20 Cdo 5228/2009
Datum rozhodnutí: 26.05.2011
Dotčené předpisy: § 97 odst. 1 předpisu č. 94/1963Sb.




20 Cdo 5228/2009


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného L. P. , zastoupeného JUDr. Ivo Palkoskou, advokátem se sídlem v Kladně, Kleinerova 24, proti povinnému L. P. , zastoupenému Mgr. Janem Kutějem, advokátem se sídlem v Praze 5, Preslova 1269/17, pro 10 000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 17 Nc 5279/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2009, č. j. 31 Co 237/2008-170, takto:

Dovolání proti části výroku, jíž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že exekuce nařízená usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 12. 6. 2007, č. j. 17 Nc 5279/2007-6, se pro částku 2 500,- Kč nezastavuje, se zamítá ; jinak se dovolání odmítá .

O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Kladně usnesením ze dne 5. 3. 2008, č. j. 17 Nc 5279/2007-55, ve výroku I. zamítl návrh povinného na odklad exekuce, nařízené usnesením téhož soudu ze dne 12. 6. 2007, č. j. 17 Nc 5279/2007-6, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 10 000,- Kč (dlužné výživné za měsíce únor, březen, duben a květen 2007) a pro náklady exekuce, současně nařízenou exekuci do částky 2 500,- Kč (výživné za únor 2007) zastavil (výrok II.) a návrh povinného, aby zastavil exekuci v celém rozsahu, zamítl (výrok III.).

Krajský soud napadeným rozhodnutím k odvolání obou účastníků usnesení soudu prvního stupně změnil ve výroku II. tak, že exekuce se pro částku 2 500,- Kč nezastavuje, v ostatních výrocích usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Vyšel ze stejného zjištění jako soud prvního stupně, že vymáhaná částka představuje výživné za měsíce únor až květen 2007; na rozdíl od okresního soudu však dospěl k závěru, že částka 2 500,- Kč, zaplacená povinným dne 8. 1. 2007, nepředstavuje výživné na únor 2007, ale bylo jí uhrazeno výživné za leden 2007. K tomu dospěl na základě zjištění, že povinný po obdržení exekučního titulu (27. 11. 2006) začal počínaje měsícem prosincem 2006 platit zvýšené výživné 2 500,- Kč, přičemž takto zaplatil výživné za prosinec 2006 dne 11. 12. 2006 a za leden 2007 dne 8. 1. 2007. Že se nejedná o výživné na únor 2007, odvolací soud dovodil i z obsahů podání povinného založených ve spise, např. z odvolání proti usnesení o nařízení exekuce, z něhož plyne, že povinný považoval exekuční titul od 9. 2. 2007 na neúčinný, neboť se domníval, že se vztahuje na období nezletilosti oprávněného. Pokud jde o výživné za měsíce březen a duben 2007, dospěl shodně jako soud prvního stupně k závěru, že částka 5 000,- Kč, kterou povinný zaslal oprávněnému formou šeku spolu s dopisem ze dne 5. 2. 2007, představuje dar k jeho 18. narozeninám, nikoliv výživné. Současně dospěl k závěru, že povinný nezaplatil ani výživné za měsíc květen 2007, neboť zaslání finanční částky oprávněnému doporučeným dopisem z 29. 5. 2007, který však oprávněný odmítl převzít, soud za řádné splnění povinnosti nepovažoval a vysvětlil, že za řádné plnění dluhu je třeba považovat takové plnění, z něhož je zřejmé, že je plněn konkrétní dluh. Tak tomu však není v případě zaslání dopisu, neboť adresátovi není obsah zásilky znám. Vznesenou námitku podjatosti nepovažoval odvolací soud za důvodnou.

V dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. a), písm. c) a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o. s. ř. ), a z jehož obsahu je zřejmé, že směřuje proti té části výroku, jímž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. a potvrdil výrok III. usnesení soudu prvního stupně, povinný namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř.). Za vady řízení považuje především to, že ve věci rozhodovali vyloučení soudci a že došlo k porušení jeho procesních práv. Uvedl, že jednání před odvolacím soudem vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudu, upozornil na nepřátelský postoj odvolacího senátu vůči němu, když JUDr. Dýšková se vysmívala všemu, co řekl. Odvolací soud mu rovněž nedovolil zvolit si zástupce, ačkoliv o to v průběhu odvolacího jednání požádal. Dále nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že částka, kterou oprávněnému poslal, byl dar k jeho narozeninám. V dopise ani na šeku uvedenou částku jako dar neoznačil, o dar se nemohlo jednat ani proto, že v dané době měl vůči oprávněnému právní povinnost platit výživné. Nesouhlasil ani se závěrem odvolacího soudu, že částka 2 500,- Kč představovala výživné za měsíc leden 2007. Jestliže má být výživné placeno do 15. dne v měsíci předem, je zřejmé, že tato platba představovala výživné na měsíc únor 2007. Výkladu termínu platba výživného do každého 15. dne v měsíci předem přisuzuje zásadní právní význam, neboť ho soudy vykládaly rozdílně. Konečně nesouhlasil ani se závěrem odvolacího soudu o plnění zaslaném oprávněnému formou doporučeného dopisu. Uvedl, že zákon takový způsob platby nezakazuje. Syn mu přitom nesdělil, zda má nějaký účet, popř. u jakého peněžního ústavu. Připomněl, že oprávněný již formou dopisu plnění přijal - odvolacím soudem tvrzený dar 5 000,- Kč. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolací soud projednal věc podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (Část první, bod II. Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání proti té části výroku usnesení, jíž odvolací soud změnil usnesení okresního soudu tak, že nařízená exekuce se pro částku 2 500,- Kč nezastavuje, je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a), § 238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř., ve spojení s § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen zákon č. 120/2001 Sb. ), není však důvodné.

Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) i k vadám podle ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; Jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.).

Dovolatel předně namítal, že ve věci rozhodovali podjatí soudci (§ 229 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.). Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 12. 2008, č. j. Nco 159/2008-117, Ncd 705/2008, však bylo mimo jiné rozhodnuto, že JUDr. Alena Rejhová, JUDr. Jitka Dýšková a JUDr. Jiří Švehla nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 31 Co 237/2008.

Nedůvodná je rovněž námitka dovolatele, že mu odvolací soud neumožnil zvolit si zástupce. Povinný byl o termínu jednání odvolacího soudu, jež se konalo 17. 3. 2009, včas v souladu s § 215 odst. 1 o. s. ř. vyrozuměn (zásilku si převzal 23. 2. 2009), takže si zástupce mohl zvolit. Požádal-li poté o odročení jednání odvolacího soudu z důvodu, že si chce zvolit zástupce, nebyl odvolací soud povinen této žádosti vyhovět, odůvodnil-li ji povinný pouze tím, že si chce zástupce zvolit proto, aby se nemusel exekučního jednání osobně účastnit.

Jiné vady řízení dovolatel nenamítal a ze spisu ani nevyplývají. Předmětem dovolacího přezkumu je proto závěr odvolacího soudu, že důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. pro zánik dluhu na výživném ve výši 2 500,- Kč není dán.

V tomto směru však dovolatel svými námitkami v zásadě odvolacímu soudu vytýká, že po provedeném dokazování nesprávně vyhodnotil poskytnutí částky 2 500,- Kč jako výživné na měsíc leden 2007. Tím však nenapadá správnost právního posouzení věci, ale vyjadřuje kritiku samotného hodnocení důkazů, jež však se zřetelem k zásadě volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) nelze napadnout žádným dovolacím důvodem. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze totiž usuzovat jen ze způsobů, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry, například namítat, že z provedených důkazů vyplývá skutkové zjištění jiné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1507/2006). V souzené věci přitom nečiní potíže výklad pojmu platba výživného do každého 15. dne v měsíci předem .

Podle § 97 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., zákon o rodině, ve znění pozdějších předpisů, výživné je třeba platit v pravidelných opětujících se částkách, s výjimkou případů podle § 94 odst. 2 a § 97 odst. 2, které jsou splatné vždy na měsíc dopředu.

Z citovaného ustanovení vyplývá obecný závěr, že stanovené výživné je splatné pro kalendářní měsíc nejpozději do první poloviny měsíce (srov. např. i JUDr. Milan Holub, JUDr. Hana Nová, JUDr. Jana Sladká Hyklová, Zákon o rodině, Komentář a předpisy související, Linde Praha, a.s., Praha 2007, s. 339). Výživné na měsíce leden proto musí být nejpozději zaplaceno do 15. ledna příslušného kalendářního roku, nestanoví-li rozhodnutí jiný den splatnosti (např. do 5. dne v měsíci předem).

Protože povinnému se prostřednictvím uplatněných námitek nepodařilo správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit, Nejvyšší soud jeho dovolání proti části výroku usnesení, jíž odvolací soud změnil usnesení okresního soudu tak, že nařízená exekuce se pro částku 2500,- Kč nezastavuje, zamítl (§ 243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).

Dovolání proti té části výroku usnesení, jíž odvolací soud potvrdil usnesení okresního soudu o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce v celém rozsahu, není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí či exekuce, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je v daném případě vyloučeno (rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější odvolacím soudem zrušené rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Ačkoliv dovolatel přikládá napadenému rozhodnutí po právní stránce zásadní právní význam, hodnocením jeho námitek v obsažených v dovolání k tomuto závěru dospět nelze.

Stejně, jak již bylo uvedeno výše, dovolatel totiž svými námitkami zpochybňuje hodnocení důkazů odvolacím soudem (obsah dopisu ze dne 5. 2. 2007 týkající se zaslání 5 000,- Kč, č. l. 13, zaslání peněz v doporučeném dopise ze dne 28. 5. 2007, který oprávněný odmítl převzít, č. l. 150). Proto i zde platí, že hodnocení důkazů nelze napadnout žádným dovolacím důvodem vzhledem k zásadě volného hodnocení důkazů.

Protože proti části výroku usnesení, jíž odvolací soud potvrdil usnesení okresního soudu o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce v celém rozsahu, není dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. května 2011
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu