20 Cdo 5180/2008
Datum rozhodnutí: 24.03.2011
Dotčené předpisy: čl. 38 Nařízení () č. 44/2001, čl. 41 Nařízení () č. 44/2001, čl. 34 odst. 1 Nařízení () č. 44/2001, čl. 45 Nařízení () č. 44/2001




20 Cdo 5180/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného H. N. , zastoupeného JUDr. Martinem Frimmelem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Cihlářská 19, proti povinnému Ing. A. K. , pro 3 674,70 EUR s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 96 Nc 5810/2007, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 7. 2008, č. j. 20 Co 88/2008-33, ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 18. 9. 2008, č. j. 20 Co 88/2008-42, takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 7. 2008, č. j. 20 Co 88/2008-33, se v části výroku I., v níž byl zamítnut návrh oprávněného na prohlášení vykonatelnosti rozsudku pro zmeškání Okresního soudu v Imstu ze dne 30. 3. 2007, č. j. 7 C 1139/06i-16, mění tak, že Nejvyšší soud prohlašuje rozsudek pro zmeškání Okresního soudu v Imstu ze dne 30. 3. 2007, č. j. 7 C 1139/06i-16, za vykonatelný na území České republiky; ve zbývající části se usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 7. 2008, č. j. 20 Co 88/2008-33, i doplňující usnesení téhož soudu ze dne 18. 9. 2008, č. j. 20 Co 88/2008-42, ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :


Městský soud v Brně usnesením ze dne 1. 11. 2007, č. j. 96 Nc 5810/2007-11, prohlásil za vykonatelný na území České republiky rozsudek pro zmeškání, vydaný Okresním soudem v Imstu dne 30. 3. 2007, č. j. 7 C 1139/06 i 16 (výrok I.); podle uvedeného rozsudku nařídil k vymožení pohledávek oprávněného ve výši 3 674,70 EUR s 4 % úroky z prodlení od 4. 7. 2006 do zaplacení a nákladů řízení 1 267,32 EUR exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homolu (výrok II.); povinnému uložil zaplatit oprávněnému a soudnímu exekutorovi náklady exekuce (výrok III.) a zároveň mu zakázal nakládat se svým majetkem (výrok IV.).

Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl, povinnému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a (viz doplňující usnesení na čl. 42) oprávněnému uložil nahradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 7 735,- Kč. Vyšel ze zjištění, že podkladový rozsudek, ale ani žádná další výzva k doplnění či překladu přímo povinnému zasílány nebyly, přestože povinný vyhověl předchozí výzvě soudu v Imstu a jako osobu, které má být doručováno, určil sebe, neboť z výzvy rakouského soudu nevyplývala povinnost zvolit osobu k přebírání doručení se sídlem nebo místem bydliště v Rakousku. Jestliže poté byl rozsudek doručen uložením u soudu bez pokusu o přímé doručení, je takový způsob doručení v rozporu s veřejným pořádkem České republiky, neboť exekuční titul neobstojí z hlediska ochrany základních práv jednotlivce a je v rozporu i se samotným ústavním pořádkem České republiky.

Oprávněný v dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. a) a § 238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále též jen o. s. ř. ), namítá, že odvolací soud konkrétně neuvedl, v čem spatřuje porušení veřejného pořádku a ústavního pořádku České republiky. Vytýká odvolacímu soudu, že se vůbec neseznámil s nalézacím spisem ani s rakouskou právní úpravou procesního práva a nezohlednil, že i české právo požaduje v určitých případech, aby zmocněnci pro doručování pro zahraniční osoby měli své doručovací adresy v České republice. Z výzvy rakouského soudu pak plyne, že povinný si měl stanovit zástupce, nikoliv určit sebe. Uvedl, že pokud soud považuje rakouské procesní právo za natolik rozporné s českým veřejným pořádkem, že odmítá uznat vykonatelnost rozhodnutí, měl by se obrátit na Evropský soudní dvůr se žádostí o vyřešení předběžné otázky k čl. 45 odst. 1 ve vztahu k čl. 34 a 35 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen nařízení Brusel I ). Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Povinný ve svém vyjádření k dovolání odkázal na své odvolání a zdůraznil rovnost postavení účastníků (nalézacího) řízení, vyjádřil přesvědčení, že nemá povinnost znát platnou legislativu Rakouské republiky a má právo na to být o svých právech a povinnostech řádně poučen, což se v projednávané věci nestalo. Povinný jako žalovaný navíc výzvě rakouského soudu včas vyhověl, a ač mu doručovací adresu v souladu s výzvou soudu zaslal, neobdržel již od nalézacího soudu a následně ani od právního zástupce oprávněného žádnou písemnost. Závazek vznikl z titulu škody, k níž došlo 7. 5. 2006 srážkou účastníků na rakouské lyžařské trati. Protože povinný byl pro tento případ pojištěn, plnění z pojistné smlouvy bylo již 2. 1. 2008 bylo poukázáno do dispozice soudního exekutora. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu potvrdil.

Dovolací soud projednal dovolání a rozhodl o věci podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009.

Dovolání přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je důvodné.

Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) i k vadám podle ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; takové vady však z obsahu spisu nevyplývají. Jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.).

Exekučním titulem je v souzené věci rozsudek pro zmeškání Okresního soudu v Imstu ze dne 30. 3. 2007, č. j. 7 C 1139/06i-16. Jeho vykonatelnost se posuzuje podle nařízení Brusel I.

Podle článku 38 odst. 1 nařízení Brusel I rozhodnutí vydané v jednom členském státě, které je v tomto státě vykonatelné, bude vykonáno v jiném členském státě poté, co zde bylo na návrh kterékoli zúčastněné strany prohlášeno za vykonatelné.

Podle článku 41 nařízení Brusel I rozhodnutí se prohlásí za vykonatelné, jakmile jsou splněny formální náležitosti uvedené v článku 53, aniž by bylo přezkoumáváno podle článků 34 a 35.

Oprávněný předložil ve smyslu článku 53 nařízení Brusel I stejnopis podkladového rozsudku a dále osvědčení o vykonatelnosti ve smyslu článku 54 a 58 nařízení Brusel I. Z tohoto osvědčení vyplývá, že rozsudek je vykonatelný v zemi původu.

Jestliže je rozsudek vydaný Okresním soudem v Imstu vykonatelný v zemi původu a byly-li splněny formální náležitosti uvedené v článku 41 nařízení Brusel I, je třeba prohlásit rozsudek za vykonatelný na území České republiky. Zpochybnit vykonatelnost rozhodnutí povinný může u soudu, který podkladový rozsudek vydal, a to využitím prostředků, které mu národní právo v zemi původu umožňuje.

V rámci exekučního řízení povinný může žádat, aby rozhodnutí nebylo uznáno z důvodů uvedených v článcích 34 a 35 nařízení Brusel I.

Podle článku 34 Brusel I odst. 1. se rozhodnutí neuzná, je-li takové uznání zjevně v rozporu s veřejným pořádkem členského státu, v němž se o uznání žádá.

Výhradu veřejného pořádku jako důvod pro neuznání rozhodnutí lze použít jen ve výjimečných případech, ve kterých by uznání účinků cizího rozhodnutí, nikoliv uznání rozhodnutí jako takového, bylo ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem státu, ve kterém má k uznání dojít (rozsudek Soudního dvora ES ze dne 4. února 1988, ve věci 145/86 H. L., M. H. proti A. K.).

Obecně tak musí být porušena nějaká podstatná zásada, na které je právní řád země, v níž se o výkon žádá, založena.

V souzené věci byla povinnému doručena dne 15. 11. 2006 žaloba, povinný byl vyrozuměn o přípravném jednání a zároveň mu bylo doručeno rozhodnutí ze dne 14. 9. 2006 tohoto znění: Podle § 10 Zákonu o doručení je Vám uloženo, uvést během 14ti dnů osobu zplnomocněnou k přebírání doručení. Nebude-li tomuto nařízení v uvedené lhůtě vyhověno, bude v následném písemném styku přistoupeno ke způsobu doručení spisů jejich zanecháním na úřadě, bez pokusu o jejich přímé doručení . Povinný na výzvu soudu reagoval podáním ze dne 16. 11. 2006, v němž uvedl: V návaznosti na uvedené ROZHODNUTÍ Vám tímto sděluji, že osobou zplnomocněnou k přebírání doručení je níže uvedená osoba a uvedl své jméno, příjmení a adresu v České republice.

Jak je již uvedeno výše, odvolací soud považoval postup rakouského soudu při doručování rozsudku povinnému za nesprávný, jestliže v rozhodnutí o uvedení osoby zplnomocněné k přebírání doručení nebyla stanovena žádná podmínka, kde má mít zplnomocněná osoba bydliště a uzavřel, že rozsudek nebyl povinnému řádně doručen. Jak již bylo uvedeno jaké výše, soudu v zemi výkonu již nepřísluší zpochybňovat vykonatelnost podkladového rozhodnutí, a proto také nelze případnou nesprávnost při doručování rozhodnutí ztotožňovat s porušením veřejného pořádku.

Dovolací soud proto v souladu s článkem 45 nařízení Brusel I usnesení odvolacího soudu v části výroku I., v níž byl zamítnut návrh oprávněného na prohlášení vykonatelnosti, změnil tak, že prohlásil rozsudek pro zmeškání Okresního soudu v Imstu ze dne 30. 3. 2007, č. j. 7 C 1139/06i-16, za vykonatelný. Ve zbývající části usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 o. s. ř.). Současně zrušil i dovoláním nenapadené doplňující usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 9. 2008, č. j. 20 Co 88/2008-42, o náhradě nákladů exekuce, jakožto akcesorický výrok (§ 242 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).

V dalším řízení odvolací soud přezkoumá usnesení soudu prvního stupně v části týkající se nařízení exekuce.

Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243d odst. l část věty první za středníkem o. s. ř.).

O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o nich bude rozhodováno ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. března 2011


JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu