20 Cdo 5465/2016
Datum rozhodnutí: 24.01.2017
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 241a odst. 2 o. s. ř.



20 Cdo 5465/2016 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky Okresního soudu Praha-východ, se sídlem v Praze 1, Na Poříčí č. 1044/20, identifikační číslo osoby 00024571, proti povinné R. Š., Š., zastoupené JUDr. Janem Bébrem, advokátem se sídlem v Praze 5, Ostrovského č. 253/3, za účasti manžela povinné J. Š. , tamtéž, pro 1 143 723 Kč, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 16 E 38/2012, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. července 2016, č. j. 20Co 304/2016-508, takto:

Dovolání povinné se odmítá .
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. července 2016, č. j. 20 Co 304/2016-508, není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) dále jen o. s. ř. , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce přezkumu totožných námitek obsažených v opakovaných návrzích na zastavení exekuce, o kterých již bylo pravomocně rozhodnuto srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2010, sp. zn. 20 Cdo 408/2009, jakož i dalších rozhodnutí v něm citovaných]. Zároveň není důvod, aby rozhodná právní otázka vymezená v dovolání byla nyní posouzena jinak.
Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka, že došlo ke zrušení usnesení, kterým bylo zahájeno trestní stíhání dovolatelky pro zločin zpronevěry, neboť v tomto ohledu dovolatelka neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. září 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013, která jsou veřejnosti dostupná, stejně jako ostatní citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách).
Dovolatelka však své povinnosti na vymezení přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř., jak jí ukládá ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., nedostála. Dovolatelka sice uvedla, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, ovšem vytýká-li odvolacímu soudu, že se nedostatečně zabýval skutečností, že státní zástupkyně zrušila usnesení, kterým bylo zahájeno trestní stíhání dovolatelky, na žádnou judikaturu dovolacího soudu, s níž by bylo napadené rozhodnutí v tomto ohledu v rozporu, neodkázala.
Rovněž porušení dovolatelčiných ústavně zaručených základních práv Nejvyšší soud z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu neshledal. Z výše uvedených důvodů proto dovolání povinné podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Protože se rozhodnutím řízení v této věci nekončí, bude i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popř. odvolacího soudu (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 1. 2017 JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu