20 Cdo 5702/2015
Datum rozhodnutí: 01.02.2016
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 241 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



20 Cdo 5702/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Zbyňkem Polednou v exekuční věci oprávněné Citibank Europe plc, založené a existující podle irského práva, se sídlem v Dublin, North Wall Quay 1, Irsko, registrační číslo 132781, podnikající na území České republiky pomocí Citibank Europe plc, organizační složka, se sídlem v Praze 13 Stodůlky, Bucharova č. 2641/14, identifikační číslo osoby 28198131, zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2 Nové Město, Sokolská č. 1788/60, proti povinnému Z. B. , zastoupenému Mgr. Jaroslavem Kadlecem, advokátem se sídlem v Táboře, Tyršova č. 521, pro 88 569,17 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 4 EXE 39/2013, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočky v Táboře ze dne 26. listopadu 2014, č. j. 15 Co 571/2014-73, takto:


Dovolání povinného se odmítá .

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočky v Táboře ze dne 26. listopadu 2014, č. j. 15 Co 571/2014-73, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) dále jen o. s. ř. , odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem přesně dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, ani vymezení dovolacího důvodu způsobem uvedeným v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř.

Označil-li dovolatel v podání ze dne 10. listopadu 2015, kterým bylo doplněno dovolání ze dne 3. března 2015, jako předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. skutečnost, že právní otázka má být dovolacím soudem vyřešena jinak , patrně přehlédl, že takový předpoklad přípustnosti dovolání citované ustanovení neobsahuje. Poslední ze čtyř zakotvených předpokladů přípustnosti dovolání, tj. má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak , oproti očekávání dovolatele míří pouze na případ právní otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl odklonit (posoudit tuto otázku jinak), a nikoli na případ, jak se mylně domnívá dovolatel, že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou soudem odvolacím. I kdyby dovolatel uplatnil čtvrtý z předpokladů přípustnosti vymezených v ustanovení § 237 o. s. ř., musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013, jež jsou veřejnosti dostupná, na webových stránkách Nejvyššího soudu). Tomuto požadavku dovolatel nedostál, neboť judikaturu dovolacího soudu, od níž by se měl odchýlit, neuvedl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. února 2016


JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu