20 Cdo 5210/2008
Datum rozhodnutí: 26.11.2010
Dotčené předpisy: § 46 odst. 5 o. s. ř.




20 Cdo 5210/2008


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného Ing. A. V., CSc. , zastoupeného JUDr. Františkem Kollmanem, advokátem se sídlem v Náchodě, Komenského 511, proti povinné J. V. , pro 21.643,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Nc 9084/2007, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze 7. 1. 2008, č. j. 21 Co 592/2007-30, takto:

I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením z 9. 8. 2007, č. j. 37 Nc 9084/2007-6, okresní soud nařídil exekuci, jejímž provedením pověřil navrženého soudního exekutora.

K odvolání povinné, odůvodněnému tvrzením, že k exekuci navržený rozsudek nebyl řádně doručen, jelikož v době jeho uložení na poště (16. 5. 2007) se její obecný zmocněnec na adrese, kam mu bylo doručováno, již nezdržoval, protože dne 13. 5. 2007 byl vzat do vazby, krajský soud napadeným usnesením změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl. Jako nedůvodnou kvalifikoval námitku oprávněného, že zásilka byla řádně doručena fikcí na adresu sdělenou zmocněncem v plné moci (N., K.), a to s odůvodněním, že zásilka na této adrese nebyla uložena, a že tudíž nebyla v místě doručování zanechána výzva k vyzvednutí písemnosti podle § 50c odst. 1 o. s. ř., v důsledku čehož nemohla ani začít běžet lhůta podle § 50c odst. 4 o. s. ř., s jejímž marným uplynutím zákon spojuje fikci doručení. Okresní soud se zmocněnci povinné (žalované) předtím pokusil doručit dvakrát, a to na adresu uvedenou v plné moci, tedy N., K., a dále na adresu H. K., M. H., obě zásilky však byly bez uložení vráceny nedoručené s poznámkou pošty adresát neznámý. Třetí zásilka, obsahující potvrzující rozsudek krajského soudu, doručovaná zmocněnci povinné na adresu D. L., u F. N., byla u pošty uložena 16. 5. 2007 a jako nevyzvednutá vrácena okresnímu soudu 5. 6. téhož roku. Ze zprávy Vězeňské služby ČR krajský soud zjistil, že zmocněnec povinné byl dodán do vazby ve věznici v Hradci Králové dne 14. 5. 2007.

V dovolání oprávněný namítá posuzováno podle obsahu podání nesprávné právní posouzení věci; naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. spatřuje v závěru odvolacího soudu, že zmocněnci povinné nebyl k exekuci navržený rozsudek řádně doručen, a že zde tudíž není formálně vykonatelný exekuční titul. Dovolatel má za to, že prosté oznámení nové adresy zmocněnce, obsažené v odvolání povinné (žalované) do rozsudku, jenž má být vykonán, nemá náležitosti udělení plné moci obecnému zmocněnci. Postup České pošty, že adresát zásilky je na adrese neznámý, je neprůkazný a v rozporu s občanským soudním řádem, proto se domnívá, že již doručování na adresu N., K., uvedenou v písemném zmocnění uděleném zmocněnci, bylo správné, což ostatně dosvědčuje i převzetí korespondence (např. rozsudek okresního soudu) na výše uvedené adrese.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).

Jelikož vady podle ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/ a b/, odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmatečnosti), ani vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud je-li dovolání přípustné povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že zmocněnci povinné nebyl k exekuci navržený rozsudek řádně doručen, a že zde tudíž není formálně vykonatelný exekuční titul.

Dovolání, přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není důvodné.

Podle první věty ustanovení § 46 odst. 1 o. s. ř. písemnost určenou fyzické osobě soud předá doručujícímu orgánu k doručení na adresu jejího bytu, jejího místa podnikání, jejího pracoviště nebo místa, kde se zdržuje.

Podle první věty ustanovení § 46 odst. 3 o. s. ř. nebyla-li fyzická osoba zastižena na adrese uvedené v odstavci 1 a písemnosti ji nebyla doručena ani na jiném místě, doručující orgán písemnost, která jí má být doručena do vlastních rukou, uloží.

Podle § 50c odst. 4 o. s. ř. ve znění účinném k datu 16. 5. 2007, kdy byl rozsudek krajského soudu doručován zmocněnci povinné uložením na poště, nebude-li uložená písemnost vyzvednuta do tří dnů nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Z uvedených ustanovení i jejich vzájemné souvislosti plyne, že (nejde-li o případ uvedený v druhé větě § 46 odst. 1, kdy soud písemnost předává k doručení na adresu jiného místa v České republice, kterou mu fyzická osoba sdělí, jestliže o takové doručení požádá, a o takový případ skutečně v souzené věci nejde) k doručení písemnosti fikcí podle § 50c odst. 4 o. s. ř. může dojít jen tehdy, jde-li o písemnost uloženou . Je tedy správný závěr odvolacího soudu, že k účinnému doručení k exekuci navrženého rozsudku nemohlo dojít na adresách N., K. ani H. K., M. H., jelikož obě zásilky byly jako neuložené vráceny okresnímu soudu s poznámkou pošty, že zmocněnec povinné je na uvedené adrese neznámý. Pokud pak jde o třetí zásilku obsahující exekuční titul, doručovanou zmocněnci na adresu D. L., u F. N., ta sice uložena byla, avšak v rozporu s ustanovením § 46 odst. 5 o. s. ř. za stavu, kdy se zmocněnec povinné na této adrese prokazatelně nezdržoval, jelikož byl dva dny předtím vzat do vazby. Závěr odvolacího soudu je tedy správný i ve vztahu k tomuto třetímu doručení.

Argumentuje-li oprávněný adresou, kterou považuje za kontaktní , uvedenou v plné moci vystavené povinnou zmocněnci, a dovozuje-li dále, že takto provedená změna kontaktní adresy nemá náležitosti k udělení plné moci obecnému zmocněnci, což podle dovolacího soudu nelze vyložit jinak, než tak, že podle oprávněného nemá sdělení nové adresy jakýkoli význam pro následné doručování písemností, nemá tato argumentace oporu v žádném ustanovení občanského soudního řádu ani jiného předpisu. Jinými slovy byla-li soudu z podání samotné povinné známa změněná adresa jejího zmocněnce, soud postupoval správně, pokusil-li se doručit na adresu D. L., u F. N. (zejména za stavu, kdy z obou předchozích adres byla písemnost jako nedoručená vrácena s poznámkou, že adresát je neznámý), na čemž nic nemůže změnit skutečnost, že v pořadí první adresa byla soudu sdělena v rámci předložení plné moci. To, že ani v pořadí třetí doručení nebylo možno považovat za řádné, je pak důsledkem skutečnosti, že zmocněnci povinné byla písemnost doručena již v době, kdy se na této adrese fakticky nezdržoval. I v tomto směru je tedy závěr odvolacího soudu správný.

V dovolání namítaná skutečnost, že zmocněnec povinné na adrese označované oprávněným jako kontaktní převzal rozsudek okresního soudu na věci nic nemění, jelikož pro zodpovězení otázky, zda exekuční titul je formálně vykonatelný, je v daném případě relevantní, zda a případně kdy byl doručován (a doručen) rozsudek odvolacího soudu.

S ohledem na výše uvedené nutno uzavřít, že se oprávněnému prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání jako nedůvodné podle § 243b odst. 2 části věty před středníkem, odst. 6 o. s. ř. zamítl.

Dovolatel procesně úspěšný nebyl, povinné, jež by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 234b odst. 5 věty první o. s. ř. výrok shora uvedený.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. listopadu 2010

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu