20 Cdo 5226/2016
Datum rozhodnutí: 22.11.2016
Dotčené předpisy: § 238 odst. 1 písm. d)) předpisu č. 99/1963Sb.



20 Cdo 5226/2016 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné SERRAGHIS LOAN MANAGEMENT LTD , se sídlem Afentrikas 4, Afentrica Court, Office 2, 6018, Larnaca, Kypr, identifikační číslo osoby HE 257931, zastoupené Mgr. Jiřím Žákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní č. 28, proti povinné J. N. , D., zastoupené JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Sokolská č. 295/37, pro 12 022,17 Kč s příslušenstvím, vedené u JUDr. Miloslava Zwiefelhofera, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 3, pod sp. zn. 144 EX 12102/15, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. července 2016, č. j. 9 Co 65/2016-67, takto:

Dovolání povinné se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. července 2016, sp. zn. 9 Co 65/2016-67, kterým bylo potvrzeno usnesení soudního exekutora JUDr. Miloslava Zwiefelhofera, Exekutorský úřad Praha 3, ze dne 9. 12. 2015, č. j. 144 EX 12102/15-47, o částečném zastavení exekuce, podle ustanovení § 243 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) dále jen o. s. ř. , podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. odmítl, protože směřuje do údajně absentujícího výroku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč.
Dovolatelka totiž má za to, že odvolací soud měl napadené rozhodnutí soudního exekutora změnit tak, že exekuce se zastavuje zcela a nikoliv jen pro v usnesení soudního exekutora uvedené zákonné úroky z prodlení (z částky 5 000 Kč od 20. 4. 2010 do 20. 5. 2010, z částky 10 000 Kč od 21. 5. 2010 do 21. 6. 2010, z částky 15 000 Kč od 22. 6. 2010 do 20. 7. 2010, z částky 20 000 Kč od 21. 7. 2010 do 20. 8. 2010, z částky 25 000 Kč od 21. 8. 2010 do 20. 9. 2010, z částky 30 000 Kč od 21. 9. 2010 do 19. 10. 2010, z částky 35 000 Kč od 20. 10. 2010 do 18. 11. 2010, z částky 40 000 Kč od 19. 11. 2010 do 20. 12. 2010, z částky 45 000 Kč od 21. 12. 2010 do 26. 1. 2011, z částky 50 000 Kč od 27. 1. 2011 do 28. 2. 2011, z částky 55 000 Kč od 1. 3. 2011 do 28. 3. 2011, z částky 60 000 Kč od 29. 3. 2011 do 27. 4. 2011, z částky 65 000 Kč od 28. 4. 2011 do 24. 6. 2011, z částky 70 000 Kč od 25. 6. 2011 do 28. 7. 2011, z částky 75 000 Kč od 29. 7. 2011 do 26. 9. 2011 a z částky 80 000 Kč od 27. 9. 2011 do zaplacení). Exekuce měla být podle povinné zastavena i ohledně uspokojení v exekuci dosud nevypořádané pohledávky oprávněné ve výši 12 022,17 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 95 842,46 Kč od 20. 11. 2009 do 15. 12. 2009, z částky 92 022,17 Kč od 16. 12. 2009 do 19. 4. 2010, z částky 87 022,17 Kč od 20. 4. 2010 do 20. 5. 2010, z částky 82.022,17 Kč od 21. 5. 2010 do 21. 6. 2010, z částky 77 022,17 Kč od 22. 6. 2010 do 20. 7. 2010, z částky 72 022,17 Kč od 21. 7. 2010 do 20. 8. 2010, z částky 67 022,17 Kč od 21. 8. 2010 do 20. 9. 2010, z částky 62 022,17 Kč od 21. 9. 2010 do 19. 10. 2010, z částky 57 022,17 Kč od 20. 10. 2010 do 18. 11. 2010, z částky 52 022,17 Kč od 19. 11. 2010 do 20. 12. 2010, z částky 47 022,17 Kč od 21. 12. 2010 do 26. 1. 2011, z částky 42 022,17 Kč od 27. 1. 2011 do 28. 2. 2011, z částky 32 022,17 Kč od 1. 3. 2011 do 28. 3. 2011, z částky 32 022,17 Kč od 29. 3. 2011 do 27. 4. 2011, z částky 27 022,17 Kč od 28. 4. 2011 do 24. 6. 2011, z částky 22 022,17 Kč od 25. 6. 2011 do 28. 7. 2011, z částky 17 022,17 Kč od 29. 7. 2011 do 26. 9. 2011 a z částky 12 022,17 Kč od 27. 9. 2011 do zaplacení. Ze spisu, jakož i z dovoláním napadeného usnesení se podává, že ohledně vymožení částky 80 000 Kč byla exekuce zčásti zastavena již dříve, a to usnesením soudního exekutora JUDr. Zwiefelhofera ze dne 19. 11. 2015, č. j. 144 Ex 12102/15-44, takže ohledně vymožení jiného plnění se již exekuce nevede.
Obiter dictum se dodává, že jak z usnesení soudního exekutora JUDr. Zwiefelhofera ze dne 9. 12. 2015, č. j. 144 EX 12102/15-47, tak z dovoláním napadeného usnesení je zřejmé, že soudní exekutor rozhodoval o návrhu povinné na zastavení exekuce pouze v té jeho části, v níž oprávněná vyslovila se zastavením exekuce souhlas. V části, v níž exekuce nebyla zastavena, bude o návrhu oprávněné na zastavení exekuce rozhodnuto soudem a nikoliv exekutorem, viz strana 5, odstavec 3 dovoláním napadeného rozhodnutí. Postup, podle něhož soudní exekutor vyhoví návrhu na zastavení exekuce v části, v níž oprávněná s návrhem povinné na zastavení exekuce souhlasí, s tím, že o zastavení exekuce ve zbytku posléze rozhodne exekuční soud, nevybočuje z mezí ustanovení § 55 odst. 4,5 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu. Naopak vystihuje podstatu těchto ustanovení, podle nichž předmětem rozhodování exekučního soudu o návrhu na zastavení exekuce má být jen to vymáhané plnění, ohledně něhož je mezi účastníky neshoda, zda má být i nadále předmětem exekuce.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. listopadu 2016
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu