20 Cdo 5748/2016
Datum rozhodnutí: 25.01.2017
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014



20 Cdo 5748/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněné České spořitelny, a. s ., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova č. 1929/62, identifikační číslo osoby 452 44 782, proti povinným 1) M. Z. , zastoupenému Mgr. Ivo Siegelem, advokátem se sídlem v Praze 1, Školská č. 695/38, a 2) A. Z. , pro 926 091,55 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 22 EXE 5618/2015, o dovolání povinného 1) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2016, č. j. 18 Co 237/2016-77, takto:

Dovolání se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :
Povinný 1) napadl dovoláním usnesení odvolacího soudu, jímž potvrdil usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 29. 4. 2016, č. j. 22 EXE 5618/2015-58, kterým byl zamítnut návrh povinného 1) na zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen o. s. ř. ), neboť exekuční titul měl za řádně doručený na adresu trvalého pobytu dovolatele [při zachování postupu podle§ 46a odst. 1 a § 46b písm. a), věta za středníkem o. s. ř.] a formálně vykonatelný.

Nejvyšší soud (a též Ústavní soud v usnesení ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1308/10) již v usnesení ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 20 Cdo 575/2013, zformuloval a odůvodnil závěr, že zákon č. 7/2009 Sb., jímž byl novelizován občanský soudní řád, zavedl změny v doručování písemností v tom směru, že při doručování prostřednictvím doručujícího orgánu se doručuje na adresu pro doručování, kterou je u fyzické osoby adresa evidovaná v informačním systému evidence obyvatel, na niž jí mají být doručovány písemnosti; není-li taková adresa evidována, adresa místa trvalého pobytu vedená podle zvláštního předpisu (§ 46a odst. 1, § 46b písm. a/ o. s. ř.). Stejně tak § 49 o. s. ř. stanoví, jak se doručuje písemnost, která má být doručena do vlastních rukou. Postupoval-li soud v nalézacím řízení při doručování exekučního titulu v souladu se zákonnou úpravou doručování, nelze mu vytýkat, že tím došlo k porušení práv povinného či k výkonu práva na jeho úkor. Aktivitu účastníka řízení při plnění informační povinnosti vůči soudu nelze ničím nahradit.

S ohledem na shora uvedená rozhodnutí není dovolání povinného 1) přípustné podle § 237 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. článek II, bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 139/2015 a článek II., bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 164/2015 Sb.), neboť odvolací soud otázku (ne)existence doručení exekučního titulu povinnému na adresu trvalého pobytu za situace, kdy soudu je známa doručovací adresa povinného ze skutečností uváděné jiným účastníkem nalézacího řízení či ze sdělení samotného povinného v jiném řízení, vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby tato právní otázka (vymezená v dovolání) byla posouzena jinak.

Dovolatelem citovaná rozhodnutí Ústavního soudu se ke konkrétně řešené právní otázce nevztahují.

Nejvyšší soud proto dovolání povinného 1) podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (s odkazem na § 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. ledna 2017

JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu