu se zákonem, případně s faktickým či právním stavem, avšak jen tehdy, když nepříznivé důsledky výroků v rozporu se zákonem nebylo možno odstranit jinak, tedy jestliže takový výrok v rozporu se zákonem vedl či mohl vést k tomu, že odvolatel neuplatnil do zahájení dražebního jednání svá práva. Tak tomu však není, jestliže výrokem v rozporu se zákonem by měl být výrok o výsledné ceně nemovitostí, který je součástí dražební vyhlášky a jenž nemůže být zpochybněn ve fázi vlastní dražby věci (zde v odvolání do usnesení o příklepu). Odvolací soud v posuzovaném případě respektoval rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, jestliže uzavřel, že zpochybnění ceny dražených nemovitostí nemůže vést ke zpochybnění usnesení o udělení příklepu.
Dovolací soud se neztotožňuje s názorem dovolatele, že závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2006/2006, je na místě přehodnotit. V předmětném usnesení dovolací soud zdůraznil, že zákonná úprava rozděluje průběh vykonávacího řízení prodejem nemovitosti do několika relativně samostatných fází; v každé z nich se řeší vymezený okruh otázek. Těmito fázemi jsou 1) nařízení výkonu rozhodnutí, 2) určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitostí spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou a určení výsledné ceny, 3) vydání usnesení o dražební vyhlášce, 4) vlastní dražba a 5) jednání o rozvrhu. Úkony soudu, účastníků řízení a osob na řízení zúčastněných jsou zpravidla završeny usnesením, jehož účinky vylučují možnost v další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo (pravomocně) rozhodnuto. Tak tomu je i u určení výsledné ceny nemovitostí [stanovené ve smyslu § 336a odst. 1 písm. d/ o. s. ř. (ve znění do 31. 12. 2012)] podle výsledků ocenění a ohledání. Povinný se tedy s ohledem na systematiku norem upravujících vykonávací řízení nemůže podáním opravného prostředku proti usnesení o udělení příklepu domoci nápravy údajně nesprávného usnesení o ceně dražené nemovitosti. Z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, ani z jiného rozhodnutí Ústavního soudu se nepodává, že by Nejvyšší soud neměl respektovat relativní samostatnost jednotlivých fází vykonávacího řízení, která je ze zákona (zde z ustanovení § 336a a § 336k o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2012) racionální a nepochybná.
Jde-li o námitku povinného, že stavba aktuálně stojící na vydražených pozemcích není zapsána v katastru nemovitostí a naproti tomu stavba č. p. 1048 na rovněž vydraženém pozemku parc. č. st. 1048 už neexistuje, jde podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. o nepřípustnou polemiku dovolatele se skutkovým závěrem odvolacího soudu o tom, že stavba, která byla předmětem dražby a která byla ke dni udělení příklepu označena v katastru nemovitostí jako stavba č. p. 1048, existovala v okamžiku udělení příklepu s tím, že jde (podle geometrického plánu a znaleckých posudků, jež jsou obsahem spisu) o rekonstrukci a přístavbu původní stavby označené v katastru nemovitostí rodinná rekreace na pozemku parc. č. st. 105 . Podle skutkových zjištění odvolacího soudu, která nejsou předmětem přezkumu ze strany dovolacího soudu, se tedy jedná stále o jednu a tutéž stavbu, takže v dovolacím řízení není na místě uzavřít, že usnesení o příklepu se týká stavby, která již neexistuje a že neodpovídá skutečnému stavu vydražených pozemků.
S ohledem na výše uvedené dovolací soud dovolání povinného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (ustanovení § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 3. 2017 JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph. D. předsedkyně senátu