20 Cdo 5402/2007
Datum rozhodnutí: 25.07.2008
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 5402/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce V. S. L., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. H., zastoupenému advokátem, o vyloučení věci z exekuce, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 32 C 103/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. května 2007, č. j. 20 Co 668/2006-78, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.



O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně v záhlaví citovaným rozhodnutím potvrdil rozsudek (ve výroku I. a III.) ze dne 6. dubna 2006, č. j. 32 C 103/2002-60, jímž Městský soud v Brně rozhodl, že se z výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí vedeného oprávněným J. H. proti povinnému Ing. M. Z. u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 69 Nc 91/2001 vylučují věci sepsané v soupisu movitých věcí ze dne 14. 2. 2002 pod položkou číslo 6 fotoaparát O. S. Z. - pánské náramkové hodinky O., 17 pilotní kufřík černý, 26 - cestovní kufřík s kolečky, 27 - 31 ks bankovek různých měn a hodnot a 28 - 133 ks mincí kovových (výrok I.) a žalobci se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.); současně rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení.

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný včas dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., když podle jeho názoru má napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam. Dovolání odůvodnil poukazem na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soudy pochybily, pokud dospěly k závěru, že žalobce je vlastníkem věcí vyloučených z exekuce. Tento závěr z provedeného dokazování nijak nevyplývá a ani vyplývat nemůže. Soudy předně provedly důkaz pokladními stvrzenkami a složenkami v cizí řeči (v ruštině), aniž by nejprve pořídily jejich úřední překlad. Takový důkaz ovšem dovolatel považuje za nepřípustný. Ze skutečnosti, že věc (fotoaparát) byla zakoupena v R. a žalobcem je státní občan R. f., nadto nelze bez dalšího dovozovat jeho vlastnictví k věci. Doklady jsou anonymní, není z nich patrno, kdo věc koupil a není ani patrno, o jakou konkrétní věc se vlastně jednalo (předložené doklady jsou špatně čitelné). Svědecké výpovědi Mgr. V. M., dcery povinného L. Z. a syna povinného A. Z. jsou neurčité (ani jeden ze svědků neuvedl, kdy žalobce vyloučené věci nabyl) a nevěrohodné (svědci mají k žalobci velmi blízký vztah), a proto ani ty nemohou být podkladem pro závěr soudu, že žalobce je vlastníkem vyloučených věcí. Odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí také nesprávně přenáší důkazní břemeno na stranu žalovaného (žalovaný neměl povinnost tvrzení žalobce vyvracet). Důkazní břemeno bylo na straně žalobce, ten jej ovšem neunesl. Napadený rozsudek odvolacího soudu je pak nesprávný také proto, že jím byla žalovanému uložena povinnost nahradit žalobci náklady odvolacího řízení (i v tom spatřuje dovolatel zásadní právní význam napadeného rozhodnutí). Žalovaný řízení v posuzované věci nezahájil, a pokud podal odvolání, tak toliko proto, aby chránil svá soudem přiznaná práva. V posuzované věci jsou nadto podle názoru dovolatele dány podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř., a náklady tak neměly být žalobci přiznány. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání žalovaného nevyjádřil.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí, předvídané ustanovením § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).

Ačkoliv žalovaný argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam v dovolání přednesl, jejich hodnocením k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Dovolatel zpochybnil závěr soudů, že žalobce prokázal vlastnické právo k věcem (fotoaparát O. S. Z. položka č. 6, pánské náramkové hodinky O. položka č. 11, černý pilotní kufřík položka č. 17, cestovní kufřík s kolečky položka č. 26, 31 ks bankovek různých měn a hodnot položka č. 27 a 133 ks kovových mincí položka č. 28), které nepřipouští výkon rozhodnutí. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum v dovolacím řízení je možný v intencích dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Aby však soud mohl k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle § 241a odst. 3 o. s. ř., případně § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.

I když dovolatel zpochybnil právní závěr odvolacího soudu, že v posuzovaném případě jsou věci sepsané v soupisu movitých věcí ze dne 14. února 2002 (pod položkou 6, 11, 17, 26, 27, 28) vyloučeny z výkonu rozhodnutí, neboť žalobce prokázal, že k nim má vlastnické právo, učinil tak způsobem neregulérním. Přesto, že dovolatel ohlašoval také dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. nesprávné právní posouzení věci, ve skutečnosti (hodnoceno podle obsahu dovolání) polemizuje se závěrem soudů, že předložené pokladní stvrzenky a svědecké výpovědi Mgr. M., L. Z. a A. Z. prokazují vlastnické právo žalobce. Tato argumentace je ovšem kritikou samotného hodnocení důkazů, jež však se zřetelem k zásadě volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) nelze napadnout žádným dovolacím důvodem. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze totiž usuzovat jen ze způsobů, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry, např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi či účastníku, nebo že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý nebo že z provedených důkazů vyplývá skutkové zjištění jiné.

Námitky podřaditelné pod dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (dovolatel tento dovolací důvod uplatnil pouze formálně, když v podstatě neuvedl žádné konkrétní námitky, které by jej měly naplňovat) potom nejsou samy o sobě způsobilé založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř. dovolací soud přihlédne k vadě podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání přípustné. To ale není posuzovaný případ žalovaného.

Dovolání proti výroku o nákladech řízení není přípustné. Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).

Protože dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nepřiznal dovolací soud žádnému z účastníků, protože žalobci, kterému toto právo vzniklo podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., v tomto stádiu řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. července 2008

JUDr. Antonín Draštík, v. r.

předseda senátu