20 Cdo 528/2003
Datum rozhodnutí: 26.02.2004
Dotčené předpisy: § 335 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 335a odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 72 odst. 4 předpisu č. 337/1992Sb.




20 Cdo 528/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Finančního úřadu v Š. proti povinnému Ing. I. K., pro 6 893.586,- Kč prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. E 3806/99, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2002, č.j. 8 Co 121/2002-31, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2002, č.j. 8 Co 121/2002-31, a usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 19. 7. 2000, č.j. E 3806/99-14, se zrušují a věc se Okresnímu soudu v Šumperku vrací k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 19. 7. 2000, č.j. E 3806/99-14, jímž Okresní soud v Šumperku zamítl návrh, kterým se oprávněný domáhal na základě výkazu nedoplatků ze 17. 5. 1999, č.j. 49040/99/398923/2521, nařízení výkonu rozhodnutí prodejem označených nemovitostí k vydobytí pohledávky ve výši 6 893.586,- Kč. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že oprávněný způsobem stanoveným v § 335 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř. ), nedoložil, že nemovitosti jsou ve vlastnictví (spoluvlastnictví) povinného.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný (jednající osobou uvedenou v § 21 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., která má právnické vzdělání) včas dovoláním, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. a důvodnost shledává v nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), konkrétně otázky, zda vlastnické (spoluvlastnické) právo povinného k předmětným nemovitostem bylo řádně doloženo. Odvolací soud vycházeje pouze z výpisů z katastru nemovitostí, v nichž povinný jako vlastník (spoluvlastník) zapsán skutečně není pominul, že 16. 9. 1996 vzniklo na nemovitostech podle ustanovení § 72 odst. 1 a 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen zákon č. 337/1992 Sb. ), zákonné zástavní právo, jehož důsledkem je podle dovolatele zákaz jakékoli dispozice s majetkem, na který bylo vymezeno, vyplývající z ustanovení § 72 odst. 4 cit. zákona. Právní úkony (dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví a darovací smlouva), jimiž povinný s nemovitostmi zatíženými zákonným zástavním právem disponoval, jsou proto ve smyslu ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ), absolutně neplatné (k témuž závěru dospěl i Okresní soud v Šumperku v řízení vedeném pod sp. zn. 16 C 58/97 a Krajský soud v Ostravě v /odvolacím/ řízení vedeném pod sp. zn. 40 Co 548/97), takže povinný vlastnictví k nemovitostem, jejichž prodej se požaduje, nepozbyl. Z uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Protože odvolací soud projednal odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001 v rozporu s bodem 15. hlavy I části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., Nejvyšší soud dovolání proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu projednal a rozhodl o něm rovněž podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2003, sp. zn. 21 Cdo 574/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 9/2003 pod č. 156).

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) nejdříve posuzoval, zda je dovolání přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože užití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž soud prvního stupně návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl, nepředcházelo dřívější odvolacím soudem zrušené rozhodnutí téhož soudu), lze o přípustnosti dovolání uvažovat již jen z pohledu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ ve spojení s § 238a odst. 1 a 2 o.s.ř. je dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Vzhledem k obsahu dovolání a při vázanosti uplatněným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. je možné zásadní právní význam napadeného usnesení spojovat s otázkou, zda listiny, které oprávněný spolu s návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí předložil, jsou způsobilé doložit, že nemovitosti byly v době zahájení řízení o výkon ve vlastnictví povinného.

Protože jde o otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, přičemž její posouzení se promítá nejen do výsledku daného řízení, ale významově zasahuje do širšího kontextu soudní praxe, je dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/ ve spojení s § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř. přípustné.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 335 odst. 1, věty první, o.s.ř. výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí může být nařízen, jen když oprávněný označí nemovitost, jejíž prodej navrhuje, a jestliže listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány, popřípadě též veřejnými listinami notáře doloží, že nemovitost je ve vlastnictví povinného.

Podle ustanovení § 335a odst. 1 o.s.ř. je pro nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí rozhodující stav v době zahájení řízení.

V projednávaném případě oprávněný podáním došlým soudu prvního stupně dne 24. 6. 1999 navrhl nařízení výkonu prodejem nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v Š. na listu vlastnictví č. 3707 pro obec a katastrální území Š. [st. parc. č. 877 (zastavěná plocha) s objektem bydlení č.p. 704, st. parc. č. 878 (zastavěná plocha) se zemědělskou hospodářskou budovou, parc. č. 1991/4 (zahrada) a parc. č. 1991/34 (zahrada)], na listu vlastnictví č. 1165 pro obec a katastrální území Š. [id. 1/3 st. parc. č. 1095 (zastavěná plocha) s objektem bydlení č.p. 918, id. 1/3 parc. č. 1337/5 (zahrada)] a na listu vlastnictví č. 495 pro obec Š. a katastrální území T. [parc. č. 774, 776, 777, 778, 779 a 781 (pozemky ve zjednodušené evidenci)]. Jako vlastnice (spoluvlastnice) ve výpisech z katastru nemovitostí, vyhotovených Katastrálním úřadem v Š. dne 10. 6. 1999, je zapsána Ing. J. K., jež je měla nabýt dohodou o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví z 26. 9. 1996 (nemovitosti na listu vlastnictví č. 3707), darovací smlouvou z 26. 9. 1996 (id. 1/3 nemovitostí na listu vlastnictví č. 1165) a dohodou o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví z 20. 2. 1998 (nemovitosti na listu vlastnictví č. 495). Usnesením ze dne 14. 8. 1998, sp. zn. 40 Co 548/97, jehož opis oprávněný soudu prvního stupně rovněž předložil, Krajský soud v Ostravě (v nalézacím řízení vedeném u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 16 C 58/97 o neúčinnosti právních úkonů povinného vůči věřiteli - oprávněnému) zamítl návrh na vydání předběžného opatření, jež mělo omezit výkon vlastnického (spoluvlastnického) práva Ing. J. K. k nemovitostem zapsaným na listu vlastnictví č. 3707 a 1165, a v důvodech označil dohodu o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví z 26. 9. 1996 za neplatný právní úkon.

Závěr odvolacího soudu, že listiny oprávněným předložené nejsou s to vlastnické (spoluvlastnické) právo povinného k rozhodnému okamžiku doložit, je správný.

Listinami vydanými státním orgánem ve smyslu § 335 odst. 1, věty první, o.s.ř. jsou především výpisy, opisy nebo kopie z katastrálního operátu vyhotovené katastrálním úřadem ve formě stanovené prováděcím právním předpisem. Obsahem katastrálního operátu je i soubor popisných informací, jehož součástí jsou také údaje o vlastnících a jiných oprávněných a o právních vztazích zapisovaných podle zvláštního zákona (srov. § 1 odst. 2, § 2 odst. 4 písm. a/, § 4 odst. 1, 2 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky /katastrální zákon/, ve znění pozdějších předpisů, § 1 odst. 1, 2 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů). Výpisy, opisy nebo kopie z katastrálního operátu jsou veřejnými listinami prokazujícími stav evidovaný v katastru k okamžiku jejich vyhotovení (§ 22 odst. 2 zákona č. 344/1992 Sb.). Jelikož zápis v katastru nemusí vždy odpovídat skutečným právním vztahům k nemovitostem v něm evidovaným, připouští občanský soudní řád, aby oprávněný vlastnictví (spoluvlastnictví) doložil i jinými listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře; vždy však musí jít o takové listiny, které jsou ať již samy o sobě (např. soudní rozhodnutí o určení vlastnictví, o vyklizení, popř. vydání věci) nebo ve vzájemné spojitosti způsobilé vlastnické (spoluvlastnické) právo bez dalšího osvědčit.

Z výpisů z katastru nemovitostí, které oprávněný soudu prvního stupně předložil, vlastnictví (spoluvlastnictví) povinného ke dni zahájení řízení o výkon nevyplývá (oprávněný ostatně netvrdí opak) a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 1998, sp. zn. 40 Co 548/97, vlastnické (spoluvlastnické) právo povinného k předmětným nemovitostem nedeklaruje ani nekonstituuje (v odůvodnění vyslovený právní názor o neplatnosti dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví žádný dopad do exekučních poměrů nemá).

Napadené rozhodnutí přesto za správné považovat nelze.

Je-li jako v projednávaném případě dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).

Povinnost oprávněného doložit způsobem uvedeným v ustanovení § 335 odst. 1, větě první, o.s.ř., že nemovitost je ve vlastnictví (spoluvlastnictví) povinného, je procesní povinností. Jestliže ji nesplní (např. nepředloží žádnou listinu osvědčující vlastnictví), popř. ji splní jen zčásti (tím, že z listiny, kterou předložil, se bez dalšího vlastnictví povinného nepodává), je soud povinen poskytnout mu potřebné poučení (§ 5 o.s.ř.) a vyzvat ho, aby svou procesní povinnost v tomto směru dodatečně splnil v přiměřené lhůtě, kterou mu současně určí. Nedoloží-li oprávněný ani poté vlastnické (spoluvlastnické) právo povinného k nemovitostem, jež mají být exekucí postiženy, soud návrh na nařízení výkonu zamítne.

Vzniklo-li postupem stanoveným v § 71, § 72 odst. 1 a 2 zákona č. 337/1992 Sb., tj. doručením zajišťovacího příkazu z 12. 9. 1996, č.j. FÚ 49267/EO/931/1996-Kou, dne 16. 9. 1996 povinnému, na věcech zákonné zástavní právo (jehož rozsah byl uplatněn na nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. 3707 a 1165 rozhodnutím oprávněného /správce daně/ ze dne 4. 10. 1996, č.j. FÚ 52628/921/96-Hý, a na nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. 495 rozhodnutím ze dne 2. 4. 1997, č.j. FÚ 29604/97/398/923/2567), bylo od vyznačení této skutečnosti na příslušném listu vlastnictví, k němuž mohlo dojít nejdříve ve dnech doručení rozhodnutí o uplatnění rozsahu zástavního práva katastrálnímu úřadu (tj. 4. 10. 1996, resp. 2. 4. 1997), vyloučeno platně provádět jakékoliv změny v majetkových dispozicích s nemovitostmi (srov. § 72 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb.).

Jestliže přesto vlastník s dotčenými nemovitostmi nakládal (převedl je na jiného, uzavřel ve prospěch /bývalé/ manželky dohodu o vypořádání společného jmění atd.), pak přichází v úvahu, že takové právní úkony budou posouzeny jako neplatné (§ 39 obč. zák., § 72 odst. 4, věta druhá, zákona č. 337/1992 Sb.).

Vlastnické (spoluvlastnické) právo povinného ke dni zahájení řízení o výkon rozhodnutí (§ 335a odst. 1 o.s.ř.) lze pak doložit i posledním výpisem z katastru nemovitostí, jež mu svědčí, jestliže zápis vlastnického (spoluvlastnického) práva následný rovněž podle předložené listiny ve smyslu § 335 odst. 1 o.s.ř. je nepochybným důsledkem právního úkonu, který je neplatný.

Tím, že soud prvního stupně oprávněného nepoučil a nevyzval ho, aby dalšími listinami doložil právo povinného k nemovitostem, a odvolací soud tuto okolnost ponechal bez povšimnutí, zatížily řízení vadou ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.; Nejvyšší soud proto rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).

Soud prvního stupně (odvolací soud) je vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1, věta první, o.s.ř.).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. února 2004

JUDr. Pavel Krbek, v.r.

předseda senátu