20 Cdo 5241/2016
Datum rozhodnutí: 11.01.2017
Dotčené předpisy: § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



20 Cdo 5241/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného Ing. J. R. , zastoupeného Mgr. Petrem Pleštilem, advokátem se sídlem v Praze 5, Ovčí hájek 2172/42, proti povinnému GRAPE SC, a. s. , se sídlem v Praze 1, Štěpánská 621/34, identifikační číslo osoby 25708783, zastoupenému JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 28, pro 40 582,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 326/2013, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2016, č. j. 23 Co 134/2016-424, takto:

Dovolání se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 8. 1. 2016, č. j. 49 EXE 326/2013-372, kterým obvodní soud zamítl návrh povinného ze dne 15. 4. 2014 na zastavení exekuce.

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen o. s. ř. .

Dovolání není přípustné, protože usnesením odvolacího soudu nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (§ 238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.). I přes závěr (zřejmě ojedinělý) vyslovený v usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 5. 2014, sp. zn. II. ÚS 1390/14, stále platí, že ustanovení § 238 odst. 1 odst. písm. d) o. s. ř. se přitom užije rovněž v případě, že dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o návrhu na zastavení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 20 Cdo 1977/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 27. února 2014, sp. zn. III. ÚS 346/14, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2013, sp. zn. 20 Cdo 2452/2013 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1995/2016; obdobně též viz odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2014, sp. zn. 30 Cdo 1078/2014 (uveřejněné pod číslem 74/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].

Dovolací soud proto nevidí důvod, pro který by nebylo lze zmíněné zákonné ustanovení i v tomto případě aplikovat.

Nejvyšší soud tedy dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.,
o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. ledna 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu