20 Cdo 5420/2008
Datum rozhodnutí: 26.01.2011
Dotčené předpisy: § 218 písm. c) o. s. ř.




20 Cdo 5420/2008


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Apston Capital Ltd ., se sídlem 4th Flor, Hannover Building, Windmill Lane, Dublin 2, Irsko, identifikační číslo osoby 70109966, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 55, proti povinným 1) V. L. , 2) M. L. , Dlouhá 64, zastoupeným Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami II, Balbínova 384, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 1 E 227/99, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Praze z 28. 5. 2007, č. j. 20 Co 214/2007-395, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Povinní jsou povinni zaplatit oprávněné společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.620,- Kč k rukám Mgr. Soni Bernardové, advokátky.
O d ů v o d n ě n í :
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 19. 1. 2007, č. j. 1 E 227/99-383, jímž okresní soud zamítl návrh na zastavení výkonu rozhodnutí, odůvodněný argumentem, že usnesení ze 17. 3. 1999, č. j. 1 E 227/99-10, jímž byl výkon nařízen, je protože nelze určitě stanovit, co má být předmětem výkonu nevykonatelné. Odvolací soud uzavřel, že veškeré nemovitosti, na které byl výkon nařízen, jsou v usnesení o jeho nařízení řádně označeny. Výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti se provádí ve čtyřech samostatných fázích, z nichž v první soud výkon nařídí na přesně označené nemovitosti s tím, že podle § 335a odst. 2 o. s. ř. se nařízený výkon vztahuje i na příslušenství a součásti nemovitosti, na kterou je veden. Teprve ve druhé fázi výkonu rozhodnutí, tedy při určování ceny, soud zjišťuje, co je příslušenstvím a součástí věci hlavní nemovitosti. Soud prvního stupně proto zcela správně po právní moci nařízení výkonu ve fázi určování ceny zjišťoval, zda k nemovitosti patří další věci movité či nemovité, které je možno posoudit jako součást věci nebo její příslušenství, a v odvolacím řízení (viz usnesení z 30. 1. 2006, č. j. 20 Co 560, 561, 563, 564/2005-359) dospěl k závěru, že tomu tak není. V napadeném rozhodnutí krajský soud uzavřel, že námitka neurčitosti nařízení výkonu rozhodnutí, odůvodněná nepřesností vymezení jednotlivých předmětů výkonu, je nedůvodná.

V dovolání, jehož přípustnost dovozují pouze z ustanovení § 238a odst. 1 písm. d) o. s. ř., povinní posuzováno podle obsahu jejich dovolání namítají nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), jež spatřují v závěru odvolacího soudu, že nařízení výkonu rozhodnutí není neurčité. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1531/2000 vyslovují přesvědčení, že byl-li výkon rozhodnutí nařízen prodejem (kromě jiného) domu č. p. 164 objekt bydlení s pozemkem parcelní číslo 348/1 zastavěná plocha..., nelze určitě stanovit, co má být předmětem tohoto výkonu, jelikož nelze jednoznačně zjistit, zda jím má být nemovitost jedna či obě . Totéž dovozují, byl-li výkon rozhodnutí nařízen prodejem garáže s pozemkem parcelní číslo 348/2 zastavěná plocha . V obou případech je k závěru o materiální nevykonatelnosti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí pro neurčitost vymezení předmětu výkonu vede soudem užité slovní spojení pojmů budov a pozemků, tedy řečeno mluvnickou kategorií spojka s .

Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. d/ o. s. ř. je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatelé kdy by samotná vada podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. spor o právo /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.).

Povinní argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesli, a k závěru o splnění této podmínky nelze dospět ani hodnocením námitek v dovolání obsažených.

V usnesení z 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132, Nejvyšší soud zdůraznil, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. V daném případě však povinní, dovozující přípustnost dovolání pouze z ustanovení § 238a odst. 1 písm. d/ o. s. ř. (opomíjejíce ustanovení § 238a odst 2 o. s. ř.), žádnou otázku, z níž by měl vyplývat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, nevymezují (otázka kvalifikovaná jimi jako právně významná ve druhém odstavci druhé strany dovolání /č. l. 455/ se týká jejich námitky, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce).

Odkaz dovolatelů na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1531/2000 je nepřípadný, jelikož toto rozhodnutí ze 17. 7. 2001 (publikované v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2002, pod poř. č. 19), zdůrazňující nutnost přesného určení práv a povinností, a tedy i jejich předmětu, se týká exekučního titulu. Pojem materiální vykonatelnost (jejímž nedostatkem povinní návrh na zastavení výkonu rozhodnutí /č. l. 368/ odůvodňují) používá vždy v souvislosti s exekučním titulem i teorie, a sousloví vymezení rozsahu a obsahu povinností (jejichž předmět povinní považují za vymezený neurčitě) užívá i občanský soudní řád právě ve vztahu k vykonávanému rozhodnutí, tedy k exekučnímu titulu (srov. § 261a odst. 1 o. s. ř.).

Že výkonem rozhodnutí mají být postiženy (kromě jiného) jak obě budovy, tedy dům č. p. 164 objekt bydlení na pozemku parc. č. 348/1, a budova využívaná jako dílna bez č. p. na pozemku parc. č. 348/2, tak oba uvedené pozemky, plyne jednoznačně také z dražební vyhlášky č. j. 1 E 227/99-294 ze 7. 7. 2005 ve znění opravných usnesení č. j. 1 E 227/99-297 z 25. 7. 2005 a 1 E 227/99-312 z 9. 9. 2005. Kterých jednotlivých budov a pozemků se výkon rozhodnutí týká, je a vždy bylo ostatně jasné i samotným povinným, jež v odvolání (č. l. 22) proti usnesení ze 17. 3. 1999, č. j. 1 E 227/99-11, o nařízení výkonu rozhodnutí nenamítali neurčitost vymezení dotčených nemovitostí, ale naopak nepoměr výše vymáhané pohledávky k ceně nemovitostí, kterou dokládali znaleckým posudkem (č. l. 24-38) oceňujícím jak jednotlivé budovy (obytný dům č. p. 164 a stavbu bez č. p. používanou jako dílna) tak jednotlivé pozemky.

Námitkou, že rozhodovala-li o návrhu na zastavení výkonu, odůvodněném materiální nevykonatelností usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, táž podle dovolatelů vyloučená soudkyně, která ono nevykonatelné rozhodnutí o nařízení výkonu vydala, povinní uplatňují zmatečnostní vadu řízení podle § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř.; k té by však dovolací soud mohl přihlédnout pouze tehdy, bylo-li by dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), kterážto podmínka v předmětné věci viz níže splněna není.

Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. (tedy pro zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu) nejsou způsobilé založit ani námitky týkající se nepřesnosti data narození povinné, označení soudu (nesprávně jako Okresního soudu v Kolíně namísto správného soudu v Příbrami) v poučení o dovolání a jeho (pro dovolatele) nesrozumitelnosti vůbec, stejně tak jako námitka týkající se odůvodnění napadeného usnesení (viz poslední čtyři odstavce druhé strany dovolání na č. l. 455).

Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí dovolání, není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Jelikož dovolání bylo odmítnuto, vzniklo oprávněné podle ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 1.000,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem (§ 1 odst. 1, § 2 odst. 1, § 10 odst. 3, § 12 odst. 1 písm. b/, § 14 odst. 1, § 15 a § 16 odst. 2, vyhlášky č. 484/2000 Sb., sníženou o 50 % podle § 18 odst. 1 vyhlášky), a v částce 300,- Kč paušální náhrady podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, jakož i DPH ve výši 20 %, tj. částce 320,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. ledna 2011

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu