20 Cdo 5645/2016
Datum rozhodnutí: 28.02.2017
Dotčené předpisy: § 241 o. s. ř., § 30 o. s. ř., § 138 o. s. ř.



20 Cdo 5645/2016 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Miroslavou Jirmanovou, Ph.D., v exekuční věci oprávněné O2 Czech Republic a. s. , se sídlem v Praze 4, Za Brumlovkou 266/2, identifikační číslo osoby 60193336, zastoupené JUDr. Janou Kubištovou, Csc., advokátkou se sídlem v Praze 7, Trojská 69/112, proti povinnému Ing. K. V. , Ú. n. L., t. č. ve Věznici Rýnovice, pro 28 972 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 42 Nc 20658/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 7. 2016, č. j. 12 Co 334/2016-56, takto:

Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:


Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 24. 2. 2016, č. j. 42 Nc 20658/2007-49, kterým Okresní soud v Ústí nad Labem zamítl návrh povinného, aby mu byl v řízení o dovolání ustanoven zástupce.
Povinný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, které vykazovalo nedostatek bránící pokračování dovolacího řízení (nebylo sepsáno advokátem), přičemž ze spisu nevyplývalo, že by dovolatel měl právnické vzdělání. Povinný v dovolání požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Protože dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti povinného o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé (o návrhu na zastavení exekuce), Nejvyšší soud nejprve sám přistoupil k posouzení, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015 (uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
Podle § 30 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen o. s. ř. , účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků a jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů, předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce z řad advokátů pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem.
V souladu s § 138 o. s. ř. podmínkou pro (částečné) osvobození od soudních poplatků je, že to odůvodňují poměry účastníka a současně nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.
O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva pak jde např. tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku se pak jedná zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Pro závěr, zda se jedná ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, je třeba použít v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná hlediska [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013 (uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
Dovolání, pro něž povinný požadoval ustanovení advokáta, bylo podáno proti usnesení odvolacího soudu (usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 5. 2015, č. j. 12 Co 217/2015-33), jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně (usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 2. 2015, č. j. 42 Nc 20658/2007-27), kterým bylo odmítnuto odvolání povinného proti usnesení téhož soudu ze dne 11. 12. 2014, č. j. 42 Nc 20658/2007-21, pro jeho opožděnost.
Podle § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. dovolání není přípustné proti usnesení, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. tím je mimo jiné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání.
Je tedy zřejmé, že dovolání povinného proti rozhodnutí odvolacího soudu na č. l. 33 nemůže být úspěšné a ze strany povinného se proto jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.
Za tohoto stavu rovněž dovolání povinného proti usnesení odvolacího soudu na č. l. 56, jímž bylo potvrzeno zamítnutí žádosti povinného o ustanovení zástupce pro podání dovolání proti rozhodnutí na č. l. 33 (a které nemůže být pro svou nepřípustnost úspěšné), je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady, aby byl dovolateli ustanoven zástupce pro toto řízení o dovolání ve smyslu § 138 a § 30 o. s. ř.
Jelikož povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek brání kromě usnesení, kterým se dovolací řízení právě pro neodstranění tohoto nedostatku zastavuje vydání rozhodnutí, jímž se řízení končí, a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes řádnou výzvu soudu prvního stupně nedošlo a není ani důvodu ustanovit dovolateli advokáta pro řízení o dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 104 odst. 2 věty třetí, § 241b odst. 2 a § 243f odst. 2 o. s. ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. února 2017

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu