20 Cdo 549/2005
Datum rozhodnutí: 27.10.2005
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 549/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Z. p. M. v. Č. r., proti povinnému K. P., zastoupenému advokátkou, pro 15.205,- Kč s příslušenstvím srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. E 2010/2001, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2002, č.j. 27 Co 107/2002-15, takto :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 17. 12. 2001, č.j. E 2010/2001-4 (ve znění opravného usnesení ze dne 24. 1. 2001, č.j. E 2010/2001-8), kterým Okresní soud v Rakovníku nařídil podle svého rozsudku ze dne 30. 9. 1999, sp. zn. 3 C 43/99, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2000, sp. zn. 28 Co 78/2000, k vydobytí pohledávky 15.205,- Kč s 23 % úrokem z prodlení od 9. 10. 1998 do zaplacení a nákladů předcházejícího řízení (48,- Kč) výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy (pracovní odměny), na kterou má povinný nárok u označeného plátce. Odvolací soud uzavřel, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí jsou splněny, a námitky, které povinný směřoval proti exekučnímu titulu, neshledal ve vykonávacím řízení relevantními.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž opětovně brojí proti rozsudku, jehož výkon byl navržen, namítaje, že není správný, neboť škodu poškozenému nezpůsobil a k regresní náhradě proto neměl být odsouzen. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb., dále též jen o.s.ř. ).

Dovolání není přípustné.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se může týkat jen právních otázek, jejichž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. předpokládá); dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tímto důvodem a jeho obsahovou konkretizací je pak dovolací soud podle § 242 odst. 3, věty první, o.s.ř. vázán).

Dovolatel netvrdí, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu, a hodnocením argumentace v dovolání obsažené (podřaditelné důvodu uvedenému v § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) k takovému závěru dospět nelze; k přezkumu nabídnutou otázku (význam tvrzené věcné nesprávnosti či nezákonnosti rozhodnutí, jež je vykonáváno) totiž odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou.

Věcné posouzení návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí zahrnuje pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda výkon je navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje výkon navržený nebo nařízený jiným způsobem, zda právo není prekludováno a zda navržený způsob výkonu na vymožení peněžitého plnění není zřejmě nevhodný. Ve vykonávacím řízení soud naopak není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost (zákonnost) podkladového rozhodnutí nebo jiného titulu; obsahem rozhodnutí, jehož výkon je navržen, je totiž vázán a je povinen z něho vycházet i při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí.

Lze uzavřít, že dovolání není podle žádného ustanovení občanského soudního řádu přípustné; Nejvyšší soud je proto odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněné náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. října 2005

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu