20 Cdo 5724/2016
Datum rozhodnutí: 28.03.2017
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014, § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014



20 Cdo 5724/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci žalobkyně Bc. K. K. , zastoupené JUDr. Milanem Říhou, advokátem se sídlem v Brně, Nováčkova č. 11, proti žalované Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky , se sídlem v Praze 3, Orlická č. 2020/4, identifikační číslo osoby 411 97 518, o vyloučení movitých věcí z výkonu rozhodnutí, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 13 C 48/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně, ze dne 27. 10. 2015, č. j. 44 Co 423/2015-38, takto:

I. Dovolání se odmítá .

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně (dále odvolací soud ), ze dne 27. 10. 2015, č. j. 44 Co 423/2015-38, jímž bylo k odvolání žalobkyně potvrzeno usnesení Městského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2015, č. j. 13 Co 48/2015-29, o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání, odmítl podle § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 - dále o. s. ř. (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), neboť dovolatelka v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř) nevymezila důvod dovolání (uvedení právního posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a výkladem, v čem spočívá nesprávnost tohoto posouzení - § 241a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř), a rovněž neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 ve spojení s § 237 o. s. ř.). Nejvyšší soud k tomu v řadě svých rozhodnutí (např. v usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněném pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) vyslovil názor, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Za tohoto stavu dovolání dovolatelky trpí vadou obsahu, kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§ 240 o. s. ř.) nelze odstranit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Tvrdí-li dovolatelka, že přípustnost dovolání je dána tím, že soudy nesprávně přijaly závěr o neuhrazení soudního poplatku z odvolání podaného žalobkyní k odvolacímu soudu a svým hodnocením skutečností o obsahu a gramáži listovních zásilek adresovaných žalobkyní v této věci okresnímu soudu dovozovala opak, pak napadá pouze skutkovou stránku rozhodnutí odvolacího soudu, na které důvod dovolání založit nelze (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2014, sp. zn. 22 Cdo 752/2014).

S ohledem na výsledek dovolacího řízení se rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení nezdůvodňuje (viz § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. března 2017

JUDr. Zbyňek Poledna
předseda senátu