20 Cdo 5466/2016
Datum rozhodnutí: 17.01.2017
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 předpisu č. 99/11963Sb.



20 Cdo 5466/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné GLORY DAZE ASSOCIATED S.A. , se sídlem 33 Porter Road, P. O. Box 3169, PMB 103, Road Town, Tortola, British Virgin Islands, registrační číslo osoby 584444, zastoupené Mgr. Karlem Somolem, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí č. 24, proti povinné J. H. , zastoupené Mgr. Janem Vodičkou, advokátem se sídlem v Kladně, Váňova č. 3180, o návrhu povinné na zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 10 Nc 5718/2005, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. srpna 2016, č. j. 17 Co 267/2016-96, takto:

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době po 1.1.2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 1. 1. 2014 (dále též jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním napadeným rozhodnutím odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 3. 2. 2016, č. j. 10 Nc 5718/2005-78, kterým byl zamítnut návrh povinné na zastavení exekuce. Odvolací soud zdůraznil, že exekuce byla nařízena přímo na majetek povinné (nikoliv na majetek jejího manžela) usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 21. 12. 2005, č. j. 10 Nc 5718/2005-7, a to podle vykonatelného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2004, č. j. 34 Cm 218/2000-125 (dále jen "předmětného exekučního titulu"), k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 134 600 Kč s příslušenstvím, když pohledávka byla předmětným exekučním titulem uložena k zaplacení společně a nerozdílně povinné a jejímu manželu P. H., identifikační číslo osoby 11275359. Exekuční titul nabyl proti povinné právní moci dne 2. 9. 2004. Proto povinná odpovídá za splnění dluhu celým svým majetkem, který lze postihnout jako celek bez ohledu na to, zda patřil do společného jmění povinné a jejího manžela nebo zda vždy byl a je jejím výlučným majetkem. Proto není podstatná námitka povinné, že společné jmění povinné a jejího manžela bylo vypořádáno rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 23. 1. 2012, č. j. 16 C 2/2010-254, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2012, č. j. 20 Co 297/2012-309, s tím, že manželu povinné se přikazují dluhy patřící do společného jmění manželů, mimo jiné i dluh ve výši 526 761,74 Kč. Odvolací soud též uzavřel, že neobstojí námitka promlčení vznesená povinnou, protože předmětný exekuční titul nabyl právní moci dne 2. 9. 2004 a oprávněný podal návrh na nařízení exekuce dne 15. 12. 2005, tedy před uplynutím desetileté promlčecí lhůty podle ustanovení § 110 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.

Závěr odvolacího soudu o tom, že byla-li povinná předmětným exekučním titulem sama zavázána k zaplacení závazku (v daném případě společně a nerozdílně se svým manželem), může být exekuce vedena pouze vůči ní jako povinné s tím, že může být postižen celý její majetek bez ohledu na to, že exekuovaný dluh byl po jeho vzniku na základě dohody o vypořádání společného jmění rozhodnutí soudu přikázán k úhradě pouze manželovi povinné, je v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, která byla vyjádřena například v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2012, sp. zn. 20 Cdo 1985/2010, když tento závěr není ze strany Nejvyššího soudu důvod přehodnotit. Pro rozhodnutí o návrhu povinné na zastavení exekuce je tedy nepodstatné, že účastníkem řízení, v němž bylo rozhodnuto o vypořádání společného jmění povinné a jejího manžela, byl podle údaje povinné uvedeného v dovolání nikoliv manžel povinné, ale JUDr. Václav Marek jako správce konkurzní podstaty úpadce-manžela povinné, a že oprávněný byl o vypořádání společného jmění informován, protože měl v konkurzním řízení konaném vůči manželu povinné postavení věřitele. Namítá-li povinná, že výtěžek exekuce jejího výlučného majetku (částka 1 200,- Kč z účtu povinné a zabavená plynová pistole) ani zlomkem nepokryje náklady exekuce a že proto mělo dojít k zastavení exekuce i z důvodu podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. (pro bezúčelnost), jde o novou skutečnost, kterou povinná uplatnila až v dovolání, tedy v rozporu s ustanovením § 241a odst. 6 o. s. ř. (srov. například s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2814/2014, nebo s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3834/2013).

S ohledem na výše uvedené dovolací soud dovolání oprávněné podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost.

O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi oprávněnou a povinnými se rozhoduje ve zvláštním režimu [ § 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti ( exekuční řád ) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. ledna 2017

JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu