20 Cdo 5256/2009
Datum rozhodnutí: 24.08.2011
Dotčené předpisy: § 243b odst. 2 o. s. ř.




20 Cdo 5256/2009


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Reality Pankrác, a.s. , se sídlem v Praze 4, Na Křivině 1371/1 identifikační číslo osoby 27659178, proti povinnému J. J. , zastoupenému Mgr. Karlem Volfem, advokátem se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 28, prodejem movitých věcí, pro 52.978,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 0 E 1486/97, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze z 19. 2. 2009, č. j. 54 Co 573/2008-84, takto:

Dovolání se zamítá .
O d ů v o d n ě n í :
Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze 16. 7. 2008, č. j. 0 E 1486/97-75, jímž obvodní soud ve smyslu ustanovení § 107 odst. 3 o. s. ř rozhodl, že z vykonávacího řízení vystupuje dosavadní oprávněná 3H spol. s.r.o., se sídlem v Praze 4, Na Křivině 1371/1, identifikační číslo osoby 45244481, a že na její místo vstupuje společnost Reality Pankrác, a.s., se sídlem v Praze 4, Na Křivině 1371/1, identifikační číslo osoby 27659178, a to s odůvodněním, že tato společnost vznikla fúzí splynutím a je nástupnickou společností pro společnost NEWHOLDING a.s., se sídlem Na Křivině 1371/1, Praha 4, Michle, identifikační číslo osoby 27440664, zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíle B, vložce 10645, a (původní oprávněnou) společnost 3H spol. s.r.o., se sídlem Na Křivině 1371/1, Praha 4, identifikační číslo osoby 45244481, zapsanou v témže obchodním rejstříku, oddíle C, vložce 6489.

V dovolání, v němž uplatňuje dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., povinný namítá, že nebyl poučen o svém právu vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout, ač již v odvolání zdůrazňoval své podezření, že bude-li jeho věc opět přidělena senátu 54 Co, mohl by ve věci rozhodovat podjatý či vyloučený soudce, což se v předmětném případě skutečně stalo, jelikož v předmětném případě rozhodoval také soudce JUDr. Zdeněk Stibral, o němž má povinný zato, že lze pochybovat o jeho nepodjatosti. Dovozuje tedy, že v důsledku nesplnění poučovací povinnosti ze strany soudu ve věci zřejmě rozhodoval vyloučený soudce . Další vadou řízení je podle jeho názoru nesprávné označení exekučního titulu v odůvodnění napadeného usnesení, jelikož tímto titulem nebyl, jak nesprávně uvádí odvolací soud, platební rozkaz ze 6. 12. 1994, nýbrž rozsudek ze 6. 12. 1996.

Nesprávné právní posouzení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. povinný spatřuje ve skutečnosti, že ač původní oprávněná ztratila způsobilost být účastníkem řízení dnem 12. 2. 2007, soud prvního stupně o procesním nástupnictví nerozhodl ihned, jak to vyžaduje ustanovení § 107 odst. 1 o. s. ř., takže podle jeho názoru došlo de facto k přerušení řízení, což však na základě § 254 odst. 2 o. s. ř. není možné, a došlo tedy k zastavení řízení. V zastaveném řízení pak nemohlo být vydáno ani odvoláním napadené usnesení ze 16. 7. 2008, č. j. 0 E 1486/97-75. Nesprávné právní posouzení spatřuje také v tom, že výkon rozhodnutí vůbec neměl být nařízen a probíhá nezákonně.

Dovolání, přípustné podle § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., není důvodné.

Dovozuje-li totiž povinný, že došlo de facto k přerušení řízení , a s ohledem na ustanovení § 254 odst. 2 o. s. ř. i k jeho zastavení, nemá tato úvaha oporu v občanském soudním řádu, jelikož jeho ustanovení § 107 odst. 1 ve spojení s ustanoveními § 168 odst. 2 a § 169 odst. 1 soudu předepisuje povinnost usnesení o přerušení řízení písemně vyhotovit a doručit, ani v obsahu spisu, z nějž neplyne, že by takové usnesení bylo (vůbec) vydáno. Totéž pak platí o dovolatelově úvaze o zastavení řízení.

Námitka nezákonnosti nařízení výkonu rozhodnutí je v předmětné souvislosti nerelevantní, jelikož napadené rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně podle § 107 odst. 1 věty druhé o. s. ř. o tom, s kým bude ve vykonávacím řízení (po již pravomocném nařízení výkonu) pokračováno , na posouzení správnosti či jak uvádí dovolatel zákonnosti nařízení výkonu nespočívá (§ 241a odst. 2 písm. b o. s. ř.).

Pokud jde o námitku nesprávnosti označení exekučního titulu v odůvodnění napadeného usnesení, ta není způsobilá být kterýmkoli ze tří dovolacích důvodů taxativně vypočtených v ust. § 241a odst. 2, 3 o. s. ř.

Způsobilým dovolacím důvodem není ani námitka nedostatku poučení povinného ze strany soudu o jeho právu vyjádřit se k osobám soudců a přísedících. Jestliže totiž účastník nebyl v rozporu s § 15a odst. 1 větou druhou o. s. ř. poučen o svém právu vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout, nemá to za následek vadu řízení, která by mohla mít vliv na věcnou správnost rozhodnutí vydaných v probíhajícím řízení. Nedostatek poučení v tomto směru má pouze následek uvedený v § 15a odst. 2 větě druhé, tedy že účastník, který nebyl poučen, může námitku podjatosti uplatnit i po uplynutí lhůt pro ni jinak předepsaných v § 15a odst. 2 větě první (viz též např. rozsudek Nejvyššího soudu ze 17. 5. 2005, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 8/2005 pod poř. č. 121, případně z literatury Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I., § 1-200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, 82 s., vysvětl. 2).

Povinný, jenž se (v závěru prvního odstavce bodu III. dovolání na čl. 107) pouze omezil na obecné konstatování, že v důsledku nedostatku poučení ze strany soudu zřejmě ve věci rozhodoval vyloučený soudce , však námitku podjatosti, jež by splňovala náležitosti předepsané ustanovením § 15 a odst. 3 o.s.ř., v dovolání ani jiném podání neuplatnil. Pokud jde o odvolání (čl. 77), v něm pouze vznesl požadavek, aby v odvolacím řízení věc projednával soudce (senát), který je soudcem zákonným a tedy nepodjatým, což spolu úzce souvisí , jinak v něm jen kritizoval nesprávný úřední postup (navíc nejmenovaného) soudce a jeho ještě horší právní názor . Jak však plyne z ustanovení § 14 odst. 4 o.s.ř., okolnosti spočívající v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech, důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou.

S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že se povinnému prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání jako nedůvodné podle § 243b odst. 2 části věty před středníkem, odst. 6 o. s. ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť tímto jeho usnesením řízení nekončí (§ 243b odst. 5 věta prvá, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. srpna 2011

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r. předseda senátu