20 Cdo 5255/2007
Datum rozhodnutí: 15.04.2008
Dotčené předpisy:





20 Cdo 5255/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy


senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného M. J. u P., proti povinné M. T., zastoupené advokátem, provedením prací a výkonů, vedené u Okresního soudu Praha- západ pod sp. zn. 13 Nc 3324/2006, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. února 2007, č. j. 28 Co 128/2007-18, takto:


Dovolání se odmítá.


O d ů v o d n ě n í :


Krajský soud v Praze v záhlaví citovaným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 4. září 2006, č. j. 13 Nc 3324/2006-4, kterým okresní soud nařídil podle rozhodnutí Městského stavebního úřadu v J. u P. ze dne 16. června 2004, č. j. 256/04/D, k vymožení povinnosti odstranit stavbu oplocení pozemku č. kat. 404/1, 405 v k. ú. J. u P., provedené v rozporu se sdělením Městského úřadu v J. u P. vydaným dne 23. září 2003, č. j. 910/03/D, a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci, jejímž provedením pověřil soudní exekutorku.


Proti tomuto rozhodnutí krajského soudu podala povinná včas dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Povinná odůvodnila dovolání poukazem na dovolací důvod podle § 241a odst. 2 o. s. ř. a namítla, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. S odkazem na výrok exekučního titulu, sdělení městského stavebního úřadu ze dne 23. září 2003, č. j. 910/03/D, a své ohlášení ze dne 9. září 2003 adresované městskému úřadu, dovolatelka namítla, že exekuční titul není pro svou neurčitost materiálně vykonatelný. Dovolatelce byla uložena povinnost odstranit stavbu (oplocení), která byla provedena v rozporu se sdělením městského stavebního úřadu ze dne 23. září 2003, č. j. 910/03/D. O které části oplocení se jedná, ovšem již dnes nelze zjistit, neboť ne všechny nově instalované části oplocení jsou s tímto sdělením v rozporu. Pochybnosti, které, co do uložené povinnosti vzbuzuje výrok rozhodnutí, přitom nelze odstranit ani za pomoci jeho odůvodnění. Proto dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu a jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dovolatelka dále navrhla, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost exekučního titulu, neboť hrozí, že výkonem prací (odstraněním oplocení) dojde k nevratnému zásahu do jejího majetku.


Oprávněný se k dovolání povinné nevyjádřil.


Dovolání povinné není přípustné.


Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jež podle § 238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen zákon č. 120/2001 Sb. ) je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).


Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.


Povinná argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam dovolacímu soudu nepřednesla, a ani hodnocením argumentů vznesených v dovolání k takovému závěru dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.


Podle § 261a odst. 1 o. s. ř. a § 40 zákona č. 120/2001 Sb. lze výkon rozhodnutí nařídit jen tehdy, obsahuje-li rozhodnutí označení oprávněné a povinné osoby, vymezení rozsahu a obsahu povinností, k jejichž splnění byl výkon rozhodnutí navržen, a určení lhůty ke splnění povinnosti.


Jednou ze základních náležitostí materiální vykonatelnosti tedy je, aby v něm byl vymezen rozsah a obsah povinností, k jejichž splnění byl výkon rozhodnutí nařízen. Soudu, který provádí výkon rozhodnutí, tedy přísluší posoudit, zda rozhodnutí k výkonu navržené ukládá povinnému povinnosti jež lze vskutku vykonat, jinak pro nedostatek (materiální) vykonatelnosti předloženého titulu návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítne. Neobsahuje-li exekuční titul všechny předpoklady materiální vykonatelnosti ( § 261a odst. 1 o. s. ř., § 40 zákona č 120/2001 Sb.) může podle něj být výkon rozhodnutí nařízen jen v případě, že chybějící údaje nebo údaje v něm uvedené nepřesně, nesrozumitelně nebo neurčitě lze doplnit nebo nahradit postupem podle § 40 odst. 2 a 3 zákona č. 120/2001 Sb. Není-li možné z titulu náležitosti materiální vykonatelnosti dovodit ani výkladem s přihlédnutím k povaze uložené povinnosti nebo ke způsobu výkonu rozhodnutí, nemůže takový titul být způsobilým podkladem pro nařízení výkonu rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2004, sp. zn. 20 Cdo 965/2003).


V posuzovaném případě je ve výroku podkladového rozhodnutí Městského stavebního úřadu v J. u P. ze dne 16. června 2004, č. j. 256/04/D, přímo uvedeno, že tento úřad rozhodl podle § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona , tj. zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (zrušen s účinností od 1. ledna 2007 zákonem č. 183/2006 Sb.) a povinné výslovně uložil povinnost odstranění stavby oplocení pozemků č. kat. 404/1, 405 v k. ú. J. u P. provedené v rozporu se sdělením MěSÚ vydaného dne 23. 9. 2003 pod č. j. 910/03/D. , a to nejpozději do 2 měsíců ode dne právní moci tohoto rozhodnutí. Totéž plyne z poukazu na ustanovení § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., podle něhož stavební úřad nařídí vlastníku stavby nebo zařízení odstranění stavby nebo zařízení postavené bez stavebního povolení či ohlášení nebo v rozporu s ním. Odstranění stavby se nenařídí, pokud stavebník prokáže, že stavba je v souladu s veřejným zájmem, zejména s územně plánovací dokumentací, cíli a záměry územního plánování, obecnými technickými požadavky na výstavbu, technickými požadavky na stavby a zájmy chráněnými zvláštními předpisy a jestliže stavebník v řízení o odstranění stavby podá žádost o její dodatečné povolení a předloží podklady a doklady vyžádané stavebním úřadem v jím stanovené lhůtě a v rozsahu jako k žádosti o stavební povolení. Jaké části stavby (oplocení) má povinná odstranit, je dále konkretizováno v odůvodnění tohoto rozhodnutí, z něhož vyplývá, že jako části oplocení, které jsou v rozporu se sdělením ze dne 23. září 2003, č. j. 910/03/D, úřad vyhodnotil ty části, na které bylo použito strojové pletivo výšky cca 1,6 m do ocelových použitých sloupků výšky cca 2 m (str. 2 rozhodnutí).


Proto závěr odvolacího soudu o materiální vykonatelnosti exekučního titulu je správný.


Pokud jde o dovolatelkou uplatněný dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (povinná odůvodnila dovolání poukazem na ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. a uvedla, že rozhodnutí je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), tak jednak dovolatelka jen ohlásila existenci tohoto důvodu, aniž blíže uvedla, v čem spatřuje vadu řízení, jednak takový důvod není sám o sobě způsobilý založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř. dovolací soud přihlédne k vadě podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání přípustné; o takový případ se však v posuzované věci nejedná.


Pro úplnost pak zbývá dodat, že podle § 243 o. s. ř. může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí. Užití institutu odkladu vykonatelnosti v řízení o dovolání proti usnesením vydaným ve věcech výkonu rozhodnutí vyjmenovaných v § 238a odst. 1 písm. c) a d) o. s. ř. je ovšem z povahy věci vyloučeno. O tom, že podanému návrhu nelze vyhovět dovolací soud zvláštní rozhodnutí nevydává (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. 20 Cdo 873/2005, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. června 2006, sp. zn. 20 Cdo 1084/2006).


Protože dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.


O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 15. dubna 2008


JUDr. Antonín Draštík, v. r.


předseda senátu