20 Cdo 570/2004
Datum rozhodnutí: 24.02.2005
Dotčené předpisy:




20 Cdo 570/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Celního úřadu B., proti povinnému F. H., zastoupenému advokátem, pro 3.840.389,- Kč, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. E 2987/2001, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. srpna 2003, č.j. 8 Co 1606/2003-93, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 5. 5. 2003, č.j. E 2987/2001-81, jímž okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí. Odvolací soud přitom dospěl k závěru, že důvod k zastavení výkonu rozhodnutí není dán, jelikož platební výměry oprávněného, na základě nichž byl výkon rozhodnutí nařízen, jsou vykonatelné a že soud nemůže přezkoumat rozhodnutí z věcného hlediska. I kdyby platební výměry byly zatíženy vadami namítanými v návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí i v odvolání, vyvolají zamyšlené právní účinky, nabudou-li právní moci. V souzené věci se nejedná ani o nicotná rozhodnutí; o ně by šlo pouze v případě, kdyby jako rozhodnutí měla sloužit listina, která by vůbec rozhodnutím nebyla, nebo kdyby takové rozhodnutí bylo vydáno beze všech pochyb mimo pravomoc správního orgánu.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. l písm. c/, odst. 3 a § 238a odst. l písm. d/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř. ), povinný uplatňuje jako dovolací důvod vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), a nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že platební výměry jsou vykonatelné. Rozhodnutí vykazují pouze správné označení oprávněného a určení lhůty ke splnění povinnosti, povinné osoby v nich nejsou uvedeny. Celní dluh byl vyměřen několika dlužníkům, kteří podle § 250 celního zákona odpovídají společně a nerozdílně, různými platebními výměry, přičemž všichni dlužníci nejsou v platebním výměru uvedeni. Z rozhodnutí není zřejmý jejich obsah, zkratky DPH a SPD bez odkazu na právní předpis jsou neurčité. Dále namítá, že se odvolací soud nevypořádal s jeho námitkou zániku celního dluhu splynutím pohledávky a dluhu. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího i usnesení soudu prvního stupně zrušil a výkon rozhodnutí zastavil.

Oprávněný k námitce nevykonatelnosti platebních výměrů a v nich použitých zkratek ve vyjádření odkázal na usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 13. 5. 2003, sp. zn. II ÚS 111/02, které se v obdobné věci (dovoz ropných produktů) vykonatelností platebního výměru zabývalo. Odůvodňuje-li dovolatel své námitky také poukazem na stanovisko Veřejného ochránce práv, pak podle oprávněného tato instituce není oprávněna zasahovat do činnosti a rozhodování správních úřadů a státních orgánů. Navrhl, aby dovolací soud dovolaní povinného odmítl.

Dovolání není přípustné.

Podle § 236 odst. l o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Protože uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze otázku, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.

Závěr, že k výkonu rozhodnutí navržené platební výměry jsou vykonatelné, a že tak není dán důvod k zastavení výkonu rozhodnutí, je závěrem právním, jehož přezkum v dovolacím řízení je možný v intencích dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. V daném případě však není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek rozhodných ve stadiu zastavení výkonu rozhodnutí uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

S ohledem na požadavek právní jistoty se u správních aktů uplatňuje zásada presumce jejich správnosti, podle jíž jsou tyto akty považovány za bezvadné, tedy mající právní účinky, dokud nejsou stanoveným postupem opraveny nebo zrušeny (k tomu srov. též rozsudky Nejvyššího soudu z 26. 11. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1393/97, a ze 17. 12. 1998, sp. zn. 3 Cdon 109/96, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 2/1999 a 2/2000 pod poř. č 9 a 11). Uvedená judikatura zaujala též názor, že věcnou správnost správního aktu soud mimo rámec správního soudnictví oprávněn zkoumat není a že tedy zkoumá jen to, zda (vůbec) jde o správní akt, zda se tedy nejedná o tzv. paakt, zda tento akt byl vydán v mezích pravomoci příslušného správního orgánu a zda je pravomocný a vykonatelný. Nedostatek pravomoci povinný nenamítal a platební výměry žádnou z vad způsobilých založit nedostatek jejich materiální vykonatelnosti (§ 261a o.s.ř.) netrpí.

Z obsahu spisu vyplývá, že byly vydány dne 19. 10. 1995 a v odvolacím řízení potvrzeny dne 20. 11. 1995, tedy za účinnosti celního zákona č. 1/1993 Sb. před jeho novelizací provedenou s účinností od l. 7. 1997 zákonem č. 113/1997 Sb. Podle § 320 celního zákona ve znění před touto novelizací se v řízení před celními orgány s výjimkou věcí týkajících se celních přestupků použily obecné předpisy o správním řízení, tedy i zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále též jen správní řád ). Ze žádného ustanovení správního řádu pak nelze dovodit, že by z výroku rozhodnutí celního úřadu mělo vyplývat, z jakých dílčích částek se sestává částka výsledná (celní dluh), k jejímuž zaplacení byl povinný zavázán Z tohoto pohledu pozbývá na významu dovolatelova námitka, že u dílčích částek bylo použito nevysvětlených zkratek. Nepřípadná je i námitka, že ve vykonávaném platebním výměru nejsou uvedeni všichni solidárně odpovídající dlužníci (z čehož povinný dovozuje jeho nevykonatelnost), neboť nezávisle na závěru povinného o pluralitě dlužníků jediným subjektem těmito výměry k plnění zavázaný je on.

Právní závěr odvolacího soudu, že není důvodu k zastavení výkonu rozhodnutí, dovolatel také zpochybnil tvrzením, že celní dluh zanikl. Namítal tedy prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. neúplná skutková zjištění. Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nimž patří i dovolatelem vyčítané pochybení soudu při zjišťování, zda nešlo k zániku dluhu), stejně jako vady uvedené v § 229 odst. l, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmatečnosti), však přípustnost dovolání ve smyslu § 237 odst. l písm. c/ o.s.ř. (vyjma případu o který zde nejde kdy by samotná vada, pokud by jí řízení trpělo, splňovala podmínku zásadního právního významu) založit nemohou (dovolací soud je zohlední jen, je-li dovolání přípustné /§ 242 odst. 3, věta druhá o.s.ř./, a tento předpoklad v projednávaném případě, kdy napadené rozhodnutí není zásadního právního významu, naplněn není). Dovolatel navíc svá tvrzení o zániku celního dluhu uplatnil až v dovolacím řízení (předtím pouze v návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí). Takové uplatnění skutkových novot je však výslovně vyloučeno ustanovením § 241 odst. 4 o.s.ř.

Lze tedy uzavřít, že dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu; Nejvyšší je proto bez jednání (§ 243a odst. l věta první o.s.ř.) odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. l a § 146 odst. 3 odůvodněn skutečností, že oprávněnému, jež by jinak měl právo na jejich náhradu, náklady v tomto stadiu řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. února 2005

JUDr. Vladimír Mikušek

předseda senátu