20 Cdo 5765/2016
Datum rozhodnutí: 17.01.2017
Dotčené předpisy: § 337 předpisu č. 99/1963Sb., § 30 předpisu č. 292/2013Sb.



20 Cdo 5765/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněných a) nezletilého V. V. , a b) nezletilé L. V. , obou zastoupených Mgr. Ing. Tomášem Vítkem, advokátem se sídlem v Praze 7, Argentinská č. 783/18, proti povinnému R. V. , pro dlužné výživné ve výši 340 000,- Kč s příslušenstvím za dobu od 15. listopadu 2008 do 15. června 2014, vedené u JUDr. Filipa Exnera, soudního exekutora Exekutorského úřadu v Praze 7, pod sp. zn. 151 EX 162/15, o dovolání oprávněných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. května 2016, č. j. 23 Co 120/2016-365, takto:

I. Dovolání oprávněných se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):


Nejvyšší soud dovolání oprávněných proti usnesení Krajského soudu v Praze 31. 5. 2016, č. j. 23 Co 120/2016-365, kterým odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 26. 1. 2016, č. j. 84 EXE 266/2015-334, jímž byla exekuce na majetek povinného zcela zastavena (výrok I) s tím, že oprávnění jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit povinnému a manželce povinného na náhradu nákladů řízení částku 16 656,- Kč (výrok II) a na náhradu nákladů řízení soudnímu exekutorovi JUDr. Filipu Exnerovi částku 7 865,- Kč (výrok III), podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) dále jen o. s. ř., ve spojení se zákonem č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen z. ř. s. ), odmítl, protože směřuje proti usnesení odvolacího soudu, proti kterému dovolání není podle ustanovení § 30 odst. 1 z. ř. s. přípustné.

Právní úprava nepřípustnosti dovolání proti rozhodnutím vydaným v řízeních podle hlavy páté části druhé zákona o zvláštních řízeních soudních se totiž s účinností tohoto zákona, tj. od 1. ledna 2014, přesunula z ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (podle kterého dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení) do ustanovení § 30 z. ř. s. (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2015, sp. zn. 21 Cdo 1049/2015). V posuzované věci jde o řízení ve věcech výživného (o exekuci rozhodnutí ve věcech výživného) upravené primárně v hlavě páté části druhé tohoto zákona a současně se nejedná o žádnou z výjimek taxativně vymezených v ustanovení § 30 z. ř. s.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. ledna 2017

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu