20 Cdo 5377/2015
Datum rozhodnutí: 01.02.2016
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



20 Cdo 5377/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Raiffeisen stavební spořitelny a. s., se sídlem v Praze 3, Koněvova č. 2747/99, identifikační číslo osoby 49241257, proti povinné L. K., pro 963 415,32 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Martina Slavaty, Exekutorský úřad Mladá Boleslav pod sp. zn. 080 Ex 1846/13, o dovolání soudního exekutora proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. července 2015, sp. zn. 20 Co 294/2015, takto:

Dovolání se odmítá .

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání soudního exekutora proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. července 2015, sp. zn. 20 Co 294/2015, není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) dále jen o. s. ř. , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce, zda je soudní exekutor povinen po zahájení insolvenčního řízení na majetek v exekuci povinného vydat do majetkové podstaty úpadce jím v exekuci vymožené plnění v celém rozsahu, anebo ve výši po odečtení nákladů exekuce srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2014, sp. zn. 21 Cdo 3182/2014 (publikované pod číslem 32/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. listopadu 2015, sp. zn. 26 Cdo 3759/2015 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 2015, sp. zn. 26 Cdo 1179/2015]. Poukazuje-li dovolatel na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. ledna 2012, sp. zn. 20 Cdo 3845/2011, přehlíží, že věcně se danou otázkou toto rozhodnutí nezabývá, ani nevykládá ustanovení § 46 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů. V dané věci totiž dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání není přípustné, a proto ho aniž by se mohl vyslovit k správnosti napadeného rozhodnutí - odmítl. Toto rozhodnutí proto nemůže být v rozporu s citovaným rozhodnutím R 32/2015. Zároveň není důvod, aby rozhodná právní otázka vymezená v dovolání byla nyní posouzena jinak. Nejvyšší soud proto dovolání soudního exekutora podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Se zřetelem k výsledku dovolacího řízení nemůže být dovolatelem uplatněný návrh na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení odvolacího soudu [§ 243 písm. a) o. s. ř.] důvodný, o čemž dovolací soud zvláštní zamítavé rozhodnutí nevydává (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. 20 Cdo 873/2005, publikované na webových stránkách Nejvyššího soudu).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. února 2016


JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu