20 Cdo 5202/2007
Datum rozhodnutí: 19.12.2007
Dotčené předpisy:





20 Cdo 5202/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy


senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové, v exekuční věci oprávněného A., s. r. o., a. s. a., zastoupeného


advokátem proti povinnému C.-S., s. r. o. v likvidaci , pro částku 13 210,- Kč s příslušenstvím, vedené


u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 90 Nc 10298/2005, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. července 2007, č. j. 9 Co 421/2007-26, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.





O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 16. ledna 2007, č. j. 90 Nc 10298/2005-16, zastavil exekuci nařízenou usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. května 2005, č. j. 90 Nc 10298/2005-7 (výrok I.), oprávněnému uložil povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 7 735,- Kč (výrok II.) a dále rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů exekuce (výrok III.).


O odvolání oprávněného, které směřovalo toliko do výroku II. tohoto usnesení, rozhodl Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením tak, že odvoláním napadený výrok o náhradě nákladů exekuce soudního exekutora potvrdil, a dále změnil napadené usnesení ve výroku III. tak, že povinný je povinen zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů exekučního řízení částku ve výši 7 735,- Kč. Současně rozhodl krajský soud tak, že nepřiznal účastníkům (s odkazem na ustanovení § 142 o. s. ř. a ustanovení § 52 odst. 1 ex. ř.) náhradu nákladů odvolacího řízení.


Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu, a to do výroku o nákladech exekuce, podal oprávněný dovolání, které odůvodnil tím, že krajský soud nesprávně potvrdil rozhodnutí okresního soudu o náhradě nákladů soudního exekutora.


Dovolání není přípustné.


Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.


Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají, protože rozhodnutí o nákladech řízení (a tedy ani o nákladech exekuce) v jejich taxativních výčtech uvedeno není.


Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).


Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.


Dovolání bylo odmítnuto, povinnému, jenž by jinak měl na náhradu nákladů dovolacího řízení právo, tyto náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5


o. s. ř. výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.





Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 19. prosince 2007


JUDr. Antonín Draštík, v. r.


předseda senátu