20 Cdo 5268/2009
Datum rozhodnutí: 28.06.2011
Dotčené předpisy: § 238 o. s. ř., § 238a o. s. ř., § 239 o. s. ř.




20 Cdo 5268/2009


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a) M. Č. , b) M. Č. a c) R. Č. , proti povinnému Doc. MUDr. O. B., CSc ., zastoupenému JUDr. Stanislavem Křečkem, advokátem se sídlem v Praze 2, nám. Míru 15, pro 20 593,90 Kč s příslušenstvím, srážkami ze mzdy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 45 E 3304/2000, o dovolání oprávněného Romana Čonky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2009, č. j. 35 Co 195/2009-184, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud usnesením ze dne 15. 7. 2008, č. j. 45 E 3304/2000-162, k návrhu povinného zastavil výkon rozhodnutí srážkami z důchodu povinného (výrok I.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a oprávněným uložil, aby společně a nerozdílně zaplatili náklady státu ve výši 14 400,- Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 (výrok III.). Soud učinil závěr, že povinný na základě dohody uzavřené mezi ním a původním oprávněným (zemřelým Rudolfem Čonkou) svůj dluh ve výši 55 000,- Kč zaplatil (§ 268 odst. 1 písm. g/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen o. s. ř. ).

Městský soud napadeným rozhodnutím řízení o odvolání povinného (který je podáním z č. l. 170 spisu vzal zpět) zastavil (výrok I.), usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení státu potvrdil (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.).

Usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný c), který doložil doklad o svém právnickém vzdělání (§ 241 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), dovoláním. Jeho přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř.). Uvedl, že v odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně byl sice výslovně napaden výrok III., ale že v něm bylo namítáno, že soud prvního stupně rozhodl na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu, jestliže bylo prokázáno, že dnem 21. 11. 2006 byla nařízena likvidace dědictví, a tedy že za daného stavu na dědice nepřechází žádná aktiva ani pasiva ze zůstavitelova majetku. Z obsahu odvolání je tedy zřejmé, že odvoláním bylo napadeno rozhodnutí soudu prvního stupně v celém rozsahu. Odvolací soud tak pochybil, rozhodl-li pouze o výroku o nákladech řízení. Dále dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že se v souvislosti s námitkou likvidace dědictví nezabýval splněním podmínek řízení, tj. zda nedošlo ke změně poměrů a usnesení o procesním nástupnictví nezměnil. Navrhl tedy, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Právní zástupce povinného se k věci nevyjádřil.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání proti výroku I. napadeného usnesení, jímž odvolací soud postupem podle § 207 odst. 2 o. s. ř. rozhodl o zastavení řízení pro zpětvzetí odvolání povinného, není přípustné.

Není přípustné ani dovolání proti výroku II. a III. napadeného rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení (státu).

Podle ustanovení § 236 odst. l o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o zastavení odvolacího řízení podle § 207 odst. 2 o. s. ř. ani usnesení o nákladech řízení (státu), v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o zastavení řízení pro zpětvzetí či usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročníku 2005, pod číslem 70; usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud proto dovolání oprávněného c) podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn § 243b odst. 5 větou první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř.; povinnému, jenž by měl na jejich náhradu právo, žádné účelně vynaložené náklady v této fázi řízení (podle obsahu spisu) nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. června 2011

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu