20 Cdo 554/2009
Datum rozhodnutí: 25.01.2011
Dotčené předpisy: § 712 odst. 5 obch. zák., § 340 odst. 1 o. s. ř.




20 Cdo 554/2009


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Bytového družstva Štrossova 1571, 1572 Pardubice "v likvidaci" , se sídlem v Pardubicích, Štrossova 1571, identifikační číslo 260 09 790, proti povinnému M. K. , zastoupenému Mgr. Terezou Vodičkovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Gorkého 2573, vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 12 E 73/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 10. 6. 2008, č. j. 23 Co 614/2007-113, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :


Krajský soud napadeným usnesením zamítl návrh povinného na ustanovení zástupce (odstavec I. výroku), potvrdil usnesení ze dne 21. 9. 2007, č. j. 12 E 73/2007-44, kterým okresní soud nařídil podle rozsudku téhož soudu ze dne 22. 11. 2005, č. j. 10 C 246/2004-75, výkon rozhodnutí vyklizením bytu a přestěhováním povinného do zajištěného přístřeší v a rozhodl o nákladech řízení (odstavec II. výroku) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (odstavce III. výroku).

Dospěl k závěru, že vykonávaný rozsudek byl povinnému řádně doručen uložením a je tedy vykonatelný, oprávněný prokázal, že pro povinného zajistil bytovou náhradu určenou ve vykonávaném rozsudku, zajištěné přístřeší je v prostorách sloužících k celoročnímu bydlení, jež jsou osvětlené, větratelné, vytápěné, se sociálním zařízením. Pro rozhodnutí o nařízení výkonu nepovažoval za významné, že v návrhu nájemní smlouvy je prostor určený pro přístřeší nesprávně označen jako nebytový.

V dovolání, jehož přípustnost opírá o § 238a odst. 1 písm. c) a § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen o. s. ř. , (zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že soud přivolil k zajištění přístřeší ve vzdálené obci, aniž by se zabýval tím, zda je možné zajistit přístřeší v bližším místě ) a které směřuje jen proti výroku, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí (odstavec II. výroku napadeného usnesení) povinný namítá, že z provedeného dokazování nevyplývá, že zajištěné přístřeší umožňuje lidsky důstojné bydlení a je zdravotně nezávadné. Dokazování považuje za nedostatečné, soud měl provést důkaz, že nelze zajistit přístřeší v bližším místě. Přístřeším nemůže být nebytový prostor. Tvrdil, že neměl možnost seznámit se s exekučním titulem, o uložení zásilky se nedozvěděl, neboť v poštovní schránce žádnou výzvu nenalezl. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil, věc vrátil k dalšímu řízení odvolacímu soudu a aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.

Oprávněný navrhl, aby dovolání bylo jako nedůvodné zamítnuto ; povinnému bylo zajištěno přístřeší zajišťující lidsky důstojné bydlení.

Dovolací soud rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější odvolacím soudem zrušené rozhodnutí téhož soudu), je možné přípustnost posuzovat jen v intencích ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tudíž jen (vyjma případu o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatel kdy by samotná vada podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.).

Dovolatel argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, přednesl, avšak hodnocením námitek v dovolání obsažených k takovému závěru dospět nelze.

Podkladový rozsudek vázal povinnost povinného vyklidit byt na zajištění přístřeší. Podle § 712 odst. 5 občanského zákoníku se přístřeším rozumí provizorium do doby, než si nájemce opatří řádné ubytování a prostor k uskladnění jeho bytového zařízení a ostatních věcí domácí a osobní potřeby. Je výrazem ustálené soudní praxe, že přístřeší má jen dočasný charakter (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 20 Cdo 255/2005, usnesení téhož soudu ze dne 28. 4. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1250/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 11, ročníku 2003, pod číslem 206), pouze překlenuje období následující po provedení vyklizení do doby, než si povinný opatří (na své náklady) ubytování, nelze proto na něj klást stejné požadavky jako v případech, kdy bylo podkladovým rozhodnutím založeno pro vyklizovaného právo na náhradní byt nebo náhradní ubytování (k tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 20 Cdo 519/2003, či usnesení téhož soudu ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 20 Cdo 4628/2007). Soudní praxe dále dovodila, že přístřeší musí dosahovat té kvality, aby realizací výkonu rozhodnutí nedošlo k porušení práva povinného na zachování jeho lidské důstojnosti. Z hlediska stavebně technického uspořádání musí být přístřeší způsobilé k celoročnímu bydlení, přímo osvětlené, větratelné, s možností přímého nebo nepřímého vytápění, se zajištěním přístupu k sociálnímu zařízení. Z hlediska hygienického musí být zdravotně nezávadné (srov. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 11. 1997, sp. zn. 19 Co 690/97, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 4, ročník 1999 na str. 123). Podle ustálené soudní praxe (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1554/2002) se přístřeší nemusí nacházet ve stejné obci jako vyklizovaný byt.

V projednávané věci se odvolací soud všemi určujícími kritérii zabýval. Povinný zpochybňuje skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů (zejména zdravotní nezávadnost zajištěného přístřeší, jeho vybavení a zjištění, že se nejedná o nebytové prostory, ale o prostor určený k bydlení); jejich nesprávnost, případně neúplnost lze uplatnit pouze prostřednictvím dovolacích důvodů v § 241a odst. 3 resp. § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Ty však přípustnost dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezaloží (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7, ročníku 2004, pod číslem 132; usnesení téhož soudu ze dne 7. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 1090/2005).

K výhradě dovolatele, směřující k nesprávnosti hodnocení provedených důkazů, soud dodává, že hodnocení důkazů nelze úspěšně napadnout žádným z taxativně vymezených dovolacích důvodů (§ 241a odst. 2, 3 o. s. ř.). Na jeho nesprávnost lze totiž usuzovat jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů, zakotvené v ustanovení § 132 o. s. ř. jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry.

Neobstojí ani dovolací námitka povinného, že soud měl prokázat, že nebylo možné zajistit přístřeší blíže k vyklizovanému bytu. Touto námitkou povinný jednak namítá opět neúplnost skutkových zjištění a jednak své tvrzení, že bylo možné zajistit přístřeší v místě bližším k vyklizovanému bytu, uplatnil povinný teprve v dovolacím řízení, tedy v rozporu s ustanovením § 241a odst. 4 o. s. ř.; jde tak o nepřípustné novum.

Závěr, že k exekuci navržené rozhodnutí je vykonatelné, je závěrem právním, aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. Dovolatel napadá závěr odvolacího soudu, že exekuční titul je formálně vykonatelný, aniž by však zpochybňoval, že se v době doručení podkladového rozsudku na adrese uvedené na obálce zásilky zdržoval. Jak již dovolací soud uvedl, nesprávnost, případně neúplnost tohoto skutkového zjištění by bylo možné namítat pouze prostřednictvím dovolacích důvodů podle § 241a odst. 3 o. s. ř., případně § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.; ty však přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v projednávané věci nezaloží.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Užití institutu odkladu vykonatelnosti je v řízení o dovolání proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (§ 238a odst. 1 písm. c/ o. s. ř.), z povahy věci vyloučeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1084/2006).

Dovolání bylo odmítnuto, oprávněnému, jenž by jinak měl podle § 146 odst. 3, § 224 odst. l a § 243b odst. 5, věty první o. s. ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. ledna 2011

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu