20 Cdo 5418/2007
Datum rozhodnutí: 15.04.2008
Dotčené předpisy:





20 Cdo 5418/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy


senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné D. M., proti povinnému S. B. Z., spol. s r. o., zastoupenému advokátem, o zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 25 Nc 2551/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. února 2007, č. j. 11 Co 17/2007-120, takto:


Dovolání se odmítá.


O d ů v o d n ě n í :


Krajský soud v Plzni v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 3. listopadu 2006, č. j. 25 Nc 2551/2005-100, kterým Okresní soud v Karlových Varech zamítl návrh povinného na zastavení exekuce nařízené usnesením tohoto soudu ze dne 18. října 2005, č. j. 25 Nc 2551/2005-14, a povinnému uložil povinnost zaplatit oprávněné náklady odvolacího řízení.





Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný včas dovolání, v němž namítl, že závěr o neplnění soudem uložené povinnosti neobtěžovat zápachem nad míru přiměřenou poměrům je toliko subjektivním závěrem oprávněné. Soudy nevzaly v řízení o návrhu na zastavení exekuce v úvahu všechny dovolatelem navržené důkazy, zejména nebyl soudem připuštěn důkaz objektivního měření zápachu, který by stanovil, zda jde nebo nejde o zápach nadmíru přiměřený poměrům, a neplnění jeho povinností tak nebylo dostatečně prokázáno.


Oprávněná ve vyjádření k dovolání povinného uvedla, že námitky vůči provedenému dokazování nejsou relevantní. Protože povinný stále nerespektuje rozsudek nalézacího soudu a obtěžuje pachy nad míru přiměřenou poměrům , oprávněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení krajského soudu potvrdil.


Dovolání povinného není přípustné.


Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jež podle § 238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).


Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatněnými dovolacími důvody je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).


Povinný argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam dovolacímu soudu nepřednesl, a ani hodnocením námitek vznesených v dovolání k takovému závěru dospět nelze. V daném případě není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.


Dovolatelovy námitky, spočívající v tvrzení, že soudy neprovedly řádně dokazování (soudy neprovedly dovolatelem navržené důkazy), jsou podřaditelné pod dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nebo § 241a odst. 3 o. s. ř. Tyto dovolací důvody ovšem nejsou samy způsobilé založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř. dovolací soud přihlédne k vadě podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání přípustné; o takový případ se však v posuzované věci nejedná.


Protože dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.


O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 15. dubna 2008


JUDr. Antonín Draštík, v. r.


předseda senátu